Před několika dny jste si na Rumzinu mohli přečíst rozhovor s Michalem Šedivým, členem skupiny NEUROTIC MACHINERY, která před několika týdny vydala skvělé album „Nocturnal Misery“. A když už jsem měl Michala ve svých spárech, přemluvil jsem ho i k hostovačce v Metal Mondóce. Tentokrát jsem se tak trochu neúmyslně zaměřil na domácí scénu. A bavilo mě to! 🙂
HARM/SHELTER – Eternal Crusade (z alba „Paycheck“)
Evidentně jde o čistokrevný hard core, ale kapelu identifikovat nedokážu. Dobře zahraný, poctivý, na koncertech to určitě bude fungovat dobře. Ale to je asi tak všechno. Tahle scéna mě bohužel vždycky míjela.
Je to poměrně neznámá kapela HARM/SHELTER. Ani naživo tě klasické HC party nebaví?
O nich jsem bohužel nikdy neslyšel. Ale to bude tím, že se HC aktivně nevěnuju. Pokud jde o koncerty těchto kapel, tak je to spíš tak, že když se k něčemu přichomýtnu, určitě nepohrdnu, ale sám to nevyhledávám.
THE FIELDS OF THE NEPHILIM – Straight To The Light (z kompletu „Ceremonies“)
Podle soundu je cítit, že je to postaršího data. Že by nějaký živák? 🙂 Zavání to gothic atmosférou. Nevím, něco mi to připomíná… Zkusím THE FIELDS OF THE NEPHILIM?
Ano, uhodl jsi naprosto přesně. Znáš nahrávky této kultovní kapely?
Je zajímavé, na kolik muzikantů měla tahle kapela vliv. Zrovna nedávno se v jednom rozhovoru zmínil Anders Nyström (KATATONIA), že THE FIELDS OF THE NEPHILIM měli enormní vliv na jeho songwritting. V minulosti jsem si jejich desky vyhledal, abych náhodou o něco nepřišel. Hudebně je to fajn, bohužel se nemůžu nějak popasovat s projevem frontmana. Když jsme u toho gothic stylu, mnohem víc mě oslovili THE SISTERS OF MERCY.
AFTERSHOCKS – Warning (z alba „Aftershock“)
Instrumentálně mi to evokuje americkou prog scénu, kapely ve stylu SONS OF APPOLLO, DREAM THEATER. Ty rychlé běhy, to je klasika… Ale ten zpěv to trochu „sráží“. Trošku hybrid. Ani kočka, ani pes. Nevím, co si o tom myslet.
Jedná se o projekt AFTERSHOCKS, který dal dohromady Michael Kocáb. Pravděpodobně ses s tímto jménem už setkal, alespoň tedy vzdáleně. Jaký je tvůj vztah např. k PRAŽSKÉMU VÝBĚRU?
Mám pocit, že jsem o tomto projektu četl kdysi dávno asi ve Sparku. PRAŽSKÝ VÝBĚR je legenda, a tou zůstane. Jejich prvotina nemá chybu. Je to jedno z těch alb, které rozhodně obstojí ve zkoušce s časem. A jsem rád, že ho mám ve své sbírce. Ještě se dá i „Běr“ z roku 1997, ale co se dělo poté, už vypouštím.
MORTIFILIA – Silent Scream In The Dark (z alba „…When I Killed The God“)
Hudebně by to šlo. Slyším v tom tedy taky odkazy na leccos, ale v pohodě. Kytary hoblují slušně, rytmika šlape, celé to zní zdravě nasraně. Takový kříženec groove a thrash metalu. Ale ten zpěv mi nešmakuje. To fakt ne.
Další česká věc. MORTIFILIA. Jak se ti zamlouvá jejich přístup ke klasickému death metalu? Znáš jejich tvorbu?
MORTIFILIA? Tak to bych vážně nečekal. Ono už je to ale pár let, co jsem je slyšel, respektive, co jsme s nimi hráli. Přiznám se, že jejich tvorbu nějak detailněji nesleduju. Maximálně si přečtu recenzi, když vydají album, ale nikdy mě nenapadne si je pustit. Každý má dělat, co mu je vlastní, co ho baví. Kluci už to dělají pěknou řádku let, a dělají to poctivě. To, že se neztotožňuju se zpěvem, je čistě můj problém. 🙂
BIG BOSS – Dlouhá cesta vzhůru (z alba „Než zemřu“)
To bude zřejmě něco ze sólo tvorby Big Bosse, pokud se nepletu? Z té poslední desky? Přiznám se, že jeho sólo tvorbu nesleduju. ROOT samozřejmě uznávám a respektuju. Taky jsem měl období, kdy jsem je poslouchal poměrně hodně. „Kärgeräs“ a „The Book“ jsou výborná alba, z celé diskografie je mám nejradši.
Máš další bod, tentokrát to bylo o něco snadnější. Vzpomněl by sis, kdy ses např. s kapelou ROOT setkal prvně? Myslím tím prostřednictvím hudby.
U nás doma hrál metal odjakživa. Takže s ROOT jsem se setkal už v dětství. Tenkrát mě jako malýho, vyjukanýho kluka fascinovaly už samotný obaly, a ta „aura“ tajemna. Pořádně hudebně jsem je začal vnímat až s albem „The Book“.
FDK – Slurred (z alba „Earthlinked“)
Tohle se dobře poslouchá. Buduje se atmosféra, má to emoce. Zavání to sludge, trochu post (což já oboje rád) a slušný vliv ISIS. Ale produkčně mi něco říká, že by to mohlo být něco z českých luhů a hájů? Že by FDK? Protože nikdo jiný mě nenapadá, kdo by to mohl být?
Je to přesně tak! FDK z alba „Earthlinked“. Tak to vypadá, že FDK máš pravděpodobně naposlouchané. Jak bys ještě obecně zhodnotil jejich tvorbu? Setkali jste se někdy při společném hraní?
Naposlouchané určitě ne, možná jen malý přehled. Přijde mi, že jeden čas se o FDK hodně mluvilo, byli chválení. Takže jsem se musel přesvědčit sám na vlastní uši. Pak to ale nějak utichlo. Ani nevím, jak na tom jsou dnes. Každopádně jejich tvorba je mi sympatická. Mám rád sludge, post metal. Možná mám výpadky paměti, ale nepamatuju se, že bychom se kdy potkali na společné akci.
ANOTHER MESSIAH – Dead Man Walking (z alba „Dark Dreams My Child“)
Angličtina mi přijde krapet „tvrdší“, ústřední motiv mě moc nemotivuje u toho setrvat. Celé je to takové kostrbaté, ani refrén už to nezachrání. Je mi líto. Ale i když jsem tady vedle jak ta jedle, tak tohle není šálek mé kávy.
Poměrně neznámá formace z Nizozemí, již nyní nefungující. Kapela v rámci svého death-doomu využívala hoboj, tedy mimo jiné. Jaký je tvůj vztah ke kapelám, které rády experimentují s netradičními nástroji? Dokážeš si něco podobné představit u NEUROTIC MACHINERY?
Nemám proti tomu negativní postoj. Pokud je to dobře zaranžované, ve skladbě to funguje a není to samoúčelné, jsem pro všemi deseti. Otázka je, co dneska může být ještě netradiční. 🙂 Jakožto milovník EMPEROR a IHSAHNA jsem posluchačsky nepatrně vycvičen a lákalo by mě někdy v budoucnu zkusit zapracovat lesní roh. Vše ale záleží na povaze dané skladby, materiálu. Musí to mít ty správné vibrace.
GHOST BRIGADE – Cult Of Decay (z alba „Until Fear No Longer Defines Us“)
Finští GHOST BRIGADE! Ani nevím, jestli ještě fungují. První dvě alba jsou povedená, i když ta inspirace KATATONIÍ, lehce CULT OF LUNA a dalšími, je víc než zřetelná. Dobře se to poslouchá. Poté mi, přiznám se, lehce vypadli ze zorného pole. Už jsem jim pak nevěnoval takovou pozornost. Budu se k nim muset vrátit.
Parádní práce, boduješ znovu! GHOST BRIGADE z alba „Until Fear No Longer Defines Us“. Jaký je podle tebe rozdíl mezi touhle kapelou a některými českými zástupci, které jsi v rámci tohoto seznamu slyšel?
Už jsem to tady několikrát zmínil. Je to produkce. My sami víme, jak je těžké toho dosáhnout, takže bych byl nerad, kdyby to bylo bráno hanlivě. Ale když se bavíme zrovna o této kapele… Stačí zavřít oči a nechat se obejmout tím soundem. Není tam nic rušivého. Máš z toho prostě hned dobrý pocit. A hudba by měla být o pocitu… 🙂
FADING COLOURS – Priestess Of The Unfulfilled (z alba „Coma“)
Přijde mi to jako nějaká alternativa z přelomu tisíciletí. Lehká elektronika není špatná, ale ta rytmika není zrovna uchu lahodící. Nevadí mi to, ale sám bych si to určitě nepustil.
Tady jsme zabrousili do Polska, za projektem FADING COLOURS. Ano, máš skutečně pravdu. Album „Coma“ už není zrovna nejčerstvější. Jak obecně nahlížíš na polskou scénu? Máš tam nějaké oblíbence?
Nejsem kdovíjaký znalec polské scény. BEHEMOTH, VADER nemá cenu zmiňovat. Je to nošení dříví do lesa. Hodně mě baví RIVERSIDE. Ti mě hodně dlouho míjeli, ale díky kamarádovi jsem jim přišel na kloub a dnes můžu říct, že jsem jejich fanoušek. Určitě musím zmínit talentovaného kytaristu Jakuba Zyteckiho a jeho kapelu (která je bohužel už nefunkční) DISPERSE. Doporučuji, stojí rozhodně za poslech. A pak ještě DAIMA. S těmi jsme odehráli několik společných akcí,. Jak u nás, tak v Polsku. Své nástroje ovládají na 1000%, i jako lidi jsou moc fajn. Takže polskou scénu je mít třeba na pozoru. Je tam jistě co objevovat.
PRVNÍ HOŘE – Křehký mechanismus pozemského štěstí (z alba „ Křehký mechanismus pozemského štěstí“)
PRVNÍ HOŘE? Dle všeho oceňovaná a uznávaná kapela. Bezpochyby výborní muzikanti, což je evidentní, ale tady ten přenos jaksi nefunguje. Mám rád všechny možné a nemožné hudební fúze, ale tohle už je na mě moc velký galimatyáš. Ke všemu to pohřbívá, řekněme, expresivní vokální projev. Není se tady čeho pořádně chytit. Radši dám přednost ATROX se schizofrenním projevem Moniky Edvardsen.
Českou scénu máš kupodivu vysledovanou, přestože ji nepreferuješ. 🙂 Je ti u PRVNÍHO HOŘE nepříjemný takový ten „škleb“ a cirkusovost? Domnívám se, že takto to má pravděpodobně více posluchačů.
Je to paradox, ale něco na tom bude. 🙂 Muzika mě baví celkově, takže je třeba mít rozhled, to jsi vystihl přesně. Cirkusovost? Nevím, jestli to má nějakou spojitost, ale já cirkus nemám rád od malička. Takže jakmile se tento prvek někde, byt‘ jen náznakem projeví, ježí se mi chlupy po celém těle.
PYOGENESIS – Mother Bohemia ( alba „A Silent Soul Screams Load“)
Slyším v té melodii cosi vlasteneckého, a ve zpěvu budovatelského. Nebaví mě to ani za mák. Už ten chrastící zvuk kytar mě vrací do Švédska 90. let. A tady radši, když už , tak ENTOMBED, což tohle evidentně nejsou.
Jsou to němečtí šílenci PYOGENESIS, známí především žárovou přelétavostí. Nicméně to „cosi vlasteneckého“, to je opravdu pro českého posluchač zvláštnost – viz samotný název skladby. Znáš tuto kapelu?
Ten název samozřejmě znám. Kdysi v minulosti ta kapela okolo mě proběhla, ale opravdu jen proběhla. 🙂
SLUNÍČKO – Duchové lesní (z alba „Sluníčko“)
Rychle pryč. Ty mi dáváš. Zní to jako Lenka Dusilová, ale nejsem si jistej. Pokud je to ona, tak ji mám radši v klidnější poloze. Tohle mi přijde moc rozverné a bigbítově tupé.
Rozverné uskupení SLUNÍČKO, první skupina, ve které na sebe právě Lenka Dusilová výrazněji upozornila. Pozoruju, že žádné „velké úlety“ ti vlastní nejsou… 🙂 Máš obecně v oblibě hudbu spíše temnou a svým způsobem „vážnou“?
Opravdu rozverné uskupení. 🙂 Vím, že kdysi tohle těleso existovalo, ale nikdy jsem neměl potřebu ho prozkoumávat. Hmm, nevím, jestli úplně zrovna k temné, ale určitě tíhnu k „vážně“, nebo spíš „seriózně“ pojaté hudbě. Samozřejmě jde o styl provedení. Takoví BETWEEN BURIED AND ME nebo THE MARS VOLTA dokáží nenásilnou formou propašovat do své hudby taky leccos. A je to komplexní. Hodně mám rád sedmdesátkové GENTLE GIANT, kteří jsou hraví a rozverní, až jde z toho leckdy hlava kolem. 🙂
KURTIZÁNY Z 25. AVENUE – Omylem ( alba „Medium“)
Další čeština… To jsi mi udělal schválně. :)Ta fráze „jako volnej pták“ mě znervozňuje. Hlavní riff se snaží být hodně tvrdej, ale vaz mu sráží produkce, takže vychází poměrně na prázdno. Takový rádoby riff á la RAMMSTEIN, ale bez koulí. U refrénové linky dokážu přimhouřit oči, nebo tedy spíš oko. Přiznám se, že v této naší scéně jsem úplně mimo. Nic mi to nikdy neříkalo, a díky bohu říkat nebude.
Zrovna tento díl Metal Mondóky je hodně o české scéně, ovšem původně v tom nebyl žádný záměr. KURTIZÁNY Z 25. AVENUE předpokládám znáš – minimálně podle názvu.
Ano, Kurtizány samozřejmě znám. 🙂 Mám pocit, že jeden čas doma ležela jejich prvotina „Ubiquity“. A bez mučení se přiznám, že mě nikdy nebavili.
DAVID BOWIE – (z alba „Earth Hl I Ng“)
Konečně přichází spása. David Bowie! Ten hlasový projev je nezaměnitelný. Tohoto pána mám vskutku rád. Škoda, že už není mezi námi a nemohl nám dát další skvělé album, jako bylo „Blackstar“.
Jaká alba máš z jeho dílny nejraději? V čem myslíš, že byl právě tento umělec výjimečný?
On byl taky takovej hudební chameleon. V každé dekádě přišel s něčím jiným a dokázal to vždy nenásilnou formou. Toho možná činí velkým. Ano, má v diskografii slabší kusy, ale i ty si drží svůj standard. Jaké mám nejraději? To je těžká otázka… Preferuju „Station To Station“, „Low“, „Next Day“… a samozřejmě „Blackstar“, které mě odrovnalo.
DEAD CROSS – Bela Lugosis‘s Dead (z alba „Dead Cross“)
Tohle by měl být ten super (úlet) projekt Pattona a Lombarda, že? Teď mě asi všichni ukamenují, ale Pattona jsem nikdy nemusel. A jediné album, kde ho dokážu akceptovat, je snad„Angel Dust“. Prostě mě tenhle chlapík nikdy nebavil. Takže ani tady změna nebude.
Ano, DEAD CROSS. Nicméně právě tato skupina není to pravé dílo Mika Pattona, on k němu byl původě pouze přizván. Jeho vliv je ale i tak výrazný. Tahle skladba je pak ještě k tomu coververzí 🙂 Tady jsem to docela „zauzloval“…
Dokonce coververze? To je tedy opravdu pěkně „zamotané“. 🙂
MIRROR MORIONIS – White-out Jornney (z alba „The Afterdeath Connection“)
Deset minut, to je celkem nálož. To už je stopáž hodná mistrů. A to tahle banda při vší úctě není. Proti doom metalu ve skrze nic nemám. Starší desky MY DIG BRIDE, ANATHEMA nebo THEATRE OF TRAGEDY mají něco do sebe i po letech. Ale tohle je jaksi ospalé, bez spádu a hlavně nápadu. Jestli je tohle současná nahrávka, tak klobouk dolů.
Na závěr projekt z Ruska – MIRROR MORIONIS. Dal by sis třeba i nějaký hodně utahaný funeral-doom, nebo je tato hudba úplně mimo tvůj obzor?
No, já vlastně ani nevím, co je přesně funeral doom. Respektive neznám čelní kapely tohoto žánru. 🙂 Já vyrostl na prvních deskách ANATHEMY (kdy ještě hráli dřevní death- doom), MY DYING BRIDE, které si jednou za hodně dlouhý čas rád pustím. Jednička KYPCK (Kursk) je super. TYPE O NEGATIVE v období „October Rust“ a „World Coming Down“ nemají chybu. Takže doom bych si klidně dal, ale funeral doom najetý nemám. Tak třeba až budu mít špatný dny, zkusím otestovat. 🙂
Michale, děkuji moc za čas, který jsi věnoval poslechu. Zkus nyní vybrat „vítěze“. Který song tě potěšil nejvíce?
Já díky za fajn „ušní průplach“, bylo to místy hodně zapeklité. 🙂 Když je tedy tento díl převážně o české scéně, vybírám FDK. „Dejv“ snad promine, ale FDK mě bavili hodně.
ALL