
V přiloženém infu stojí, že MINUTIAN produkují prog/metalovou hudbu, která spojuje modernu s tradičními rockovými rytmy, přičemž zážitek z poslechu umocňuje ještě celá řada nevšedních postupů. Těžko říci, jestli tento pamflet sepisoval nějaký nestranný fanoušek, ovšem podle mého soudu se tato charakteristika míjí účinkem o desítky decibelů. Sterilita materiálu je do uší bijící, nemluvě o kompoziční roztříštěnosti, jež se sice na oko tváří progresivně, ovšem letitý fanoušek rocku či metalu snadno rozklíčuje, že podobné muzikální kusy tu s námi žijí nějaký ten zasněžený pátek. „Ztráta sebereflexe jako diagnóza – už je to znovu tady.“
Repercussions“ pro mě představuje pohádku o Jeníčkovi a Mařence, kteří sice šli hledat perníkovou chaloupku, ovšem brzy se v černém lese ztratili a dodnes v těchto zapomenutých pustinách bloudí. Aby toho nebylo málo, tak ani přednes vypravěče (vokalisty) Mikka není žádným drahokamem, a když si k tomu všemu ještě připočtete nekvalitní zvuk, úplně se člověk diví, že jsou MINUTIAN tak sebevědomí. Stačí mrknout na jejich webové stránky. V okamžiku budete mít pocit, že jste se ocitli v prostoru s maximálně našlapanou kapelou, na kterou svět čeká s roztaženýma rukama.
Tak jak je šedý obal CD, tak úplně stejně barevná je i produkce MINUTIAN. Pokud chtějí Finové alespoň zdánlivě dohnat konkurenci, musí spoustu věcí změnit. Primárně bych se zaměřil na smysluplnější konstrukce skladeb a na tolik potřebné doušky emocí, jejichž absence je doslova tristní a obávám se, že bez těchto ingrediencí zůstanou MINUTIAN navždy jaloví.
ALL