Co si budeme povídat, hard core je už nějaký ten rok součástí amerického kulturního dědictví, a protože je stále proti čemu bojovat, vyvstala z tamního undergroundu nová generace kapel. Mezi ně patří i LIONHEART, jejichž agresivní rukopis si nijak nezadá z nejlepšími nahrávkami devadesátých let. Jejich hudbě sice chybí jakékoli překvapení, ovšem samotné provedení je naprosto brilantní a pochopitelně také řádně extrémní. Jednoduše řečeno, forma zůstala v tomto případě zachována, ale povaha hudby, i díky technologickému pokroku, nabízí vskutku komfortní zážitek. Pokud si zakládáte na hodně hlasitém poslechu, preferujete drtivé riffy kytar, není ve své podstatě možné, aby s vámi tento materiál alespoň částečně nezacloumal. Prostě a dobře…
… stará a osvědčená klasika. Co skladba, to válka. Nespravedlnost, sociální problémy, vztek a noví nepřátelé na obzoru. Jako Evropané na tyto záležitosti máme sice trochu méně přímočarý náhled, ono i tuto hudební kulturu sem ani nejde dost dobře přetáhnout, avšak důvěryhodnost ostrým songům každopádně nechybí. Pamatujete si ještě na nekompromisní nářez „Just Look Around“ od SICK OF IT ALL? Necelá půlhodinka přímočarého běsu, ani vteřina odpočinku.
„Love Don’t Live Here“ je na tom v podstatě obdobně, přestože podíl punku není v jejich tvorbě až tolik cítit. Jedinou výjimkou je nesmírně chytlavá palba „Keep Talkin‘, ve které spatřuji výrazný vliv nedostižných králů THE EXPLOITED. Ostatní skladby jsou pak vedeny tradičními skákacími kytarovými riffy, nechybí ani sborové skandování a jedovaté frázování vokalisty Roba.
Další hybnou silou hardcorového tažení je ovšem i záliba v thrasových či metalcoreových postupech, kterými před lety oslňovali MACHINE HEAD (zejména na debutu „Burn My Eyes“). Skladby jako „New Enemies“, „Dead Wrong“, ale hlavně „Going Back To The Bay“ disponují neuvěřitelnou porcí energie, přičemž samotná hmota dokáže částečně zválcovat i dosti monotonní režim. Ale to už je zkrátka taková klasika žánru, jehož parametry jsou víceméně ortodoxní. Co si budeme povídat, příliš manévrovacího prostoru si LIONHEART do příštího štychu neponechali, byť je to tedy asi to poslední, co by chtěli pánové řešit. To, co dělají, dělají skvěle. Navíc síla kolektivu se u HC kapel nepozná ani tak při poslechu CD, jako při živelných live show.
„Love Don’t Live Here“ je extrémní nahrávka ve všech ohledech. Na jedné straně sice nenabízí nic extra inovativního, ale zároveň je až po okraj přeplněna aktuální porcí zlosti. Jak už jsem výše uvedl, kolekce je vystavena pouze na starých, pevně ukotvených kořenech, ovšem je z ní cítit aktuálnost. Domnívám se, že ne každá hardcoreová skupina se dokáže takto přirozeně hýbat ve značně omezeném hudebním prostoru. V tomto ohledu jsou LIONHEART skutečně velmi silní v kramflecích a já osobně mohu desku jen a jen doporučit. Unikátní hromosvod zuřivosti a vzteku!
ALL
https://www.facebook.com/lionheartca