V pořadí šestá řadovka finských MOONSORROW nazvaná „Varjoina Kuljemme Kuolleiden Maassa“ byla mnohými fanoušky i recenzenty netrpělivě očekávána. Vždyť která jiná formace by měla pohnout kormidlem pohanského metalu tak silně, když ne právě MOONSORROW? Svému hudebnímu řemeslu se věnují nějaký ten pátek a co je možná největší devíza – nejsou jim nikterak ortodoxně svázáni. Stačí jen vzpomenout na předchozí album „V: Hävitetty“… Kapela převezla všechny čekatele dvěma dlouhatánskými skladbami, ve kterých se to hemží všemožnými stylovými variacemi, přičemž hovořit můžeme i o doom metalové rozpínavosti, jež přinesla plnou řadu povedených melodií. Někteří posluchači se mohli sice cítit malinko podvedení, druzí však tleskali nad rozmanitostí a především snahou nepřešlapovat na jednom místě. Rovněž po zvukové stránce byl předchůdce mnohem stravitelnější, než kupříkladu deska „Verisäkeet“, na které si MOONSORROW pohrávají s barbarským hrubiánstvím a špínou zadřenou v dlaních.
Aktuální album „Varjoina Kuljemme Kuolleiden Maassa“ tak můžeme považovat za jakousi pomyslnou křižovatku dalšího vývoje. Otázky typu „jemněji nebo hruběji“ se mihotaly hlavou určitě každému věrnému příznivci, majícího hudbu MOONSORROW pod palcem. Nyní, když už mám svoje myšlenky utříděny, mohu s plným vědomím napsat, že ani tentokráte se MOONSORROW nedopustili „zločinu“ a v žádném případě do světa neposlali rychlokvašku, na kterou by si po týdnu nevzpomněl ani ten nejlínější pes. „Varjoina Kuljemme Kuolleiden Maassa“ je další promyšlenou kolekcí dlouhých kompozic, dohromady tvořících další z mnoha temných příběhů. Výjev hudebních obrazů se tentokráte zabývá putováním zemí mrtvých, a pokud se budete ve svém pátrání zabývat texty, zjistíte, že nabízejí spoustu jinotajů a přirovnání (obdobně tomu bylo na albu předchozím – dost možná se vám povede rozklíčovat i úzkou návaznost). Řečeno lapidárně – novinka především po stránce zvuku tíhne ke svému předchůdci (MOONSORROW před samotným vydáním deklarovali něco jiného), ovšem obsahově se jakoby nenápadně vrací k „Verisäkeet“. Logicky tak lze dojít k závěru, že „Varjoina Kuljemme Kuolleiden Maassa“ je jakýmsi kompromisem, který by měl uspokojit všechny posluchače. Ale takhle to žel nechodí…
Pokud jste od MOONSOROW čekali nějaký výrazný stylový posun, atak rozličných náladotvorných lovišť, budete nejspíš zklamáni. Finové totiž operují výhradně zavedenými zbraněmi, na jejichž obranu je už každý druhý posluchač směle (předem) připraven. Album tak připomíná skvostně nachystanou křížovku s předvyplněnou tajenkou. Nyní si ovšem položme otázku: „jak moc velký je to problém“, nebo „jestli má cenu tenhle „problém“ vůbec řešit“. Kvalita hudby, překrásné melodie, gradace v závěru i v průběhu skladeb, tradičně nastavená dávka syrovosti… klasické know-how made in MOONSORROW! Důvod, proč jsou Finové tolik úspěšní, argument, proč jsou tolik oblíbení a především jedineční!
Možná to zní až moc jednoduše, ale MOONSORROW jsou opravdu mnohem dál, než jejich konkurenti. Toto CD vůbec nemusíte považovat za top z jejich dílny, nicméně konkurenci stejně více či méně převálcuje. Vždyť považte – na stavitele žánru už logicky musí být kladeny větší nároky. Pokud bychom aktuální novinku chtěli hnát někam do vod průměru, bylo by to naprosto neopodstatněné. V nových kompozicích se toho zkrátka stále děje hrozně moc a jsem si jist, že „Varjoina Kuljemme Kuolleiden Maassa“ si opět užije velká spousta fanoušků, aniž by musela padat na kolena. Tenhle koktejl totiž obsahuje ty nejsladší ingredience z vlastní dílny.
ALL