MERZBOW – (CD – 1/2009, Important)
Útok pokračuje. Stejné zbraně, stejné postupy, stejná strategie jako na „Somei… Improvizace Red Bird Of Summer“ je rozdělena na dvě části (1,4), každá po zhruba dvaceti minutách. Díky živým bicím není nutno elektronické hluky tolik exponovat. Nejsou hnány do krajních mezí, díky čemuž celek vyznívá jako free rock, hudební experimental, jednodušší alternativa. Dvojice skladeb sevřených mezi bude asi jiná, uvidíme. „Fandangos In Space“ (2) s časem 5:41 jsou opravdu vesmír evokující hrátky s elektronikou. Bez větších problémů by se dala skladba zařadit na poslední album „Bastard Noise“. Chvilková opakování motivů, prudké změny zvuků… a náhlý konec. „Tori Uta“ (3) se přehoupne do poloviny sedmé minuty a i přes očekávání jinakosti, touto není. Stejné vitální bubnování, stejně decentní vstupy ruchů.
MERZBOW – (CD – 2/2009, Important)
Knížečka obsahuje vyčerpávající informace o použitých zařízeních a nástrojích, leč bicí soustava chybí, přesto je slyšet už od prvních tónů. Na prvním dílu se bubnovalo divočeji, zde je to hraní spíše rockovější. Tomu odpovídá i elektronika, která na povrchu píská, bzučí a ve spodu ruchově přišumuje. Rovněž si nelze nevšimnout velmi klidné podstaty a tišších pasáží. Toliko v dvaadvacetiminutovce „Gorasukehoukou“ (1). Syčení syntezátorů s hluchými místy v kombinaci se strohými údery je velmi napínavé. V následujícím kousku se poměr otočí. Vyslechli jsme dvě Variace (2,3). „Noritsukehousei“ (4) je vzorkem současné tvorby. Radostné, živé, skotačivé bicí, přizvukující a vyplňující elektronika.
MERZBOW – Yurikamone (CD – 3/2009, Important)
Bubeník vstoupí na hrací plochu přehlednou dynamicku hrou a pomalu se rozjíždějícím houkáním elektroniky. Ta si v podstatě svou statickou polohu udrží po celou dobu první skladby „Black Headed Gull“ (1), změn se dočkáme hlavně u bicí soupravy. Ve February 2002 (2) je nosným tématem rytmizovaný sample, ke kterému je opět naloženo živější bubnování. Závěrečná, nejkratší instrumentální píseň „The Angel Of The Odd“ (3) může díky zkreslení svých elementů, ze kterých je postavena chvílemi evokovat příbuznost k „metalu“, což je však v rozporu s rovným bubnováním. Drsnější rubanice je až v samém závěru alba, těsně před koncem. Pokud u mnoha hlukových alb recenzenti psali (píšou), že není možné tyto poslechnou v kuse, byl bych zvědav, jak by se poprali s hodinovým, volným bubnováním.
MERZBOW – Karasu (CD – 4/2009, Important)
Nahrávka z února 2009 začne bez výstrahy, v podstatě současným spuštěním generátoru a prvním úderem do přechodového bubnu. Generátor se vespod klouzavě houpá, bicí jsou útočné, divoké, dynamicky, velmi dobře nahrané. Další elektronika k tomu rovněž divočeji trdluje – „Argus“ (1). Pokračujeme osmaceným syntetizérem, z něhož jsou dolovány rozličné barvené zvuky. Piskoty, škručení, pulsace, ruchaření. To je čtyřminutový úvod „Stone The Crows“ (2) než začnou dunět salvy membrán na okrouhlých korpusech. Takto, ruku v ruce, komunikují až do osmnácté minuty. Potom už to do konce 25. min. táhnou zase jen oscilátory. Jestli byl zvuk bicích v prvních dvou skladbách zkreslen jen lehce, v „Morgue“ (3) dojde k zaprasení ještě většímu. Je nadmíru těžší v některých okamžicích rozeznat co je sada elektronická a co akustická. Oproti předchozím dílům elektronika není jen ocáskem, ale obhajuje svou pozici adekvátního spoluhráče. Zkresneně sejmutá nahrávka bicích není chybou, ale právě naopak – je cílem.
RadeK.K.