Rok 2017 byl pro Thomase Vaina nesmírně plodný, neboť dal za velmi krátké období dohromady ještě jedno album. Projekt „Epitaf“ ovšem nikterak zásadně nevybočuje z menu, které bylo posluchačům naservírováno na počinu „Šepot ve tmě“. Především po zvukové stránce se jedná v podstatě o totožný styling, alespoň tedy co se týče nástrojů. Určitou změnu doznaly vokály, jež jsou na „Epitaf“ takříkajíc kultivovanější – mnohem výrazněji stojí „před samotnou hudbou“ (a není to vůbec na škodu).
Zároveň jsem si povšiml, že Thomas ještě více rozšířil svůj progresivnější záběr. Hudba se tak přelévá od surovější metalové pozice až téměř k pop rocku („Epitaf“), což je do určité míry překvapení. Právě zmíněná skladba by se klidně dala pouštět v komerčních rádiích (nic ve zlém) a nikomu by to nemuselo moc vadit. Těžko říci, jestli kultivovanější dílo bylo autorovým záměrem, anebo vše klíčové vyvstalo kolem posmutnělého příběhu, důležitých slovních spojení, jež bylo třeba obléct do hodícího se hudebního kabátku.
Thomas Vain jednoduše umí složit dobrou píseň a nebojí se ani košatější kompozice. Je opravdu škoda, že nemá k dispozici profesionálnější zázemí, případně nějakého kolegu, s nímž by se mu dost možná rozšířil arzenál možností. Je ale možné, že by tak mohl ztratit onu potřebnou uměleckou svobodu. Co se týče alba „Epitaf“, tak vnímám určitý posun směrem k vyšším kvalitativnímu levelu, ale abych byl upřímný, po stránce emocí mě spíše bavil „Šepot ve tmě“. Nicméně tvorbu MISTRESS OF 999 se každopádně vyplatí sledovat. Jsem zvědav, kde tohle všechno jednou skončí…
Skladby: Mistress, Epitaf, Vyděděnec, Tajemství, Genius loci, Sen, Naděje (Punk v Dmol), Dialog, Nic netrvá věčně.
Hudba a texty: Thomas Vain
ALL