Krabička kompaktního disku je široká deset milimetrů. Pokud se rozhodnete pro tuto sérii, která ve výsledku bude čítat 13 titulů, musíte si udělat prostor o jasném rozměru.

MERZBOW – Suzume : 13 Japanese Birds Pt.1 (CD – 1/2009, Important)
Útok pokračuje. Stejné zbraně, stejné postupy, stejná strategie jako na Somei… Improvizace Red Bird of Summer je rozdělena na dvě části (1,4), každá po zhruba dvaceti minutách. Díky živým bicím není nutno elektronické hluky tolik exponovat. Nejsou hnány do krajních mezí, díky čemuž celek vyznívá jako free rock, hudební experimental, jednodušší alternativa. Dvojice skladeb sevřených mezi bude asi jiná, uvidíme. Fandangos in Space (2) s časem 5:41 jsou opravdu vesmír evokující hrátky s elektronikou. Bez větších problémů by se dala skladba zařadit na poslední album Bastard Noise. Chvilková opakování motivů, prudké změny zvuků… a náhlý konec. Tori Uta (3) se přehoupne do poloviny sedmé minuty a i přes očekávání jinakosti, touto není. Stejné vitální bubnování, stejně decentní vstupy ruchů.

Každá položka je omezeny tisíci kusy. I přes jistou exkluzivitu celku jsou desky vydány dosti spoře. Matně potištěné disky, dvoustánkové booklety, pár informací, jedna fotka.

MERZBOW – Fukuro : 13 Japanese Birds Pt.2 (CD – 2/2009, Important)
Knížečka obsahuje vyčerpávající informace o použitých zařízeních a nástrojích, leč bicí soustava chybí, přesto je slyšet už od prvních tónů. Na prvním dílu se bubnovalo divočeji, zde je to hraní spíše rockovější. Tomu odpovídá i elektronika, která na povrchu píská, bzučí a ve spodu ruchově přišumuje. Rovněž si nelze nevšimnout velmi klidné podstaty a tišších pasáží. Toliko v dvaadvacetiminutovce Gorasukehoukou (1). Syčení syntezátorů s hluchými místy v kombinaci se strohými údery je velmi napínavé. V následujícím kousku se poměr otočí. Vyslechli jsme dvě Variace (2,3). Noritsukehousei (4) je vzorkem současné tvorby. Radostné, živé, skotačivé bicí, přizvukující a vyplňující elektronika.

Další měsíc za námi. Natěšení je přítomno, stejně jako obavy. To mě čeká ještě desetkrát.

MERZBOW – Yurikamone : 13 Japanese Birds Pt.3 (CD – 3/2009, Important)
Bubeník vstoupí na hrací plochu přehlednou dynamicku hrou a pomalu se rozjíždějícím houkáním elektroniky. Ta si v podstatě svou statickou polohu udrží po celou dobu první skladby Black Headed Gull (1), změn se dočkáme hlavně u bicí soupravy. Ve February 2002 (2) je nosným tématem rytmizovaný sample, ke kterému je opět naloženo živější bubnování. Závěrečná, nejkratší instrumentální píseň The Angel of the Odd (3) může díky zkreslení svých elementů, ze kterých je postavena chvílemi evokovat příbuznost k „metalu“, což je však v rozporu s rovným bubnováním. Drsnější rubanice je až v samém závěru alba, těsně před koncem. Pokud u mnoha hlukových alb recenzenti psali (píšou), že není možné tyto poslechnou v kuse, byl bych zvědav, jak by se poprali s hodinovým, volným bubnováním.

Jedenadvacátého dubna a ve schránce nic. Natěšen, očekávaje další díl třinácti-logie, odháním abstinenční příznaky. Rychlá odpověď na emailový dotaz přináší informaci o odeslání. Chyba byla u mě. Vynechal jsem návštěvu sousedky, která mi nadměrné zásilky schraňuje.

MERZBOW – Karasu : 13 Japanese Birds Pt.4 (CD – 4/2009, Important)
Nahrávka z února 2009 začne bez výstrahy, v podstatě současným spuštěním generátoru a prvním úderem do přechodového bubnu. Generátor se vespod klouzavě houpá, bicí jsou útočné, divoké, dynamicky, velmi dobře nahrané. Další elektronika k tomu rovněž divočeji trdluje – Argus (1). Pokračujeme osmaceným syntetizérem, z něhož jsou dolovány rozličné barvené zvuky. Piskoty, škručení, pulsace, ruchaření. To je čtyřminutový úvod Stone the Crows (2) než začnou dunět salvy membrán na okrouhlých korpusech. Takto, ruku v ruce, komunikují až do osmnácté minuty. Potom už to do konce 25. minuty táhnou zase jen oscilátory. Jestli byl zvuk bicích v prvních dvou skladbách zkreslen jen lehce, v Morgue (3) dojde k zaprasení ještě většímu. Je nadmíru těžší v některých okamžicích rozeznat co je sada elektronická a co akustická.

Oproti předchozím dílům elektronika není jen ocáskem, ale obhajuje svou pozici adekvátního spoluhráče. Zkresneně sejmutá nahrávka bicích není chybou, ale právě naopak – je cílem. Problém s dodáváním se stupňuje. Květnový díl jsem měl ve schránce až 1.6. Dle emailu by se šestka měla objevit už za týden, čímž se snad termíny srovnají. Už jsem zmiňoval chabou, lépe řečeno nezbytně nutnou, grafickou výbavu. Rozmazaná fotka není solidní!

MERZBOW – Uzura : 13 Japanese Birds Pt.5 (CD – 5/2009, Important)
Je otázkou, nakolik jsou všichni představovaní polétaví, hrabací a jiní ptakoidní pouze japonští? Každopádně je to umělcova cesta a jedna z možností jak kromě knih, dokumentů a zoo, připomenout naši sounáležitost s přírodou. Toto připomínání je patřičně hlučné a nekompromisní. Alespoň v první části (1) třídílného rekviem za 259 tisíc usmrcených křepelek na farmě v Toyahashi. Útok dynamických bubnů, třeštící lelektronika a skučící oscilátory. Part 2 (2) není o nic hodnější, přestože jsou bicí nasamplované do jednoduchého vzorce a průběžně manipulovány. Drásání nervů obstarávají ostré vazby a drsná zkreslení, vzorek bicích vytváří dojem strojového podkladu, na kterém je šíleno. Za polovinou se ke stále silně znečistěné elektronice přidají opět živá rytmická sekce. Závěr (3) přináší houkání a jakési naříkání, přestože bubny víří. Barevné, náladotvorné ruchy jsou čitelné a plně souzní s čistě sejmutými škopky. Relativně poklidné rozloučení.

Zajímavá deska. Po nesmělém startu série a dobré čtyřce, to vypadá, že se máme na co těšit.Pauza mezi pětkou a šestkou je tedy zkrácena, jinak je vše při starém, lépe řečeno viděné a slyšené. Pokud mohu edici srovnat s 12 CD Aube, kde byl měsíční celek rozdělen na čtvrtletí a to každé se vyznačovalo jiným zdrojem zvuku, byť při minimálních rozdílech, u ptáčků budeme oblažováni stejným konceptem až do umrtvení.

MERZBOW – Kamo : 13 Japanese Birds Pt.6 (CD – 6/2009, Important)
Obal s fotografií vodní hladiny, na kterou je digitálně vmanipulováno devět uhlazených kachniček. Svýma žlutýma očima sledují, kdo se začíná ošklíbat a kdo opět propadne kombinaci bicích a ruchů. Pokud minulý díl sedl mému gustu, zde se dva elemnety ne a ne spojit. Alespoň tedy v úvodníku Ptákobijec Governor Ishikawa si zaslouží zemřít (1). Dynamické, v basech mírně nabořené bubny se ženou kupředu, elektronika přizvukuje, ke spáření však dojde až ke konci symbiózy. Divočina v Akasace (2) nás vtahuje hned na počátku. Bicí jsou upozaděny, přesto slyšitelné, generátory sviští jako o život. Kulometné úprky-volnější palby, mono-stereo, levá-pravá, klid-útok. Plocha bezmála dvaceti minut se zdá být nekonečná, ne však pro posluchače, kterému se tahle hudba líbí. Kacířství (3) jde do nepříjemné plochy narušované zespodu překotnými korpusy a plechy. Silná zkreslení z nichž vystupují vysoká cvrlikání, houkání a elektronické pulsy. Pro jedno nestačíte vnímat druhé, chvílemi zapomenete i na bicí, jež neustále hrají. Závěr dobrý, všechno dobré. Chaos v dubnu.

Celý set 13 cédéček by měl být umístěn do dřevěného boxu. Ten je opatřen na víku tištěným motivem a několik (samozřejmě extra zaplacených) kopií ručně malovaných mistrem Akitou. No tuto laskominu jsem s bolestí v srdci oželel, ovšem myslím, že centimetrové hrany disků pomalu odkrývají malé tajemství.

MERZBOW – Kujakubato : 13 Japanese Birds Pt.7 (CD -7/2009, Important)
Obsah pěti tracků květnové nahrávky je rozložen na ploše třičtvrtě hodinky. Rytmická smyčka Wind of Pain (1) od počátku svádí k podupávání. Občasné mírné rozjíždění a cílené úlety v synchronizaci plně podporují trápení a škrcení elektronických ruchů. Velmi vstřebatelný kus i pro laiky. Pigeon Walk je dvoudílná zvuková sekce. V první desetiminutové části (2) na nás vyhrkne pulsující generátor, poté se přidají přemýšlivé bicí a vzápětí dobravující kovy. Velmi hypnotické! Druhý díl holubí procházky (3) si zachovává jistou majestátnost, ovšem skrývanou za drsnou špinavost. Pokud distorze elektronické příměsi doposud připomínaly kytary, v Dove Festival (4) zní spíše jako varhany, později až do klvesového rejstříku. Proudění zvuko-vírů se prohání bicí soupravou, která je slyšet tu více, tu méně. Už název posledního kousku Bird droppings on your head (5) je vtipný. Dle očekávání tomu odpovídá i produkce. Bramborovité bubny a ostré záblesky generátoru ještě více nadzvednou Vaše naštvání po malé nehodě třeba s kanárkem. Překvapující deska. Potěšující včasné doručení. Neočekávané zvolnění. Lákavá pestrost. Zvláštní obal. Divně povadlý Akita na fotce uvnitř.

RadeK.K.