Toulky po ruských doomových zákoutí pokračují i s projektem MIRROR MORIONIS, který tvoří výhradně multiinstrumentalista říkající si Cataract a jeho něžná polovička Selena, jež se stará o sopránové nápěvy, tradiční to doom metalovou povinnost. Na albu je ale hodně sympatické především to, že se pan vrchní skladatel postaral nejen o hudbu, ale také o texty a v neposlední řadě i o grafiku CD. Když jsem se poprvé podíval na obal, došlo mi jediné: milovníci teskného klišé musí být zákonitě katapultováni do nirvány, neboť žena v kápi a ještě k tomu v zasněženém lese, to je vzorec totálního doom metalového základu.
A právě zima se stala pro album „Last Winter Tolls“ největší inspirací, ostatně samotný titul hovoří za vše. Jakkoliv je ovšem nahrávka předvídatelná a nikterak překvapující, nabízí i s tímto břemenem poctivý hudební zmar, který vykazuje kouzelnou dávku čarovné romantiky. V tomto ohledu je naprosto úžasná úvodní kompozice „As Winter Arrived“ , nabízející příjemný mix tvorby SWALLOW THE SUN a raných THEATRE OF TRAGEDY. Ruská dvojice je však ve svém vyjádření krapet ponurejší a zároveň i syrovější. Nicméně i tak z hudby vyvstává celá řada jemných elementů.
Hybným nástrojem jsou v tomto ohledu hlavně klávesy, jejichž síla dominuje hned v úvodu další plus mínus čtvrthodinové položce „Nine Coldest Days“. Ta pokračuje ve vykrajování temnoty souvislým tokem brutálního marastu, přičemž zhruba v půlce stopáže rozřízne skladbu orchestrální intermezzo, aby druhá část přetavila kompozici do barev gothic-doomových.
Síla brutálního „ponoru“ ale naštěstí nevymizela ani tentokrát a totéž se dá tvrdit o hutném kytarovém zvuku. Na tomto místě by mohlo album klidně skončit, ovšem MIRROR MORIONIS zachovali desce „dlouhohrající“ punc a i v dalším čase servírují ryzí doom metalovou porci plnými doušky. „Sunless Within“ je poté dalším poctivým tributem debutu THEATRE OF TRAGEDY. Pokud se vás tahle hudební forma stále drží, rozhodně si pošmáknete i na variaci od MIRROR MORIONIS. „I’m Not. You Are the One“ posléze navrací produkci do hrubější roviny, byť i zde je hudba tu a tam prosvícena Seleniným sopránem. Hodně tíživě působí i občasná ambientní intermezza, která logicky natahují kompozici k hranici další čtvrthodinky. Neméně působivý punc má však i finální skladba „Forest of Lovelorn Hearts“, jejíž charakter vyhlíží milostně a vznešeně, přičemž znovu se kolem mě vynořil duch původní tvorby už výše uvedených Norů. Ta podobnost tu zkrátka je, přestože album tématicky sahá do úplně odlišných teritorií. A pak už jen ambientní outro „Offtime“ a ticho po pěšině…
„Last Winter Tolls“ není albem nikterak osobitým a už vůbec ne inovativním. Domnívám se, že spousta posluchačů by ho byla schopna poslouchat maximálně dvě minuty. Nicméně se rozhodně najdou i ti příznivci, kteří na tvorbě MORROR MORIONIS jednoduše „ujedou“, neboť samotné provedení je opravdu dosti poutavé a vábivé. Ano, na světě je obrovské množství kapel, ovšem pokud patříte k milovníkům romantické doom metalové struny a tato ruská dvojice se vám připlete do cesty, budete dost možná příjemně překvapeni provedením, které „Last Winter Tolls“ nabízí.
ALL
https://www.facebook.com/Mirror-Morionis-420433641376344/