Pokud bychom chtěli název novinky od estonských LOITS přeložit tak, aby slovní spojení neztratilo svůj význam, dostali bychom se k termínu „album odporu“. Pozorný posluchač si na předchozích nahrávkách jistě všiml, že slovíčko „must“ je v textech kapely velmi často používáno, a tím se zcela jasně ukazuje jakási vzájemná propojenost mezi novinkou a předchozí výtečnou nahrávkou „Vere Kutse Kohustab“. Právě tento počin zajistil kapele až nečekaně velkou slávu a prakticky ze dne na den ji katapultoval mezi vůbec nejzásadnější metalové kapely v zemi. V Estonsku se totiž takřka vytrácejí hranice mezi undergroundem a „overgroundem“, což je samozřejmě způsobeno nízkou lidnatostí této pobaltské republiky. Nicméně i za hranicemi Estonska si předchozí album vedlo velmi dobře, a tak na avizované „Must album“ jsem se i já dost těšil.
A výsledek? Hodně zapeklitý. Především jde o to, že se kapela ve vší úctě stačila podívat do zrcadla a v záchvatu sebereflexe pochopila, jak by asi dopadlo další album v ortodoxně flak’n rollovém stylu (vězte, že toto žánrové označení vyjadřuje spojení mezi dirty rock’n rollem a black metalem). Celý kompars by se tak rázem posunul do slepé uličky, ze které by se dostávalo vskutku těžko. Proto novinka nabízí jakýsi odklon od „hitovosti“ a původního vyznění, a to i za cenu logického vývoje a s tím spojených nedokonalostí.
Hned úvodní skladba „Emaraud“ je dokladem toho, že LOITS vstoupili do fáze „hledání“. Valivý úvod jakoby ani nepatřil hrdým estonským válečníkům, ale spíše zdecimovaným partyzánům, jejichž hrdla jsou prolita hektolitry vodky. Viz. velmi prapodivně vyznívající čistý vokál (unavený) a téměř industriálně úchylné intermezzo v samém prostředku skladby. Naopak „Soomusronglase silmis“ silně připomíná předchozí militantní počiny a paradoxně je také nejvíce „hitová“. „Suudelda neidu“ už ale opět brnká na struny nové epochy. Znovu zde narazíte na čisté (žalo)zpěvy a více či méně ztrácející se flak’n rollové postupy. Prakticky jen zvuk kytar zůstává stále rozpoznávajícím znakem LOITS, skočné riffování pomalu mizí a alespoň na této nahrávce hodně prostoru dostávají táhle, skoro až monotónně postavené plochy, melancholického rázu, viz. skladba „Kiri kaevikust“. Naopak velmi legračně působí čistě rocková „Ei kahetse midagi“. Když si totiž odmyslíte „havraní“ frázování, snadno zjistíte, že se skutečně jedná o banální odrhovačku se vším všudy. Zkrátka ne vždy se všechno povede. Na druhou stranu však LOITS díky svému „know-how“ nepadají ani touto skladbou do nějakého trapného bigbítování a prakticky mám pocit, že jejich hudební ksicht je nastaven tak, že si pánové mohou a prakticky budou zřejmě se svou hudbou dělat, co se jim zlíbí. Jinak by ani nemohli vytvořit skladbu nazvanou „Veelune valss“, čistý klon AMORPHIS. V následující harmonikové baladě „Peegli ees“jako kdyby se vokalista Lembetu, zhlédl ve vokálech slovinských LAIBACH a tvrdou estonštinou promlouval ke svému národu. V podobném duchu pokračuje také v „Surmarestoran“. A pak už jen trošku černější „Öölaul“ a mám tady konec.
Než se dostanu k samotnému ohodnocení alba, tak bych určitě neměl zatajit dosti razantní změnu image. LOITS totiž oproti minulé desce odložili uniformy svých dědečků a oblékli se do jejich civilních hadrů a o tom, jak jim to sluší se můžete přesvědčit na webových stránkách kapely. Každopádně dobové fotografie se jim podařilo vytvořit na výbornou.
Nicméně můj ortel je takovýto: oceňuji snahu kapely „někam se hnout“. Posluchač zde najde spoustu skvělých momentů, ale také dosti hluchých a nezáživných míst. Některé skladby zkrátka až nemístně nudí a s tím budou mít staří fandové potíž především. Nicméně já osobně jsem nejvíce zklamán z výsledného zvuku. Opravdu nevím, kde se stala chyba, sound „Vere Kutse Kohustab“ je naprosto zabijácký, ale novinka? Bicí jsou enormně vystrčeny do popředí až to někdy skoro rve uši a vůbec komplexně je nahrávka jaksi „plochá“.
I přes všechny mé výtky a postřehy se však LOITS nemusí za „Must album“ stydět. Zkrátka na „úspěšné“ se zkrátka musí brát přísnější metr. Osobně beru toto album jako logicky nutný postup. Kdyby se k němu LOITS neodhodlali, uspali by sami sebe. Deska je důkazem toho, že kapela se chce dál vyvíjet a to je myslím velmi pozitivní zjištění. Pokud byl tedy „Vere Kutse Kohustab“ vrchol jedné etapy, brzy může přijít další. Buďme trpěliví…
PS: Šťastnější jedinci mohou při troše štěstí narazit také na na mini EP „Mused Laulud“, které by mělo být součástí „Must alba“. LOITS zkrátka myslí na nejvěrnější…
ALL