Mladý člověk posedlý muzikou. Čím tvrdší, tím lepší! Mohlo to tak fungovat, hledání nepoznaného, aby se s tím člověk mohl ztotožnit. Metal se v určitých momentech začal štěpit, ovšem nebyl to proces „ráz na ráz“. V devadesátých letech bylo především pro posluchače východoevropského bloku dobrodružné to poznávání a zároveň shánění nových informací, které se k nám pozvolna začaly dostávat. Když kapela DEATH v roce 1987 vydala své první album „Scream Bloody Gore“, bylo mi sotva sedm let. K undergroundové kapele tohoto charakteru se prakticky nešlo dostat, ovšem ještě za „totáče“ vyšel jeden zajímavý článek, který se objevil v časopisu KVĚTY! Je to skutečně neuvěřitelné, ale právě zde jsem se poprvé setkal s kapelou DEATH!!! Byl jsem cca. ve čtvrté třídě! Pointa článku byla asi taková: „chcete vědět jaká hudba nyní okouzlila kapitalistický svět? Pozorně čtěte a buďte rádi, že naše mládež je obdobnému počínání uchráněna!“ Autor (či autorka) popisovali, kterak jsou Američané k této hudbě shovívaví, což byla samozřejmě snůška těch největších lží. Ovšem vyobrazená fotografie kapely DEATH byla skutečně pravá! To vím a 100% a s odstupem času vůbec nechápu, kde ji páni redaktoři vyšťourali! Mocné logo mě však naprosto zhypnotizovalo! „Sakra, mít tak šanci tohle slyšet“. Jak to asi hraje? Od těchto chvil se mi kapela DEATH zapsala do mysli… Toho kluka s kytarou (Chuck) jsem neměl za člověka! Stačil jeden obrázek…!!! Kdo mohl tušit, že za několik málo let budu obdivovat pouze hudební umění, geniální umění…

První hudební setkání s kapelou DEATH ve mně však nezanechalo nic extrovního. První nahrávku, kterou jsem slyšel byla „Human“ z roku 1991. Mohlo to být cca. o dva roky později, ovšem nijak zvlášť mě nezaujala. Vše se změnilo až jednoho večera při sledování pořadu Headbagers Ball na MTV. Šlo o skladbu „The Philosopher“, stěžejní kompozici desky „Individual Thought Patterns“. Samotná skladba naprosto unikátní a ten klip plný okultismu !!! Nádhera! Video jsem měl nahrané a opakovaně jsem si ho pouštěl. Skladba mi zkrátka nedala spát a tím také začala éra shánění starších nahrávek a „dohánění časového manka“.

Z počátku nebylo vůbec lehké se k těmto pokladům dostat. Když už k tomu došlo, cena nosiče byla tak vysoká, že nedovolovala začínajícímu středoškolákovi, aby si MC opatřil (tehdy jsem ještě CD přehrávač nevlastnil). Navíc moji kamarádi nebyli k hudbě DEATH příliš nakloněni, takže jsem se musel pídit sám. Brzy jsem se však k cíli dostal a všechny nahrávky jsem si ponahrával. Velký dojem na mě udělalo CD „Spiritual Healing“, možná tady se ze mě stal milovní dalšího prohnilého žánru – death metalu! Ovšem souběžně jsme se dostával i k jiným kapelám, nicméně DEATH byli a zůstanou jedineční.

„Individual Thought Patterns“ u mě i přes všechny kvality předchozích alb, zůstalo na prvním místě! Možná to tak má většina posluchačů… Tohle všechno však platilo do roku 1995! Na metalové mapě se objevil další klenot s názvem „Symbolic“. Z mého úhlu pohledu se jedná o možná nejzásadnější death metalové dílko, které kdy spatřilo světlo světa. „ Kupte si tuhle desku, přidejte si k tomu „Heartwork“ od CARCASS a z death metalu už více nepotřebujete“. I takovéhle hlasy zaznívaly a buďme upřímní, něco na nich asi bude! Neuvěřitelná je však jedna skutečnost! Většinou trvá nějakou tu dobu, než si publikum osvojí nové songy kapely, ovšem u „Symbolic“ tomu bylo úplně naopak. DEATH se ještě ke všemu trefili do doby, která si zkrátka vyžádala mimořádné dílo!

Album „Symbolic“ jsem si skutečně zamiloval a dlouhou dobu ho nice nedokázalo vystrnadit s přehrávače. „Poprvé cítím, že byl death metal povýšen na ryze intelektuální úroveň, četl jsem kdesi. Už to nebylo jen bezduché plácání o mrtvolách (CANNIBAL CORPSE) a zabíjení, dokonce se vytratily i tradiční pózy! Chuck Schuldiner definitivně vyspěl a v podobném duchu „vychoval“ své stálé, ale i budoucí publikum. Když by se mě metalu neznalý člověk dnes zeptal, jakou nahrávku bych mu doporučil jako reprezentativní vzorek, zvolil bych rozhodně „Symbolic“.

Kdo v té době mohl tušit, že pod názvem DEATH přibude pouze jedna položka? Na CD „The Sound Of Perseverance“ jsem se skutečně moc těšil a ani tentokrát mě Chuck a jeho spolek nezklamal. Vůbec mi přitom nevadil jakýsi duch jeho projektu CONTROL DENIED, jenž do hudby „SMRTI“ přinesl skryté kouslo klasického heavy metalu. Tyto prvky však neublížily, spíše pomohly rozšířit pole působnosti. Skladby jsou ještě více propracovanější, strukturami připomínají kompozice klasické hudby… Je zkrátka neuvěřitelné, kolik nápadů je možno zakomponovat do jedné písně! Neuvěřitelné! „The Sound Of Perseverance“ byl začátek nové cesty…než se však začala psát, přišla tragédie. Dlouho se vědělo, že Chuck Schuldiner zápasí ze zhoubnou chorobou, ovšem nikdo z fanoušků nevěřil tomu, že by se z této šlamastiky nevylízal. Když jsem se dozvěděl o Chuckově smrti, bylo mi skutečně hodně smutno… Odešel geniální hudebník, „metalový Mozart“, jehož hudba navzdory názvu kapely, zůstane navždy NESMRTELNÁ!!!

ALL

[yt-black]QGvDSuycarg[/yt-black]