Když jsem v rubrice „Katetománie“ představil jeden z demáčů kapely MUD PIES, domníval jsem se, že spousta jejich bývalých fanoušků je už jaksi „mimo mísu“. Netrvalo však dlouho a brzy se „skalní“ z let dávno minulých s nadšením ozvali a mně nezbývalo nic jiného, než jim obě dema („On The Bamb „O“ Sky“ a „Kurt Konrad“) hezky rozposlat. Je to jen důkaz toho, že MUD PIES byli ve své době opravdu výjimečnou partou a je velká škoda, že svůj velký potenciál nedokázali plnohodnotně zúročit. Ovšem zanechme smutku, jelikož mě váš zájem o MUD PIES opravdu potěšil, rozhodl jsem se, že spáchám takový retro rozhovor s jedním z bývalých členů. Doufám, že pro vás všechny to bude dostatečný dárek k Vánocům 🙂 Na mé otázky odpovídal Honza Žalud alias Ganja Lood…
Na úvod bych se rád zastavil u samotných počátků MUD PIES. Jak s odstupem času vzpomínáš na úplné prvopočátky? Kde se vzal vlastně ten prvotní impuls k založení takovéhoto souboru?
Od roku 1992 jsem hrál v kapele SLUT spolu s kámošem z učňáku Honzou Hladíkem, se kterým jsme měli předtím HC kapelu GUMMY PIG. SLUTi byli docela rozjetý, hrávali jsme hlavně na strahovský Sedmičce takovej zhuleneckej noise rock. S nápadem založit MUD PIES přišel Honza Hladík, kterej někde potkal Petra Víška (to by ti asi líp zodpověděl on). Ten hrál v heavy metalový kapele ABAX. Sehnali zkušebnu v Praze – Písnici a po pár zkouškách mě oslovili, abych s nima hrál na basu. Já ještě chvíli pokračoval ve SLUT s bubeníkem Jakubem Živnůstkou, ale nějak už to nebylo ono, tak jsem přestoupil do MUD PIES. Cholda někde ve Slaným objevil rappera Radka Vondráčka a začali jsme zkoušet. Ze začátku to bylo takový hácéčko s mírně rapovanym zpěvem a Choldovejma scratchema po strunách kytary. Radek psal vtipný texty v angličtině („Say Nice Things About Pigs“, „Poor Boy“, „TV Time“), Víšek uměl vymyslet zajímavý melodie na kytaru a Honza Hladík dělal aranže. Já jsem je spíš doplňoval na baskytaru.
Měl jsi třeba ty osobně jasnou představu o tom, kudy by se měla tvorba MUD PIES ubírat? Předpokládám, že v úplných začátcích jste asi postupně vstupovali do úplně neprobádaných končin…
Já nejsem moc tvůrčí typ, potřebuju impuls zvenčí, nějakou komunikaci se spoluhráčema. Oproti tomu Honza Hladík je v tomhle šikovnější, vždycky měl určitou vizi jak muziku skládat. Ostatně dneska je docela známej svými drumnbassovými a dubovými skladbami, který začal tvořit po rozpadu MUD PIES pod přezdívkou D-Oggg- http://www.eggg.cz/lba_dubz.html
Jak moc těžké bylo sehnat pro obdobný projekt správné spoluhráče? Třeba rap vokalistů u nás určitě moc nebylo, a proto mě velmi zajímá, kterak jste vlastně narazili na Radka Vondráčka?
Jak už jsem uvedl, Radka objevil Petr Víšek, jsou oba ze Slaného. Je to rapper tělem i „nigger“ hlasem a uměl si psát anglický texty přímo „do huby“. Na jeho projevu byli MUD PIES vystavěný. Po nějakém čase jsme někde narazili na zvukaře Tomáše Hadravu, kterej nám pomáhal s prvním demáčem („On The The „Bamb o Sky“), kde jsme použili první samply z jeho databanky filmovejch zvuků. Moc se nám to zalíbilo a začali jsme pátrat po někom, kdo má sampler. Tenkrát jsme se přestěhovali do nový zkušebny ve Vysočanech, kde zkoušely kapely STŘEDNÍ EVROPA a M.A.C. OF MAD. A v Evropě hrál na klávesy Zdeněk Rudol, kterého jsme přetáhli do MUD PIES. Měl velký samplovací klávesy Roland a pak si pořídil i sequencer a začali jsme zkoušet, co všechno umí. Skladby byly vlastně naprogramované a Honza bubnoval s klikem ve sluchátkách. Přibrali jsme ještě druhej hlas v podobě kámoše Márfyho, kterej předtím zpíval v metalový kapele DETROM (a bubnoval tam jeden čas i Honza Hladík). Tomáš Hadrava s námi začal jezdit jako zvukař, což bylo dost důležitý, byl to vlastně další člen kapely. Takže nás bylo vlastně sedm!
Hned vaše první demo bylo velmi pozitivně přijato jak kritikou, tak fanoušky. Nebyly hned prvotní úspěchy tak trochu zavazující?
Demo „V Bambouskách“ bylo super, ale zatím jsme moc nekoncertovali, takže nás znal jen úzkej okruh kámošů. Postupně jsme se začali rozjíždět, pak se nás ujal Filip Kolací (bývalý basák PLEXIS) a začal nám dohazovat hraní po klubech. Druhou demokazetu nám vydal majitel CD shopu HIPPO MUSIC Ota ze Slaného. Ta už se začala více šířit mezi lidmi a nabídek na koncerty přibývalo. Vzpomínám na náš první výjezd za hranice, kdy Filip domluvil koncert na nějakém lokálním reggae festivalu v Bavorsku, tam to bylo super, žánrově jsme tam sice moc nezapadli, ale lidem se naše vystoupení myslím líbilo.
Mohl bys nyní popsat, jaká v té době panovala v kapele atmosféra? Pamatuji se, že jste hodně koncertovali, přičemž vaše akce byly velmi důstojně navštěvovány. Na to se asi hezky vzpomíná, že?
Myslím si, že v té době ten náš styl crossoveru nikdo takhle nehrál, takže jsme byli v klubech asi vyhledávanou partou. Jezdili jsme po republice a hráli po klubech větších i těch menších (mám fotky z Kadaně, tam jsme se skoro nevešli a hráli pro lidi „face to face“, podobně tomu bylo v Borátu na pražském Újezdě). Takže v kapele vládla pohoda a užili jsme si spoustu srandy.
Velký úspěch jste sklidili i ve vyhledávající soutěži New Rock Generation, ve které jste tuším skončili třetí, ovšem fanoušci ve vás viděli jasného vítěze, což dali velmi hlasitě najevo při konečném hodnocení. Můžeš na tuto akci s odstupem času malinko zavzpomínat?
V té době jsme už patřili do stáje promotéra Martina Fořta (pozdější MaFo Agency), hráli jsme na festivalech a větších koncertech. Zkusili jsme tedy tuhle vyhledávací soutěž a po „kvalifikaci“ postoupili až do finále. Vzpomínám si, že jsme tenkrát v prvním kole „vyřadili“ kapelu KING SIZE. Ve finále nás pak porazili myslím WALK CHOC ICE, se kterejma jsme odjeli pár společných koncertů.
Měli jste z tohoto umístění nějaký zásadní profit kromě toho, že se o vás začala média více zajímat?
Cena za 3. místo byl mikrofon AKG, tak ho dostal Radek (v jednom textu o něm zpívá: „Ej Kej Dží iz maj majkrofoun“). Účast v téhle soutěži nám přinesla více nabídek k hraní, ale jinak nic, natož nějakej profit.
Velké přátelství vás pojilo např. s německými HEADCRASH. Jak k této vzájemné lásce vlastně došlo? Mohl bys ještě vzpomenout další významné party, se kterými jste se potkali na jednom pódiu?
Už si nevzpomínám, jestli HEADCRASH hráli na tom festu v Bavorsku, ale po prvním společném koncertě jsme si dost padli do oka. Oni měli v podstatě stejnou sestavu jako my v té době – 2 zpěvy, kytara, basa, bicí, sampler (vlastně 2 kytary, hrál s nima svýho času i Roger ze SPERMBIRDS). Odjeli jsme společně dvě velká turné po Čechách, pak nás pozvali i do své domoviny, hráli jsme v jihoněmeckém Pirmasensu, v jejich domovském klubu. Užili jsme si spolu na turné spoustu legrace, naši frontmani vždy hostovali při jejich vystoupení ve skladbě „Freedom“, to byla velká hitovka. Vrcholem naší kariéry asi bylo vystoupení na mezinárodním dvoudenním festivalu Crosstown Traffic v roce 1995 na Výstavišti v Praze. Tam hráli kromě nás BOO-YAA T.R.I.B.E., WALTARI, SWAMP TERORIST, již zmiňovaní SPEMBIRDS, HEADCRASH a mnoho dalších (mimo jiné i SLUT, o kterých jsem se zmínil už na začátku). S WALTARI jsme hráli víckrát, vybavuje se mi klub Belmondo na Vltavský. Tam jsme hrávali často, třeba i s dost ujetou kapelou FREAKY FUCKIN WEIRDOZ – takový německý JANE’S ADDICTION. Na pódiu seděl jejich kámoš-maskot, neměl ruce a celej koncert hulil velkej čilum, kterej si přidržoval nohama. To bylo hodně freaky!
V roce 1994 jste nahráli druhé demo s názvem „Kurt Konrad“, přičemž i sestavu jste rozšířili o další dva členy. S ohledem na kvalitu jednotlivých písní to byl rozhodně přínos, ovšem nenarušil tento krok doposud dobře fungující chemii v kapele?
Tuhle otázku už jsem asi shrnul v nějaké předcházející odpovědi. Rozšíření sestavy spíš ještě zahustilo chemii, i když je fakt, že ke konci to bylo asi spíš na škodu.
Doba následující měla směřovat k vydání debutového CD, které ovšem nikdy nevyšlo, což vyústilo v rozpad kapely. Byly příčiny vašeho konce čistě o vztazích mezi vámi, anebo jste byli otráveni z těch nekonečných průtahů ohledně vydání?
Jak už jsem naznačil, vztahy v takhle početný partě (6 lidí) závisej na nějakym společnym směřování, který po nějakém čase od vydání „Kurta Konráda“ začalo trochu váznout. Každej si pod fungováním kapely představoval něco jinýho, někdo prachy, někdo mejdany, někdo holky a samotná muzika začala ustupovat do pozadí. Řekl bych, že jsme tak trochu usnuli na vavřínech! U našeho zvukaře Tomáše Hadravy jsme se pokusili natočit pořádnou desku, ale zůstalo to na půli cesty. Hlavní mozek kapely Honza Hladík se pak naštval, že se ostatní jen „vezou“ a rozhodl se ukončit činnost v kapele. Tím došlo k rozpadu MUD PIES…
Jak moc líto ti bylo samotného konce? Přece jen…energie vložená do kapely, první úspěchy, skvělá odezva fanoušků. To je asi to nejhorší, co se muzikantovi může stát…
No mrzelo mě to, s MUD PIES jsem poprvé zažil úspěch na hudební scéně, dokonce jsem si myslel, že mě to bude živit a asi ¾ roku jsem žil tzv. na volný noze! Pořídil jsem si novou baskytaru, originál postavenou na zakázku a najednou jsem neměl kde hrát…
Šlo rozpadu MUD PIES vůbec nějak zabránit? Cítili jsi třeba na samotném konci jakousi tvůrčí krizi, anebo se domníváš, že nápadů jste měli v zásobě přece jen dost?
Nápady nosili hlavně Honza Hladík s Choldou, začali jsme natáčet „Balzám“, hodně si hráli se samplováním, ale krize už v té době asi začínala. Předtím jsme ještě zažili zklamání, když nás odmítl Dodo Doležal, se kterým bylo domluvené nahrávání ve jeho studiu v Žirovnici. Vyjednal nám to jeho spoluhráč z VITACITU Pavel „Kuře“ Hejč, který nás vídával na koncertech na strahovský Sedmičce, kde zvukaří „odnepaměti“ až dodnes. Musím se ho někdy zeptat, jak to tenkrát bylo (ne)domluvený…
Domníváš se, že jste za jistých okolností mohli hrát doposud, anebo si to vůbec nedokážeš představit? Třeba CLAWFINGER měli jednu dobu také jakousi krizi, se kterou se ovšem bravůrně popasovali a dodnes vydávají hodně kvalitní alba…
Tak to nemůžu říct, tenkrát jsme šli každej vlastní cestou. Honza Hladík začal rozjíždět vlastní tvorbu na drum and bassový scéně, Petr Víšek taky jeden čas ulít na technu, jezdil s nějakým soundsystémem, ale pro mě jako basáka byl důležitej bubeník. Honza se však bubnům přestal věnovat…
Působil si po rozpadu MUD PIES v nějaké další kapele?
Já jsem hudební scénu neopustil, po rozpadu MUD PIES jsme začali zkoušet s Petrem Víškem a bývalým bubeníkem ABAXU Láďou Korendou u něj na Kladně muziku trochu v Primusovskym stylu, hrála s námi tenkrát na saxofon Ivanka Marcinová, dnes už respektovaná dýdžejka IM Cyber. Jmenovali jsme se MUSHROOMS a měli jsme tenkrát snad jen jeden koncert na tradiční halloweenský párty na Sedmičce. V roce 1998 jsem na koncertě Trickyho na Brumlovce potkal zvukaře a hudebního producenta Ondru Ježka (kdysi jsme u něj nahrávali demo se SLUTama). Ptal se mě, jestli nevím o rytmice, sháněl basáka a bubeníka do své osiřelé alternativní kapely OTK. Tak jsem mu nabídl sebe a Láďu z MUSHROOMS a v OTK hraju dodnes, natočil jsem s nimi už tři alba a získal 2x Anděla v kategorii Alternativa. V roce 2001 jsem se znovu setkal s Honzou Hladíkem, když jsme obnovili původní sestavu SLUT, ale vydrželo to jen dva roky. Pak to Honzu zas přestalo bavit, nechtělo se mu jezdit na koncerty. Máme z té doby natočený materiál na desku, ale ta nikdy nevyšla, podobně jako „Balsam“.
Petr Víšek alias Cholda mi před časem říkal, že album „Balsam“ má stále nahrané doma a kdyby prý byla vůle, klidně by ho vydal. Co tomu říkáš? 🙂
Co já vím, tak z natáčení Balzámu je jen pracovní mix na MC kazetě, a to v dost mizerný kvalitě. To bych se rozhodně neodvážil vydat!
Když už jsme u Choldy…jak se ti pozdává jeho parta FDK?
Fuck Da Karot už sleduju delší dobu, myslím že jsou čím dál lepší. Dneska už platí za respektovanou partu v tom jejich „neurosis“ stylu.
Máš přehled o tom, co v dnešní době bývalí členové MUD PIES dělají? Myslíš, že by bylo možné, abyste se ještě někdy sešli na jednom pódiu (třeba i jednorázově)? Jak často se tě kamarádi na MUD PIES ptají?
Občas mi někdo připomene MUD PIES, třeba Honza Křížek z WALK CHOC ICE, když se potkáme někde na koncertě. Nebo když někde zaslechnu hrát HEADCRASH. Z MUD PIES jsme stále hudebně akční asi jen já v OTK a Cholda v FDK. Honza Hladík jako D-Oggg prodává svou elektronickou muziku na internetu. Prý s ní má úspěch v Anglii a posílá tam nějaké remixy. Samplerista Zdeněk se mi občas ozve, nedávno chvíli hrál s Hankem Manchinim v KILL THE DANDIES, to jsou lidi z té bývalé STŘEDNÍ EVROPY a od Mojmira Papalescu. Márfyho už skoro nevídám, koupil barák někde u Průhonic a rodinkaří, stejně jako Radek Vondráček. Asi před pěti lety jsem učinil pokus dát MUD PIES znovu dohromady na popud mého kámoše, který provozoval horskou chatu v Peci pod Sněžkou a pořádal tam koncerty. Chtěl MUDPIES na závěrečný večírek při ukončení sezony. Sešli jsme se s klukama dokonce i na jedné zkoušce, i když bez kláves. Radek Vondráček s Choldou byli nadšení, Honza Hladík docela taky, jen Márfymu se to nějak nepozdávalo. Nakonec jsem to ale zasklil já, když jsem si v Peci na tý boudě asi měsíc před akcí zlomil dost blbě zápěstí při snowboardingu a musel na operaci.
Od rozpadu MUD PIES uteklo dlouhých třináct let (možná víc). Jak se za tu dobu změnil tvůj hudební vkus? Sleduješ stále dění na scéně?
Určitě, ať už z pozice člena OTK a našeho nezávislého labelu Silver Rocket (www.silver-rocket.org), nebo jako častého návštěvníka různejch koncertů. Mám dost širokej hudební záběr. V poslední době se vracím ke svejm metalovejm kořenům a chodím hodně na grindcore, zkoušim dokonce ty sypačky hrát na basu s jednou partou mlaďasů, co maj zkušebnu kousek ode mne na Žižkově. Začal jsem spolupracovat s pořadateli dvou velkejch fesťáků extrémní muziky – Brutal Assault a Obscene Extreme. Vyrábím pro ně s kámošem různý videospoty a na Obscenu v Trutnově mixuju videozáznam živě na velký festivalový obrazovce.
Výborně! Velice děkuji za rozhovor. Bude to zřejmě jediný, který bude na netu k vyhledání 🙂
Díky za „optání“, zdravím R.U.M. zine a přeju veselý vánočky, dám si na vás ruma!
DÍKY!
ALL