MERZBOW – Dead Leaves (CD – 2008, Licht-ung)
Už dlouho byl klid. Plno rozličné muziky a starý dobrý hluk vázne. MERZBOW je plodný až běda, představme si tedy novinku, nahranou v únoru 2008. Krásný třípanelový digipak s hnědo-fialovým podzimním listím, disk naládovaný necelou hodinkou hlučného tvora. Zpočátku se pomalu přetáčí a v okamžiku, kdy si najde výhodnou polohu začne vystrkovat elektronická tykadla a elektrické bodliny (1). Snažíte se zmutovaného křížence pozorovat, leč tento o Vás zdánlivě nejeví zájem, ovšem buďte ve střehu, je nevyzpytatelný. Jeho další ochranou jsou silikonové žlázy stříkající a rozprašující kyselou kapalinu na všechny strany. Nemáte úniku. Tlak je veliký, rozptyl široký a dosah netušený (2). Snažíte se utéct co nejdále, slyšíte vlastní lapání po dechu, to však přehlušuje skřípění mechanizmů, které jste považovali za živý organizmus. Pomalu se šine za Vámi, nepospíchá, ví, že Vám jednou dojdou síly. Metá hlínu, piští, vrhá kamení, ječí, víří prach, kvičí, rozhazuje listí. Stále utíkáte, on vyhrál (3).

MERZBOW – Tombo (CD – 2008, Fellacoustic Records)
V intencích normálních kapel, standardních vydavatelství a běžného vydávání je tohle naprostá novinka, ale bereme-li v potaz potenci MERZBOW, je tohle album svým způsobem „staré“. vydáno koncem roku 2008, nahráno už v lednu/únoru.

Barevný jednoduchý digipak s pestrobarevnými kolážemí přírody a civilizace. Hodinová plocha, tři skladby, do budoucna už snad zbytečné psát a stále se opakovat. No jen pro pořádek, pro ty, kteří čtou tuhle recenzi jako první mé dílo.Hned od počátku to vypadá na velmi dobré album. Bez startovního výstřelu se rozjede „Tombo“ (process) (1). Prudké, vášnivé, eruptivní hlučení, škrcení řvoucích plug-in, až sadistické útoky. Vpravdě divoký noise, absence opakování. Výtečné! „Tombo“ (2) (2) není chybně napsáno. Kurzívou je označen celý název, tučně pak pořadí. Vše beze změn. Hukot, rachot, drcení! Chvilkové ostrůvky zvolnění vnímají jen otrlí fandové. V nejkratší „Chicken Lucy“ (3) snad postřehnete jakési zvukové zastření, čímž intenzita není na maximu. Barevnost i pestrost zůstávají. Zřejmě dodělávka.

MERZBOW – Somei… (CD- 2009, Low Impedance Records)
A je to tady! Nejnovější nahrávka stejně šíleného tvůrce jako jsem já šílený posluchač. Čerstvější než první část třináctilogie „MerzBirdBox“. Tak jsem totiž pracovně přejmenoval bednu disků, která bude postupně vycházet v průběhu tohoto roku a skončí v roce příštím. A to si raději nepředstavuju, kolik dalších titulů bude realizováno bokem. To je opravdu na zabití!A co, že je vlastně tady? Pokud čtete mé výplody na tomto blogu, uritě jste postřehli mou zmínku o postupné implementaci bicí sestavy pana Akity do současné tvorby. Tahle deska je první, kde je hraní na bubny slyšet v průběhu celé stopáže. Netuším co bude následovat, ale myslím, že nezůstane pouze u kombinování živého hudebního nástroje a elektronického hluku. Bez několika minut hodinový disk ve stříbrno/černém digipaku je rozdělen do tří skladeb. Tento počet se v poslední době nějak ustálil a tipuji, že jde o podobnost s třívětými symfoniemi ve vážné hudbě. Utíkej kuřátko utíkej (1) začne současně činelem a kdákající slepicí. Základní rytmus se silně zkreslenými zvuky slepici valchuje. V pasáži kdy šlapák, rytmičák a činely hrají osamoceny, můžeme vnímat lehce zprasený zvuk, což je zřejmě schválnost protože vše bylo nahráno ve studiu Munemi House, kde byly pořízeny i základy pro předchozí desky.

Škopky si jedou to své, občasné províření virblu, průšlap basového bubnu, se spodním brumícím vrněním. Opatrné rozjíždění se začne měnit s lámavými, praskajícími industriálními zvuky a bubeníkovým zrychlováním. Počítač postupně přebírá moc a mísí se do divočejších úderů. Společnými silami vyšilují a řádí. Pulsace, hvizdoty a další hlukové dávky, které známe z předchozích kreací jsou podporovány divokým hraním na barabany. Před koncem prvního tracku se rozdělí a zmizí. Prostřední „Lava“ (2) jde ihned na věc. Moudulace elektro smogu, bubny jsou nahrány o poznání jinak. Dynamika je na maximum, počítačové generování na povrchu. Opět vyslechneme pasáž osamocené soupravy a čekajících generátorů, které vzápětí zabouří. Zakončovací a nejkratší kousek „August Depression“ (3) je pravděpodobně výpovědí o době kdy se uskutečnilo nahrávání. Ultrarychlé hraní na nástroj a nervní hluky jsou spíše uplakaným bědováním na špatným obdobím, agresivním vyháněním a zapomenutím. Nahrávka v této skladbě je ostrá, syrová a svým způsobem i nepříjemná.Člověk by ani neřekl, že je možno hodinu hrát, resp. improvizovat na bicí, hodinu tyto poslouchat, aniž by se ani jeden nenudil. Udržitelnost poskytují i rozdílné přístupy ve zvukové produkci k výsledným částem. Jsem si jist, že znalci a fanoušci MERZBOW se budou rozdělovat, třídit a žehrat podle tvůrčích období. Tohle našlápnutí není špatné a je ještě moc brzo hodnotit jej s předchozí stabilizovanou tvorbou.
p.s. Za mírný peníz je tato pecka dostupna v distribuci NAPALMED

RadeK.K.