Už je to nějaký čas, co jsem na našich stránkách představil estonskou kapelu METSATÖLL. Kapelu, která na domácí scéně láme rekordy, a to doslova ve všech ohledech. Bylo to právě album „Hiiekoda“, jež doslova převrátilo životy těchto čistě undergroundových hudebníků. A protože k nám v nedávné době dorazila silná zásilka od Nailboard Records, ještě jednou si připomeneme toto mimořádné hudební dílo. Do tajů estonského folk metalu vás ihned po zmáčknutí tlačítka play vtáhne intro „Ma Laulaks Seda Luguda“, které následně přechází v první nezničitelný bojový chór „Lahinguväljal Näeme, Raisk!“. METSATÖLL se tu představují jako moderní thrashmetalové komando. Drsné, ale zároveň také citlivé. První skladba zřetelně deklaruje, že estonská kapela se nebojí světu nabídnout svou mateřštinu, nemluvě o využívání rozličných folkových nástrojů, které jsou typické především pro pobaltskou kulturu. Členové kapely však nedrží tyto nástroje v rukách jen tak „na oko“. Lauriho hra na dudy je jedním slovem impozantní, viz třeba skladba „Saaremaa Vägimees“, kde právě tento nástroj doslova zametá cestu drsným kytarovým riffům. Dalším stěžejním trackem je klipovka „Hundi Opomine“, atmosférou připomínající sepulturovskou „Rattamahatta“.
METSATÖLL jsou však více magičtí a v této skladbě také nečekaně temní. Proto je pro mě velkým překvapením, že právě tento track patří vůbec k těm nejoblíbenějším, a to jak v estonském rozhlase, tak televizi. Přiznávám se, že si nedokážu představit, že by podobnou skladbu do svého programu zařadilo nějaké tuzemské komerční rádio. Hudba METSATÖLL je tvrdá, těžká a ani Markusovy vokály nejsou zrovna jemné a líbivé. Nicméně nečekejte žádný deathmetalový chropot. Hlavní protagonista má opravdu velmi osobitý projev a je tak jasným atributem souboru.
Středoevropana asi nejvíce pobaví popěvky ala „Merimees Menneb Merele“, kde se kompletní sestava představuje pouze jako pěvecké těleso. Totéž se prakticky opakuje u poloakustické skládanky „Kui Meid Sötta Sörmitie“. Tvrdší tvář představuje kapela skladbami jako „Raiun Kui Rauda“ nebo „Merepojad“. METSATÖLL nikterak nepopírají svou náklonnost ke světovým metalovým velikánům, zároveň však většinu metalových prvků tak trochu „postavili na hlavu“ a obecenstvu je servírují v dosti odlišném odstínu. Má toto album nějaké nevýhody či mínusy? Já osobně jich zde příliš nespatřuji. Posluchači by však měli být připraveni na víc než sedmdesát minut dosti netradiční metalové hudby s velmi nevšední atmosférou a především pro naše uši nezvyklou lyrikou. Album „Hiiekoda“ rozhodně potěší posluchače, jež hledají v metalu nové a nevšední prvky.
A na závěr něco málo zajímavostí. METSATÖLL za toto album obdrželi cenu Grammy v kategorii hard and heavy. Zároveň se tato kolekce dostala do desítky nejprodávanějších alb v zemi vůbec!!! A teď úplně to nejlepší! Příznivcem kapely je také samotný estonský prezident a můžete si být jisti, že ho metalové „máničky“ měly možnost pozdravit na nejednom koncertě těchto estonských velikánů. Zkrátka album „Hiiekoda“ stálo u zrodu estonské metalové revoluce a je úctyhodné především tím, že si dokázalo získat velký obdiv a respekt na místech, o kterých se našim kapelám může jen a jen zdát.
ALL