SUNN O))) & MERZBOW- Live At Earthdom 2007

Před sebou na displayi máme dvě pětadvacetiminutové živé kompozice. Spojení velikánů Sun O))) a MERZBOW bylo jen otázkou času. V úvodu prvního živáku O))) Bow 3, dostaneme náznak, že bude pěkně veselo. Kytary jsou bez skrupulí rozezněny do komunikace s aparáty, Japonec bez zábran očuchává svůj stolek s laptopem. Ozvláštnění může představovat mužský hlas pohybující se na pomezí řečnění, opery, patosu a falešného zpěvu. Neučesanost a do jisté míry divokost, můžeme sledovat např. u občasného „ustřelení“ zpětné vazby, která je velmi zrádná, pokud se s ní pracuje dlouhodobě nebo trvale. Řekl bych, že všem zúčastněným jde o silnější tlak a energii, což se daří. Od druhé půle se vše pomalu začíná slévat do jednolitějšího válce, který je obalován proužky vysokých frekvencí. Vcelku nudné vazbení před skončením umocní nemocný ryk a závěr je neodvratný.

Druhá živá O))) Bow 4 je uvedena sub-plochami, hlukovým syčením, a dvěma hlasy, zvířecím a zajíkavým. Přestože je skladba a v podstatě i celá deska na první pohled sludge, drone a jinak umírajícího charakteru, líbí se mi kvůli nemalé porci experimentování a již zmiňované agresivitě. Ta je sice držena zkrátka, ale je tu. Poklidno se střídá s hlasitým burácením. Zvláště efektovaný dravý hlas zní, jakoby byl reverzován. Vše dříve napsané, platí až do konce. Hučení kytarových drones, drážděný notebook a jeho software, řev a konečné vyšumění do ztracena.

MERZBOW – 1930 (CD, 1998, Tzadik)

Než se dostanu k popisu zvukové konzervy, neodpustím si zmínku o jisté velkohubosti firmy Tzadik. Byť ji mám rád a respektuji, napsat si na čerstvě vydaný titul, že „se jedná o umělcovu jednu z nějzásadnějších tvůrčích kreací“, je poněkud divné, i kdyby to měla být pravda. Oč tedy kráčí? Jako úvodní Intro je nám předloženo něco decentních konkrétních zvuků a elektroniky, jemně rozdmýcháváno a syčkováno. Krátká opakování, efektové manipulace (1). Na seznámení a vzájemné očuchání dobré. Ještě začátek následující skladby 1930 (2) je v rozjezdu podobný foukání do právě podpáleného ohniště, ovšem co následuje poté už je přímo vatra, kterou podněcuje vítr. Útočné zvuky, agresivní tlaky, skřípavé ataky, hutné spodní drhnutí, agresivní hlučení. Chvilkové opakovačky a mírná zklidnění jsou stejně osvěžujícími jako odpočinkovými ostrůvky v oceánu rozličných vln. „Munchen“ (3) je vzdušnější manipulací generované elektroniky. Spíše než hustota je využívání pulsování a spínání. S Degradací pásek (4), druhou rozsáhlejší plochou se vracíme do divočiny. Osvědčené a fungující svižné manipulace delayem a jinými efekty neposkytuje prostor pro nějaké rozjímání, nýbrž zaměstnává obě hemisféry, celý mozek, kompletní mysl a neutuchající představivost. Samozřejmě pokud jste ochotni se podřídit tvrdému hluku. Pro vytrvalce je připravena ještě jedna skladba, nejdelší na celém albu. Železo, sklo, bloky a bílá světla, toť název. Vše co jsme slyšeli už dříve je tu, navíc se nelze nepovšimnout občasného pískání, houkání a vazebních nájezdů. S trochou humoru bych mohl napsat, že pokud byl úvod, tohle by od druhé půle mohlo fungovat evokovat závěr.

MERZBOW – Electro Magnetic Unit (CD- 2004, Los Apson)

Dlouho, předlouho jsem tento titul sháněl a konečně je pod střechou. Jak se říká, když člověk něco chce a jde za tím, dosáhne toho. Otázkou je co za to zaplatí. Má cena za tento titul nebyla tak strašná, ač je to japonský import a na internetu se za něj žádají nehorázné sumy. Samozřejmě jsem desku slyšel už z MP3 formátu, ale teprve po ohledání originál obalu do sebe některé věci zapadly. Tou nemálo důležitou součástí je obal, který má přímou návaznost na název. „Electro Magnetic Unic“, zkráceně E.M.U. nebo EMU může být pták emu vmontovaný na přední straně a disku, nebo tentýž nakolážovaný bočním pohledem na straně zadní. Taktéž může emu nabízet spojení k syntezátorovému emulátoru. Obojí zřejmě nebude špatně. Celá deska, nahraná v ložnici v dubnu 2004 je rozdělena do čtyř částí pod souhrným názvem „Black Forest Myth Mix“. Úvodních sedm minut (1) je rozjezdovým vibrováním s akordickými vstupy, pomalu se přelévajícími do monolitické hlučné formy. Další část (2) je pomalu rozeznívána hučivým samplem, do které jsou pomalu přímíchávána syčení a následně i dlouhá ruchová vlnění. Se stoupající intenzitou přibývají i manipulace a proměny. I trojka (3) započne rozvážným hučením a syčením, ale nárůst je strmější. Nepříjemné, byť dobře vyvážené a rozvržené hluky, se po sobě plazí. Syčí, drnčí v mohutné statické mase. Před závěrem dojde ještě k hlubokému bouření s kontrastujícím rušením na vysokých frekvencích. Opakování v úplném závěru je nudné, ale dá se přežít, neb jde jen o opravdu krátký úsek. Poslední část (4) s razantním nástupem a následným impozantním průběhem je prostřídávána motorickým kroužením, občasnými rytmickými údery, kovovým zurčením, přepínáním zdrojů a s blížícím se koncem celé desky i ostrými a drsněji znějícími hluky. Pravda, podkladové samply mě chvílemi nudí i zde, ovšem díky tomu, že na povrchu se pořád něco děje a probíhají změny je výsledek přijatelný. Není to zlé album, ale za několik desítek amerických dolarů nestojí.

RadeK.K.