Musím se přiznat, že bylo pro mě velkým oříškem sepsat právě tento úvodník. Je to jako chůze na hraně. Stačí jedno slovo, špatně myšlená věta a už by na světlo vylezlo nedorozumění, případně omyl. Nicméně si vám dovoluji představit estonskou kapelu LOITS! Tahle partička je úkazem opravdu pozoruhodným. Ať už se jedná o hudební zaměření, image či texty. Je však opravdu zajímavé číst a pozorovat názory tak trochu z druhé strany. Každopádně hlavním podnětem pro tento článek není nic jiného, než hudba samotná. Stejně tak o tom hovoří i členové LOITS! Vítejte tedy v hlavním městě Estonska, Talinu…
Vznik této formace se datuje již od roku 1996, ovšem za oficiální začátek byl označen až rok 1999. Pro estonské kapely je typické to, že každý muzikant účinkuje zároveň i třeba v dalších třech uskupeních či projektech. LOITS tedy byli další šancí, jak zkusit něco originálního a neotřelého. U zrodu tohoto nápadu stáli A.Kalm, M.Divine a klávesistka Karje. Tuto trojici oslovil vokalista a kytarista s prazvláštním jménem Lembetu. LOITS se okamžitě stávají kometou estonské scény. Stylové zaměření se opírá o black metal s velmi zvláštní atmosférou (o tom všem ještě bude řeč). LOITS hned po vydání prvního dema následují své kolegy MANATARK, DISSIMULATION a HERESIARH na štaci nazvané „Baltic Thunder“. Žel rok 2000 jim už tolik štěstí nepřinesl. A.Kalm tragicky umírá při autonehodě a zbytek LOITS je nucen přemýšlet úplně nad jinými záležitostmi, než je hudba.
Tato černá kaňka však zbylé hudebníky ještě více semkla. Kytary se chopil Gates a za bicí usedl Atso. Rodí se další demáče, ovšem nejdůležitější zlom přichází až v roce 2002, kdy vychází 7´EP „Legion Estland“. Vinyl zdobí nádherný obal v černobílé barvě a pokud patříte mezi vášnivé sběratele těchto klenotů, rozhodně se po tomto kouzelném kousku poohlédněte. Zvláště kdo má rád tématiku druhé světové války, tak si v tomto ohledu přijde rozhodně na své. Pro ostatní je k dispozici materiál nazvaný „Reval 15.02.2003“, který vyšel na VHS u firmy Beverina prod. a obsahuje jak materiál z výše uvedeného 7´EP, tak také další bonusy a klipy. Pokud jsem o předchozí tvorbě hovořil jako o black metalu, tak na novějších záznamech se LOITS představují jako naprosto originální a neotřelé těleso. Základem samozřejmě zůstal „černý kov“, ovšem do skladeb byla rovněž „přisolena“ jakási „pompéznost“, čerpající z estonského folklóru a tamních národních tradic. Přitom hudba zůstala i nadále hutná a syrová. Lyrika se výhradně opírá o estonský patriotismus a právě v tomto bodě můžou LOITS vzbuzovat u ostatních národů jisté opovržení. A nebylo by se vůbec čemu divit. Na fotkách vidíte všechny členy kapely v národních uniformách, případně černých košilích. Co nám k tomu řekne samotná kapela? „Naše hudba, texty a image se váží především ke druhé světové válce. Touto formou vzdáváme i hold všem naším předkům, kteří bojovali za svobodu naší země.“ K tématu image se ještě vrátím, protože ta pravá kanonáda měla teprve přijít.
Debutové CD (dříve demo) „Ei Kahetse Midagi“ vychází v roce 2003 a opět ho zdobí nádherný obal. Album vyšlo jak v kazetové verzi, tak v digipak CD podobě. LOITS si s obalem i vnitřkem dali opět záležet. K pozitivum jistě patří také fakt, že si i značně vyhráli se svou hudbou. Album totiž připomíná válečné pole. Všude létají bomby, odráží se kulky. Statečné ženy ošetřují své národní hrdiny. Estonská lyrika je ostrá jako hroty bajonetů. Celková koncepce vyzdvihuje estonský národ a jeho smutnou historii. „Jde o oslavu naší svobody. Je to pocta naším otcům, kteří položili životy za naší zem.“ Tyto slova vypadají opravdu silně nacionalisticky, ale když si uvědomíme, že po druhé světové válce připadly pobaltské státy SSSR, je zcela zřejmé, že tato zemička čekala na svou nezávislost hodně dlouho a někteří lidé se tohoto „daru z nebes“ vůbec nedočkali. Z LOITS se vyklubala opravdu „perla“ estonské metalové scény. Album je širokou veřejností velmi dobře přijato. LOITS začínají také koncertovat mimo rodnou hroudu, a to především v sousedním Lotyšsku a také Finsku. A jestliže pravidelně sjíždíte české metalové akce, tak jste určitě zaregistrovali, že LOITS si také už zahráli dvakrát v České republice! Ohlasy na jejich hudební kvality byly rovněž velmi pozitivní, takže doufejme, že se u nás neobjevili naposledy. V současné době se kapela může pochlubit již druhým CD „Vere Kutse Kohustab“ a nutno podotknout, že kvalitou debut ještě překonává. Ke skladbě „Kodu“ (Domov) byl dokonce natočen videoklip, který do oběhu zařadila estonská veřejnoprávní televize. Album se velice dobře prodává a kapela začíná dostávat otázky týkající se „undergroundových“ hranic/nehranic.
Nejvíce však šokuje celá koncepce desky. Zabývá se čistě a jen tématikou druhé světové války. Na tom by nebylo vcelku nic senzacechtivého. Když se ale podíváte pozorněji, tak zjistíte, že členové kapely mají na sobě nacistické uniformy! Tyto obrázky mohou především u zahraničních pozorovatelů vzbouzet velký rozruch a také se tak děje. „Ano, máme na sobě německé uniformy. Přesně tyhle nosili naši dědové, kteří bojovali ve druhé světové válce po boku Němců. Nebojovali však za nacistické Německo, ale za naší zem. Když jsme na fotkách vyfoceni v německých uniformách, tak to ale neznamená, že jsme Nacisté“! To jsou slova kytaristy Gatese. Dále ještě připomíná: „Na světě není nic, co by bylo jen černé, a nebo bílé. Totéž se týká dobra a zla. Estonci si mohli vybrat a vybrali si pro národ „menší zlo“. Bojovali v nacistických uniformách proti okupantům. Proto pokud se chceme zabývat touto tématikou, nemůžeme se přece obléknout do něčeho jiného. Myslím, že hodně lidí to pochopí.“ LOITS své nadšení umí opravdu schopně obhajovat a jak se zdá, argumenty jim nechybí… „O historii a především o události kolem druhé světové války se velmi zajímáme. Samozřejmě nás nejvíce zajímá Estonsko, protože jsme estonská kapela a všichni v ní jsou Estonci. Inspiraci čerpáme jak z knih, tak z příběhů válečných veteránů, které pro tyto účely navštěvujeme.“ Tak to bylo téma, které osvětlilo, jakže to s těmi LOITS vlastně je.
Dalším velice zajímavým úkazem je stylová „škatulka“, pod kterou jsou LOITS v poslední době nejčastěji prezentování. Ať žije „flak ‚n‘ roll“! „Tenhle název vymyslel náš kamarád Mark Kalvet ze skupiny HERALD. Reagoval především na naše nové písně, ve kterých se ten klasický rock´n´roll skutečně odráží. Když si k tomu přidáte black metal a naší militantní image, vzejde vám z toho militant flak´n roll.“ Lembetu dodává: „Základ je však jasný, protože téměř všichni v kapele se shodneme na SATYRICON, ULVER, BURZUM atd. Já osobně ale poslouchám spoustu muziky, která třeba s metalem nemá až tolik společného. Např. DEPECHE MODE.“ Gates dodává: „Já jsem velkým fanouškem starších norských, českých, italských, nebo řeckých kapel. Jejich nahrávky a především poselství v nich je oproti ostatním kapelám ze zbytku světa zcela odlišné a to je myslím i náš případ.“ Pokud jsem vyprávění o této pozoruhodné skupině začal ódou na překrásný vinyl, tak i v podobném stylu skončím. Ještě v roce 2004 vyšla „7placka“ s názvem „Meeste Muusika“ (Sparing Sper prod.) a ještě letos spatřil světlo světa vinyl „Raiugem Ruunideks“. Přiznávám se, že mnou zmíněný počin číslo dvě jsem si skutečně opatřil a jeho obrazová stylizace je skutečně překrásná. Tohle zkrátka LOITS umějí…fanoušek zkrátka nesmí být ochuzen!
Pokud bychom se dále měli pídit diskografií, musíme letmo přeskočit dva roky. Výjimkou je snad pouze realizace fanouškovského DVD „Vere Kutse“, nabízející spíše jakési obrazové představení sestavy. Zvuk sice žádná katastrofa, ovšem obraz je zabrán pouze jednou kamerou. Ale jak říkám…jedná se pouze o informační materiál. V roce 2007 přichází další kritické období, období útoku číslo dva! Nejenže kapela nachytala nové album, ale zároveň se vyšmajchlova s legitimním DVD počinem „Leegion laval 12.01.07“ a navrch ještě přidala ´EP s názvem „Mustad Laulud“, kráčející ruku v ruce s řadovkou „Must Album“, o které bude nyní řeč. Než se dostanu k samotné hudbě, určitě neměl zatajit dosti razantní změnu image. LOITS totiž oproti minulé desce odložili uniformy svých dědečků a oblékli se do jejich civilních hadrů a o tom, jak jim to sluší se můžete přesvědčit na webových stránkách kapely. Každopádně dobové fotografie se jim podařilo vytvořit na výbornou. Lembetu k tomu vypráví: „Doprovodné obrázky k albu vyjadřují spokojenost občanů, kteří se těší z toho, že naše zem bude znovu samostatná. Chtěli jsme zachytit zlomek toho štěstí, kdy lidé ještě nevěděli, jaké peklo je vlastně čeká – zvěrstva spojená se sovětskou a německou okupací. Příběh o statečnosti vojáků tedy vystřídala tragedie o osudu jednoho malého národa“. A nyní už k samotnému hudebnímu obsahu. Už úvodní kousek „Emaraud“ je dokladem toho, že LOITS vstoupili do fáze svého vývoje. Valivý start zjevně nepatří estonským válečníkům, ale spíše zdecimovaným partyzánům, jejichž hrdla jsou prolita hektolitry vodky. Ale jsou to spíše ti civilisté, zapíjející žal! Právě jim někdo krade půdu pod nohama!
Nečekaně (až prapodivně) vyznívá čistý vokál (unavený), nemluvě o téměř industriálně úchylném intermezzu v samém prostředku skladby. Naopak „Soomusronglase silmis“ silně připomíná předchozí militantní počiny a paradoxně je také nejvíce „hitová“. „Suudelda neidu“ už ale opět brnká na struny nové epochy. Znovu zde narazíte na čisté (žalo)zpěvy a více či méně ztrácející se flak’n rollové postupy. Prakticky jen zvuk kytar zůstává stále rozpoznávajícím znakem LOITS, skočné riffování pomalu mizí a alespoň na této nahrávce hodně prostoru dostávají táhle, skoro až monotónně postavené plochy, melancholického rázu, viz. skladba „Kiri kaevikust“. Naopak velmi legračně působí čistě rocková „Ei kahetse midagi“. Když si totiž odmyslíte „havraní“ frázování, snadno zjistíte, že se skutečně jedná o banální odrhovačku se vším všudy. Ale i tohle umějí LOITS předložit na zlatém podnose! Díky svému „know-how“ nepadají ani touto skladbou do nějakého trapného bigbítování a mám pocit, že jejich hudební ksicht je nastaven tak, že si pánové mohou a prakticky budou se svou hudbou dělat co se jim zlíbí. Jinak by ani nemohli vytvořit skladbu nazvanou „Veelune valss“, čistý klon AMORPHIS. V následující harmonikové baladě „Peegli ees“jako kdyby se vokalista Lembetu zhlédl ve vokálech slovinských LAIBACH a tvrdou estonštinou promlouval ke svému národu. V podobném duchu pokračuje také v „Surmarestoran“. A pak už jen trošku černější „Öölaul“. Sumář? „Must Album“ je zvláštní deska. Je totiž milníkem ve fázi transformace. LOITS zkrátka nechtějí vydávat stejná alba a zdaleka to není jen otázka hudby. Kam se třeba zatoulalo to kontroverzní logo? Že by ho formace definitivně zavrhla?
„Kdepak. Oficiální logo LOITS zůstává beze změny. Na nové desce jsme ho zkrátka jen nevyužili, jelikož se nehodilo k celkovému konceptu desky. Vůbec se už ani nezabývám těmi otázkámi ohledně našeho vztahu k národnímu socialismu. Navíc, tyhle symboly mají mnohem starší historii, nemluvě o tom, které používáme my. Uložte si tedy jednou provždy do hlavy – LOITS nemají nic společného s národním sociálismem! (Lembetu)“. A tady náš příběh doznívá…doufejme, že se brzy dočkáme nového alba!
Textová ukázka:
„Eesti Auks“ („Napočest Estonska“)
Já zpívám na naši počest.
Estonsko – drahý domove,
rozdrtíme pouta otroctví
a volně se nadechneme.
Tak aby děti
mohly radostí volat
a běžet ze svých domovů
po vlastní půdě.
Tak aby naši lidé rostli silní,
bystrozrací a obezřetní.
Ve jménu toho, slibuji vám,
že nikdy nepřestanu bojovat.
Dej nám sílu Estonsko,
udržet tuto zemi čistou.
V předvečer mého života,
než půjdu tam dolů odpočívat.
ALL