Když se řekne Norsko, zasvěcení příznivci metalu si okamžitě představí studené zasněžené pláně, po kterých kráčejí tmavě oděné postavy, přinášející tu nejpekelnější hudbu, jakou lze na této planetě vůbec slyšet. Black metal a Norsko určitě jedno jsou, ale rozhodně to není všechno. Příkladem můžou být např. pánové a slečny z kapely LUMSK. Jde o seskupení vskutku zajímavé a pro tuzemské ouško spíše nevšední. Přiznávám se, že o LUMSK jsem se dozvěděl zcela náhodou a po poslechu jejich prvního řadového alba „Ĺsmund Frćgdegjevar“, jsem se stal jejich velkým obdivovatelem. Zcela neznámá formace mě okouzlila především nádhernou vikingskou atmosférou, která z jednotlivých skladeb doslova čišela. Některé kousky jakoby přinášely odkaz středověkých oslav, kde se tančí, pije, hoduje, udatní námořníci se vracejí z dlouhých výprav a svým věrným ženám přivážejí krásné dary… Tohle všechno, a ještě mnohem více, najdete na tomto skvělém debutu. Otázka tedy zněla jednoduše. Dokáží LUSMK navázat na předchozí skvostný počin? Má odpověď jednoduše zní, ne zcela.
Pokud natěšený posluchač čekal na povedenější a především košatější skladby, musel být z prvního poslechu alba „Troll“ notně konsternován a také trochu zmaten. LUMSK totiž místo kroku vpřed, udělali jakýsi krok do strany, což jsem tedy rozhodně nečekal, ovšem vzhledem k tomu, že si kapela prošla některými personálními změnami, dala se nějaká ta změna čekat. Mé zásadní dojmy jsou však spojené především s celým konceptem a podávají tomu všemu tak trochu dvojí pohled. Myšlenkový celek byl vložen do rukou profesionálního spisovatele Birgera Sivertsena, tvořícího společně se svou ženou Kristin. Oba dva se zabývají norským folklorem, který se však z hudby samotné přece jen trošičku vytratil, což je na druhou stranu docela paradoxní zjištění. Určitě neplácnu klacek do bahna, když napíšu také o úbytku metalového „ksichtu“ a v zásadě to lze připočíst velmi melancholickému přednesu nové vokalistky, Stine-Mari Langstrand, která zde dostala skutečně hodně prostoru a samozřejmě tak zásadně ovlivnila směřování celého alba. Její přednes rozhodně není špatný, ovšem v některých momentech až nebezpečně připomíná krajanku Liv Kristine, a to především v nadýchaných sopránech, které bych tu mít rozhodně nemusel. LUMSK totiž vytvořili notně pomalé melancholické skladby a jakási „lidová“ údernost se dočista vytratila. Housle navíc celou produkci hází spíše k doom metalovým břehům, to znamená přesně do míst, kde už mnohé spolky byly před cca. patnácti lety.
Nicméně i přes tato negativa a konstatování, že debut překonán nebyl, stále je co poslouchat. Patrně nejzásadnější skladba „Trolltind“, nabídne skoro až art-rockové muchlování s trubkou, vystřihující skladbě vskutku nečekaně avantgardní motivy. Nejpovedenějším dojmem na mě však působí skladba „Perpĺlsa“, kde se přece jen více prosadila mužská vokální složka, tlačící skladbu přece jen zpět do minulosti Žel, závěrečné opusy znovu patří mezi ty melancholičtější a opět působí jaksi umrle a nezáživně.
LUMSK se zkrátka až moc zavřeli do „skříňky pocitovosti“. Album „Troll“ rozhodně není špatné, zároveň je na něm málo motivů, které by zvedaly nějak zásadně posluchače ze židle. LUMSK mě zkrátka bavili především díky zatěžkaným a surovým rifům. Žel, toto album má zcela opačnou auru, a kdyby lyrika nebyla kompletně v norštině, vsadil bych boty, že by se psalo něco o průměrné doom metalové partičce…ale to bych byl možná až příliš nespravedlivý.
Návod k použití: hudba vhodná pro romantické večeře při svíčkách ( s výjimkou tracku číslo šest ).
ALL
https://www.facebook.com/lumskmusic