Holandské kapely berou v současnosti PAYO útokem. Je to jen důkaz toho, že v zemi tulipánů právě dorůstá mladá metalová generace, která se nechce nechat zahanbit ostřílenějšími harcovníky. A kdo jsou MADLIFE? Podle promo materiálu se představují jako progresivní komando s mohutným vokálem, agresivními kytarami a industriálními vsuvkami. S tím vším se dá souhlasit. Zvukomalebné „mašinky“ jsou vcelku hodně barevné a především vyznavači tvrdých umělých rytmů si rozhodně přijdou na své. S těmi agresivními kytarami bych se však tolik neoháněl. Dle mého soudu jsou až zbytečně potlačené a celkový efekt je jaksi poloviční. V jednotlivých zvukových vrstvách se totiž ztrácí ten potřebný „drive“, kterým jsou přední electro metalové kapely pověstné.
Na povrh se také začíná klubat jeden zásadní problém, rozlévající se napříč hudebními styly. Metalové kapely začínají objevovat něco, čemu se už notnou dobu říká EBM (Electronic Body Music). Vyznavačům těchto stylů hudba MADLIFE nepřinese vůbec nic. Pouze velkou nudu, která ale stejně na velikány jako jsou třeba FRONT LINE ASSAMBLY, rozhodně mít nemůže.
Ke cti MADLIFE lze však alespoň přičíst schopnost, opírající se o vytváření vcelku chytlavých songů. Singlovka „Angry“ začíná rytmickým „duc ducáním“ a mně se okamžitě vybavuje TÖRRovská skladba „Láska až za hrob“ z jejich elektro-black metalového alba „Tanec Svatého Víta“. Proč ale CD obsahuje tento kousek ještě jako „radio edit“, to je mi při vší úctě záhadou. Rozdílů je tu totiž poskromnu. Pravdou však je, že podobná hudba má vcelku solidní šanci, aby se na rozhlasových vlnách uchytila. Pozor ale na přehnanou vtírající se líbivost. Viz skladba „Waiting For The Fall“.
V „Madlife“ (možná, že kapela nevěděla jak skladbu pojmenovat a tak pro ni použila svůj vlastní název) se zase ukazuje, že láska k legendám opravdu nerezaví. Vliv NINE INCH NAILS se zkrátka přeslechnout nedá, a protože i já patřím k jejich obdivovatelům, považuji tento track jednoznačně za nejpovedenější. Naopak strojová „I Want War“ je jakýmsi nedodělkem všeho možného, přičemž ještě říkankový refrén téměř donucuje k přeskočení na další skladbu. Tou je však už výše zmíněná zkrácenina kousku „Angry“. Dvacet minut uteče jako voda a celkový výsledek je přece jen trošku rozpačitý. Na disku vlastně neexistuje žádný výraznější moment, který by vás donutil všechny skladby poslechnout znovu. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že „hodnota užitku“ všech šesti tracků každým poslechem klesá a klesá. A teď trošku zamyšlení. K dispozici mám recenze vybrané z některých holandských zinů a jak je vidět, národnostní „nadržování“ (ze kterého jsme občas obviňováni) funguje také mimo naši republiku. MADLIFE vyprodukovali desku, vyplouvající z šedi průměru. Perspektiva je rozhodně na jejich straně, ovšem hudební zážitek se mi tímto faktem rozhodně nezvedá. Eventualita, že se tenhle materiál bude líbit fanouškům KMFDM, WHITE ZOMBIE, případně PAIN tu je, ale rozhodně očekávejte mnohem menší hudební zážitek.
ALL