Pokud se alespoň trošku zajímáte o projekty Mika Pattona (ex FAITH NO MORE), bude tento článek pro vás tou správnou volbou. FAITH NO MORE jsou už nějaký ten pátek pohřbeni, ovšem Mike si nikdy jak se říká šunky neválel. Jeho hudební vitalita je neskutečná. Jde na to však pěkně od lesa. Místo věnování se jedné kapele, přeletuje neustále z místa na místo. O těchto věcech ale až později. Nyní se vám pokusím představit soubor ( kapelu, projekt – kdo ví?) který dostal do vínku název MR. BUNGLE…
Tato naprosto šílená formace vznikla něco kolem roku 1985(!) v Kalifornii. Obsazení bylo následující: Mike Patton – voc., Trevor Dunn – bg., Trey Spruance – g a Jed Watts – dr. Tehdy ještě Mike nemohl vůbec tušit, že kapelu podobného formátu dostane mezi širokou veřejnost. Možná tomu napomohl jeho pozdější nástup k FAITH NO MORE. Každopádně zanechám teď na chvíli spekulací a budu ve svém vyprávění pokračovat. Pokud se ptáte co vlastně samotný název kapely znamená, tak odpověď by jste našli v jednom komickém americkém seriálu. Podobná postavička se však rovněž představila v jednom pornofilmu, „Sharoniny večírky“. Jaký kontrast, že? „PAN NEŠIKA“ (dle. překladu) se pustil do svého díla. A nebylo to dílo ledajaké. Málo kdo ví, že první demo vzniklo už v roce 1986 a dostalo šílený název „The Raging Wrath Of The Easter Bunny“, které se neslo na vlnách syrového death metalu! Vůbec nemám zdání, zda by se dal tento skvost ještě sehnat, ale patrně už ne. Přiznávám se, že ani já jsem tenhle počin neměl možnost slyšet a jestliže ho někdo z vás vlastní, smekám klobouk. Jak již samotný název dema napovídá, není death metal jako death metal. Kumpáni do své produkce zakomponovali mimo klasických nástrojů, další šílené prvky, jako saxofon, a nebo zvuky přímo z ulice. Následující rok se kapela zjevila s 
kazetou „Bowl Of Chiley“, kde byl již patrný stylový odklon od death metalu, ovšem absenci šílenosti tenhle matroš rozhodně netrpěl. Že by se ale o kapelu někdo příliš zajímal, to se říci nedá. Talent byl nepřeslechnutelný, ovšem proč by někdo vydával „něco“ tak antikomerčního? Nahrávka tehdy spíše kolovala mezi americkými radii. Abych se ale ještě vrátil k samotnému obsahu nahrávky… Kapelu posilují Theo Lengyel a Scott Fritz, co by členové dechové sekce a celá mašinérie se pomalu posouvá téměř ke swingu, SKA a funky.
Tenhle vývoj patrně „nerozdejchal“ bubeník Jed a nahrazuje ho Hans Wagner. Možná se nyní domníváte, že se MR. BUNGLE vydali cestou vedoucí k popularitě, ale opak je pravdou. Šílenost je cesta! V roce 1988 vznikla sedmiskladbová nahrávka „Godddammit I Love America!“, která už evokovala budoucnost. Některé kousky se poté objevily na samotném debutu. O rok později dochází opět k personálním korekcím, přičemž jádro souboru zůstalo zachováno (byť kapela mění opět bubeníka. Přichází Danny Heifetz ). Ještě v témže roce vychází demo „OU818“, které do jisté míry připravuje pozici pro debut (téměř všechny skladby se na prvním albu objevily). Svou úlohu určitě sehrál i Pattonův nástup k FAITH NO MORE. Jak si potom vysvětlit to, že si kapelu pod svá křídla vzal mega-vydavatel Warner Music? Zvláště, když poslední demáč obsahoval porci agresivní nestravitelnosti, která byla navíc obepnuta masivním death metalovým oparem.
Rok 1991 přinesl konečně to na co všichni čekali. Album bylo nazváno čistě „Mr. Bungle“ a nabídlo širší veřejností něco…něco neskutečného! Totální psycho!!! Do přehrávače strčíte CD a čekáte a…ono nic! Jen nějaký chrápot, pak jakoby se rozbije nějaká sklenička a už to jede. Syrový HC rif., který…a najednou swing…úchylný Pattonův přednes. Představte si, jako když si malé dítě hraje s ovládáním od televize a neustále přepíná kanály. Na jednom programu hraje nějaká HC parta, na druhém Oldřich Havelka…a teď je všechno propojeno jakousi nenápadnou nití. Geniální a zároveň úchylné!!! Některé skladby jakoby trošičku evokovaly Pattonovo působení u FAITH NO MORE (předně skladba „Slowly Growing Deaf“ přináší věru povědomé klávesové plochy). Je tedy zřejmé, že i Mika nástup k této později proslulé formaci ovlivnil, ovšem dalšímu srovnání s „Fejty“ bych se raději vyhnul. Alespoň v této prvotní fázi. Pokud byl úvod alba ještě malinko stravitelný, tak ve skladbě „Squeeze Me Macarom“ začíná pravá schizofrenie. Kytary…teď najednou sax, trumpetová sekce…Mike přednáší, vypráví, řve, úpí…kdybych se tady rozepisoval dále o všech skladbách, asi bych se upsal a stejně bych vám tuhle šílenost v úplnosti nepředstavil přesně. Všechny kousky jsou naprosto nezastupitelné. Každá skladba má téměř přes pět minut, takže tohle CD se při vší náročnosti navíc, jen tak neoposlouchá. Když vás Pan Nešika vtáhne dovnitř, těžko se od něho odpoutáte. Mezi mé nejoblíbenější kousky patří nátěr „My Ass Is On Fire“ , pádící ve stylu posolené krupicové kaše. Ke kapele si našli cestu jen ti, kteří už „roupama neví co poslouchat“. Těžko odhadovat, kolik kusů prvotiny se prodalo, ovšem nehledě na tento fakt, parta šílenců vyráží na americké turné. Následující období je jaksi zahaleno rouškou hluboké mlhy, ale pokud bych měl do ni nahlédnout, tak bych musel opět zmínit určitou Pattonovu součinnost s FAITH NO MORE, kteří rovněž prošli jakousi obrodou a od té doby se všechna jejich alba stala nezapomenutelnými.
Mike je ale maximální pracant a tak si sbíral nápady do šuplíku a v roce 1995 dozrál čas pro pokračování PANA NEŠIKY. A fanoušci náročné psycho music se mohli těšit! A pánové je myslím si dostatečně uspokojili. A to maximálním způsobem. Album „Disko Volante“ totiž balancuje na hraně poslouchatelnosti. A tohle není jen bezbřehá fráze. Jestliže se k tomuto albu dostanete, vzpomeňte si na má slova. Hudba na „Disko Volante“ je mnohem rychlejší, variabilnější a v nepolední řadě i tvrdší. Najdete tu statisíc různých hudebních směrů a odnoží. V některých chvílích je to takové psycho, že nemáte jinou možnost, než to CD vypnout. Všech dvanáct skladeb je doslova geniálních a člověk aby nezešílel a hlavně postřehl všechny ty zvraty, musí jednotlivé kousky postupně naposlouchávat. Pro grindové labužníky je určena skladba „Carry Strees In The Jaw“, začínající saxofonem, pomalý swing se rozepíná, aby posléze vybuchl do nehorázné klepanice. Mike řve jak tygr urvaný ze řetězu. Bouřka a zemětřesení všude kolem…a najednou už opět svítí sluníčko,hoši v kravatách a košilích vyhrávají líbezné tóny seniorům. „After School Special“ posluchače zavede nejprve do kostela. Tichá melodie a baladická atmosféra… se přelévá do skladby „Plegmatics“, 
začínající punkovým rifem, který je ovázán jakousi psycho rouškou, takže to nakonec vypadá tak, jako když hrají RANCID a do toho někdo recituje. Totálně úchylný je závěr alba, „Merry Go Bye Bye“. Blues-rockovou baladu borci zpitvořili šíleným noise-corem a ty pazvuky, které se linou z beden…to je pochoutka. Radek Kopel by z téhle desky šílel! Prostě překvapení a struktury skladeb bych tu mohl pitvat donekonečna. Naprosto se zdá neuvěřitelné, že Mike a spol. vyrazili na celosvětové turné, přičemž největšího uznání se jim dostalo v Austrálii. Po dokončení turné přichází opět čtyřletá přestávka, alespoň co se týče studiové produkce. Těžko říci, kolik příznivců tenhle spolek má, ovšem v době, kdy se nad FAITH NO MORE začala zavírat voda, Mike se někde hluboko ve své duši určitě tiše smál. A věděl proč.
V roce 1999 vychází jedním slovem geniální dílo „California“, přinášející hned několik změn v tvorbě těchto bardů. Hned při pohledu na obal si řeknete něco o pohodě, moři, džusu a spánku. Ano, MR. BUNGLE jako by chtěli natočit pozitivní desku, která přece jen po konečném zúčtování zas tak úsměvná není. Každopádně oproti „Disko Volante“ jsou ke slyšení převážně „písničky“.Jsou sice stále dosti náročné, ale už si při nich můžete i zazpívat a ochutnat něco z nádherné atmosféry, kterou nám Mike a spol. nabídli. Na desce nenajdete slabého místa. „Retrovertigo“ a „Pink Cigaretce“ – to jsou dech beroucí balady, přičemž ta druhá jakoby evokovala „fejtovskou“ „Evidence“. Mezi hřeby alba bych zařadil nepochybně country-metalo-funkovou „Ars Moriendi“, patřící zde k těm méně stravitelným kouskům. Ještě by se slušelo dodat, že na nové nahrávce se už nepodílel Theo Lengyel, který možná neunesl změnu projevu souboru. Na světě však bylo další velice podivuhodné dílo před kterým se smeká….
A současnost? MR. BUNGLE vždycky vylezli po čtyřech letech s novou desku, takže uvidíme, zda tento interval bude zachován. Vůbec bych se nedivil, kdyby nové album těchto šílenců bylo úplně odlišné. Vlastně ani nic jiného se nečeká. Tahle partička muzikantů měla vždycky co říci a pokud už vás poslední dobou hudební scéna nudí, zkuste MR.BUNGLE! Nikterak protěžovaná parta je skutečným pokladem na hudební scéně a tolik nápadů, které Mike a spol. použijí na jedné desce, některé kapely nedají dohromady ani na deseti počinech, to mi věřte. Každopádně Mike se nyní asi nejvíce věnuje dalšímu osobitému projektu TOMAHAWK, dále sestavil spolu s Davem Lombardem (ex-SLAYER) neméně úchylnou kapelu FANTOMAS a zapomenout bych rovněž neměl na jeho hostování v grind-jazz kapele DILLINGER ESCAPE PLAN. Věřme, že se v budoucnu dostane i na MR.BUNGLE!!!
Sestava kapely: Mike Patton – voc., Trevor Dunn – bg., Trey Spruance –g., Danny Heifetz – d., Clinton „Bar“ Mc Kinnon – sax.
ALL