I v Brazílii existují umělci, kteří propadli kouzlu doom metalu. A že se nejedná o žádný záchvěv nálad, tak o tom svědčí takřka šestnáctiletá existence tamních LACHRIMATORY, kteří k debutové desce doklopýtali ne zcela růžovou cestou. Vždyť materiál „Transient“ pochází z roku 2011 a kapela zprvu vydala pouze vlastním přičiněním a dá se tety konstatovat, že se k vytouženému kotoučku doslova připlazila. A protože se tenhle materiál zalíbil ruským Solitude, dostal tenhle materiál zelnou k dalšímu šíření – tentokráte mnohem systematickému.
Jenže chodit s podobným typem nahrávek do Evropy, to je jako nosit dříví do lesa. Těžko říci, co výjimečného se na „Transient“ nachází, když Solitude požehnali k jejímu opětovnému vydání, ale tak nějak mám pocit, jakoby si tuhle medaili zasloužili Brazilci spíš za zásluhy. Stále ještě debut, nepředstavuje žádný výsostný hudební zázrak, nemluvě o naprosto demáčovém zvuku, který kvalitu pošlapává ze všeho nejvíc. Díky alespoň za tu skličující náladu, pouze s ní se mohou LACHRIMATORY jakžtakž měřit s konkurencí, ale to je dnes už tak nějak nepostradatelná nutnost. Co se týče hudebních nápadů, tak ty jsou žel dosti chatrné, odhalují spousty dětských nemocí, přes které se lze přenést jen s velkou trpělivostí.
Většina skladeb zkrátka jen tak proplouvá, ve středním tempu přidušuje zvuk kytar a zároveň trochu naivně spoléhá na poněkud naivní kouzla kláves. Částečnou radostí budiž alespoň účast violoncellisty, jehož nástroj podtrhuje onen melancholický obraz, do kterého se snaží LACHRIMATORY nacpat stoj co stůj. Celkově mi pak nahrávka přijde skutečně hodně strojená a nucená a vůbec celkově mám z nahrávky dosti nedůvěryhodný pocit.
Přistupovat ke sbírce šesti skladeb, jako k aktuálnímu hudebnímu dílu, to však s prominutím dost dobře nejde, ovšem těžko spekulovat, kam se tvorba LACHRIMATORY bude stáčet v současnosti. „Transient“ tedy lze brát spíše jako obraz doby (5 až 6 let zpět) a poslouží hlavně sběratelům undergroundových nosičů, případně těm, kteří tuhle kapelu objevili v minulosti a mají k ní „citový“ vztah. Jestliže jsou však LACHROMATORY pod Solitude Productions, můžeme předpokládat, že by se brzy mohli vytasit s novinkou a všechno vylepšit či třeba úplně změnit.. Tenhle debut je totiž doomovým polotovarem, smutným a nevýrazným. Plusovým bodem tak budiž alespoň neošizený booklet se zdařilou vizuální stránkou. Tak snad příště…
ALL