Už jsem se v tomto ohledu několikrát svěřil: návraty starých známých mám rád. Kdo z Vás, čtenářů, si ještě v dobrém pamatuje na doommetalovou skupinu LLYR, bude pravděpodobně potěšen taktéž. Parta v novém složení totiž před několika málo dny vydala album „Wings“, které po třinácti letech navazuje na poněkud zapomenutý debut „Two Years Of Emptiness“. Ale třeba i tento materiál si po čase s radostí připomenete. Každopádně současná tvorba LLYR je už trochu jinde, což ostatně potvrzují i slova zpovídaného baskytaristy Jakuba Uhlíka. „S hlavním spoluautorem hudby, Frantou, nás to táhlo k výraznějším melodiím a jasné „klasické“ struktuře písní. Tvrdost už pro nás není cílem, jen jedním z mnoha výrazových prostředků.“ A teď už to hlavní…
Jakube, poslední rozhovor pro Rumzine jsi poskytl přibližně před jedenácti lety. Co se za tu dlouhou dobu u tebe změnilo? Byly roky, kdy ses hudbě vůbec nevěnoval?
Ahoj Aleši, předně bych chtěl poděkovat za prostor, který jsi nám na stránkách Rumzinu věnoval. V osobním životě se u mě změnilo mnoho, oženil jsem se a narodila se nám dcera. Aktivně jsem se hudbě věnoval stále – NEUROTIC MACHINERY, SORATH, THE WITCH, koncerty, nákup a poslech CD, na poli hudby se nezměnilo nic… Snad jen trochu vkus.
Abychom nějak navázali na onu přetrženou nit… Co se ve vašem táboře odehrávalo po vydání debutové desky „Two Years of Emptiness“? Splnila nahrávka vaše očekávání? Řekl bys, že se jí dostalo patřičné pozornosti?
Album „Two Years of Emptiness“ splnilo naprosto moje očekávání, pozornosti se desce dostalo přesně tak, jak si zasloužila. O kapele se začalo mluvit, lidé nás zaregistrovali a v neposlední řadě nám otevřela možnosti zahrát si na zajímavých akcích, jmenovitě Czech Death Fest, AFOD, Gothoom festival aj. Zajímavostí jistě je, že okolo roku 2016 byla z 90% natočena druhá (nikdy nevydaná) deska LLYR, ale rozklad v kapele už mě tak otrávil, že jsem si za tím nedokázal stát. Ano, v jednu chvíli byla kapela skutečně mrtvá.
Jak na první album s odstupem let vzpomínáš? Nebo jak celkově vzpomínáš na dobu, kdy deska vznikla? Přece jen, současnost je v mnoha ohledech úplně jinde…
Nemám rád nostalgii, nerad se ohlížím zpět, bylo to tak, jak to bylo. Žiju přítomností a vyhlížím, co bude. Fakt je, že z první desky jsme tehdy měli všichni radost. Jo, bylo to fajn, minimum zkušeností, maximum nadšení.
Kdy jsi nahrávku „Two Years of Emptiness“ slyšel naposled? Dá se ještě sehnat?
Před pár dny jsem si ji pustil (po delší době) a tři skladby se mi líbí dodnes. Také jednu z nich hrajeme se současnou sestavou. Album seženeš buď u nás – mám posledních pár kousků, ale především u našeho současného vydavatele MAGICK DISK MUSICK, který ji má v distribuci.
Co bylo hlavní příčinou „usnutí“ LLYR? Dalo se tehdy hovořit o rozpadu? Nebo jste příležitostně fungovali?
Kapelu v jedno krátké období (jaro 2016) opustila kytaristka, brzy následoval odchod koncertního kytaristy, který měl zacelit díru v sestavě a jako bonus skončil také bubeník. V kapele jsem tedy zůstal já (basák) a zpěvák Kaťas. Dva roky se skutečně nic nedělo, krom toho, že jsem začal skládat tzv. „do šuplíku“. Co kdyby….
Váš návrat mnohé posluchače jistě překvapil. Jak se comeback LLYR vlastně zrodil? Byla vaším prvotním motivem hned další deska, nebo jste si chtěli jednoduše „jenom zahrát“?
V roce 2018 se mi ozval zpěvák Kaťas, že by chtěl opět hrát – především tedy dokončit tu zmiňovanou (téměř dodělanou) druhou desku. Sehnal tedy bubeníka a přibral zpět kytaristu Frantu. Bubeník sice neuměl vůbec hrát, ale navázat opět spolupráci s Frantou – spolu se mnou zakládajícím členem LLYRU, bylo pro mě moc příjemné. S Frantou jsme začali pracovat na nových skladbách a cítili jsme, že jsme opět na jedné hudební vlně. Bohužel, takto to necítil zpěvák Kaťas, který chtěl zejména dotáhnout to zmíněné druhé album, zatímco my už dělali na „Wings“. Takže následovala další změna v sestavě: tím se stal naším hlasem opět Karel, ten v LLYRU působil v úplných začátcích (2006). Jeho variabilní vokál nás naprosto nadchnul. Takto začal krystalizovat i náš cíl, zahrát si, tvořit a snad natočit i novou desku. Ještě se u nás vystřídalo pár kytaristů a bubeníků, než si sestava sedla a mohl se nahodit počítač k nahrávání… Obrovskou vzpruhou pro kapelu bylo angažování zkušeného bubeníka Míry Sádla (SORATH) v roce 2020. Míra naprosto přesně pochopil, co naše skladby potřebují, je to srdcař a naprosto spolehlivý spoluhráč s obrovským hudebním přehledem. Také jeho sbírka CD dosahuje neskutečných rozměrů. Zmínit musím i kytaristu Dominika, je to náš nejmladší člen, dělá pro kapelu mnoho, kromě zajímavých aranží přináší i mladické nadšení. Doufám, že tato sestava ještě nějaký ten pátek vydrží.
Je pro kapelu vašeho formátu těžké se znovu vpravit do hudebního kolotoče? Baví vás i dnes tolik potřebné ne-hudební promo aktivity?
Nad hudebním kolotočem vůbec nepřemýšlíme, jsme pět kamarádů, které baví společně tvořit hudbu, hrát a popíjet pivo. Umíme se samozřejmě i krutě pohádat, ale nakonec to ty první tři věci vyváží a jedeme dál… Promo aktivity nejsou naší silnou stránkou, ale máme vydavatele Berryho – MAGICK DISK MUSICK (tímto DĚKUJI a zdravím!!), který v tomhle dělá strašně moc. Snažím se mu pomáhat, ale bez něj bychom byli ztracení.
Novinkové CD „Wings“ je na světě! Mě osobně překvapilo, že je opravdu hodně melodické, možná i posluchačsky více „přístupnější“ ve srovnání s předchůdcem. Řekl bys, že jste v tom nejlepším vsadili na tradiční melodické písně?
Jednoznačně! Těší mě, že to tak slyšíš. Jako posluchač se stále někam posouvám a stále více mě oslovují ty „přístupnější kapely“. S hlavním spoluautorem hudby, Frantou, nás to táhlo k výraznějším melodiím a jasné „klasické“ struktuře písní. Tvrdost už pro nás není cílem, jen jedním z mnoha výrazových prostředků. Hudba má obrovskou moc spojovat lidi a když nějaký člověk, který metal běžně neposlouchá, naši hudbu upřímně ocení, je to milá podpora.
Vznikly všechny skladby v posledních několika letech, nebo některé sahají až do časů debutu? Museli jste např. některou ze starších skladeb předělat do takového tvaru, aby seděla k těm novějším?
Vznikalo to u mě doma od roku 2016, kluci mě to sem tam upravili, doaranžovali (zejména tedy Franta) a s poslední napsanou písní „Asylum“ přišel kytarista Dominik někdy v 2020.
Metalový underground byl vždycky zajímavým kolotočem. LLYR se nyní do tohoto kruhu vrátili. Jaký je to pocit? Jak bys popsal současnou metalovou komunitu?
Těžká otázka. Nemám pocit nějakého návratu, celé to byl pomalý a dlouhodobý proces. Reálně mrtvý byl LLYR vlastně jen velmi krátkou dobu, pořád jsem něco pro kapelu dělal, jen to nebylo vidět. Celé to nejvíce zpomalovalo hledání a zkoušení nových kytaristů a bubeníků. No, tohle máme, doufám, na čas pořešeno. Jaká je metalová komunita v roce 2023? Opět těžká otázka. Už pár let jsem mimo, ale co tak vidím, tak je stejná, jako před deseti či dvaceti lety. Metalisti chodí na koncerty a na pivo, vyhledávají nové kapely, mají radost, že jsou součástí nějakého společenství / subkultury. Jednoduše si to užívají! A tak to má být.
Z alba cítím určitou návaznost na tvoru kapel, kterými byly ve své době např. DARKSEED, SUNDOWN či SENTENCED. Máš toto období, kdy „gothic metalové“ kapely vládly, i po dlouhých letech v oblibě? Zařadil bys současnou tvorbu LLYR právě ke zmíněným kapelám?
To víš, Alle, že všechny tyhle kapele mám rád. Zejména na rockově laděná alba PARADISE LOST nebo ANATHEMY nedám dopustit. Spoustu alb takových MOONSPELL (dokonce mnohá z posledních let) je nepřekonatelných. A nejen to, i klasický gothic rock je hudební oblast, kterou mě baví procházet a objevovat v ní a že to stojí za to! Zařadit současnou podobu LLYR musí posluchači, my jen formujeme, co jde z nás. Nemáme cíle, že to musí znít tak či onak. Ale ovlivněni „gothic metalem“ jsme asi bezesporu.
Docela dobře bych si dokázal současné LLYR představit s českými texty. Byla i tato varianta ve hře? Vybral bys nějaké kapely, kterým podle tvého soudu čeština sedí?
Zajímavý pohled. Jedna skladba má nenahranou alternativní verzi v češtině, ale tohle je otázka spíše na zpěváka Karla. Čeština sedí rozhodně českým kapelám POSTHUDBA, ZVÍŘE JMÉNEM PODZIM, VANESSA, TATA BOJS či UMBRTKA. Tam to zkoušet s jiným jazykem podle mě nemá smysl. Za zvážení to však u nás každopádně stojí.
Když se pobavíme o zdrojích inspirace ve vztahu k textům… Vidíš nějaké rozdíly v celkovém sdělení? Je těžké v tomto ohledu vymyslet něco neokoukaného a překvapivého?
Mám rád (a vždy jsem měl) abstraktní texty, které dotváří atmosféru hudby. Vymyslet něco neokoukaného nebo překvapivého určitě lze, ale je otázka, zda to musí být vždy záměr.
Už jsi zmínil, že CD „Wings“ vydal agilní Berry s Magick Disk Musick. Kterak se tato spolupráce zrodila? Pokud by nevyšla tato varianta, zkoušeli byste štěstí jinde? Je pro vás fyzický nosič stále důležitý?
Promo jsem poslal pěti vydavatelům v ČR, odpovědi jsem obdržel dvě. Berryho nabídka se nedala odmítnout. Berry je skvělý člověk, celé to dělá s nadšením od srdce a hlavně poctivě. Jeho hlavní motivací je radost a já to mám v zásadě stejně. Fyzický nosič je pro nás absolutně důležitý, spolu s nádherným coverartem od Marka Pišla, je naše hudba mixovaná a masterovaná Lordem Morbivodem, hezkým komplexním kouskem do sbírky.
Jak si představuješ další budoucnost LLYR? Bude vaše působení mnohem intenzivnější, než tomu bylo v předchozích letech?
Intenzita působení záleží na poptávce posluchačů a pořadatelů. My si budeme každopádně chodit dál na zkoušky, abychom u piva a našeho melancholického bigbítu zapomněli na starosti běžných dnů. Jestli bude zájem o koncerty uvidíme, ale to není pro nás podstatné. Primárním cílem je radost, kterou sdílíme ve zkušebně.
Děkuji za rozhovor! Věřím, že nebyl zdaleka poslední! Ať Vám všechno vychází!
Ještě jednou moc děkuji, Alle, za čas, který jsi nám věnoval. Ať se Ti daří!
ALL