Když se finské komando „Komančů“ poprvé objevilo s debutem „Cherno“, mnozí si klepali na čelo. Stačily však tři ostré roky a kapela dokázala svou naprosto originální porcí doom metalu okouzlit nejednoho fanouška, který třeba i do té doby odmítal vše ruské (včetně používání Ruštiny v metalu). Setkal jsem se dokonce s lidmi, kteří si ještě nedávno mysleli, že KYPCK jsou opravdu Rusové! Kdepak! Tahle hořlavá vodka pochází z Finska a naprosto přesvědčivě dokáže rozmělnit předsudky ohledně „rusofilní“ image, bezostyšně používanou. Vřele proto doporučuji navštívit oficiální internetové stránky!
Pokud debutové CD výrazněji ovlivněno událostmi druhé světové války, tak album „Nizhe“ ještě hlouběji zarývá prst do kronik ruského národa, ze kterého prý čmoudí inspirace na deset dalších alb. KYPCK se tak alespoň částečně vyvázali ze socialistického náručí, i když příliš nevěřím tomu, že by je názor některých rádoby chytráků zrovna zajímal. KYPCK je zkrátka kapela, která si na nic nehraje, má svůj svět a basta! Jak jinak si totiž vysvětlit fakt, že nahrané album dokázali finští mohykáni smáznout mávnutím kouzelného proutku. „Prý se jim nelíbil zvuk“… Nu, nevím, kterak CD znělo při prvním pokusu, ovšem verze zvolená na „Nizhe“ je z pohledu soundu skutečnou lahůdkou. Jednoduše hotová oáza pro ušní bubínky. Kdekdo by mohl sice tvrdit, že KYPCK na novince znějí přece jen o něco kultivovaněji, ano, je tomu skutečně tak, nicméně samotné skladby nejsou tímto „relativním“ nedostatkem nikterak poznamenány. Tím chci tedy říci, že pokud vám počáteční seznamování s „Nizhe“ nebude sedět, rozhodně to nezabalte po jednom nebo dvou poslechových cvičení. Pokud „Cherno“ nabízí několik jasných hitovek, tak u novinky je to přesně naopak. Cílem je se do nitra nahrávky prokousat a posléze si ji užít. Uznejte… ta hloubka!
„Nizhe“ je deska o svébytné ponurosti a naprosto nezaměnitelné spirituální schizofrenii. Kdejakému historikovi by se z fantazie Finů udělalo mdlo, ale jsem pevně přesvědčen, že by se našli i tací, kteří by zatleskali už jen po přečtení textů. KYPCK zkrátka umějí přetavit nápad v hodnotnou realizaci a samotný výsledek opravdu stojí minimálně za ochutnání. V podstatě ve všech možných recenzích, které jsem měl možnost číst, je uváděno toto: „největší hitovkou na albu je song s názvem „The Alley Of Stalin“ – „ano, to souhlasí“ – říkám já :).
Nicméně i další (na první poslech možná nevýrazné) kompozice mají svou vnitřní sílu a dokáží posluchače strhnout na svou stranu. Předně doporučuji uhrančivou ódu zvanou „Felitsa“, při jejímž poslechu mě pokaždé mrazí v zádech. Perfektní je především úvodní recitát s řádné zkresleným vokálem. Valivá kytarová tempa jakoby dávaly vzpomenout na legendární nahrávky TYPE O NEGATIVE – „Slow, Deep And Hard“. Další dobrodružství číhá na Robinsony v hororové kompozici „Burlaks On The Volga“, z jejíž útrob cítím onu „ruskou nadřazenost“ vyplývající koneckonců z historie (i když…stačí si vzpomenout na loňské MS v hokeji). KYPCK však i s těmito nástroji dokáží pracovat naprosto šaramantně a výsledkem je další perfektní hudební pamlsek určený trpělivým a maximálně otevřeným posluchačům. Vítězoslavný závěr v podobě „Death Waltz“ jenom potvrzuje má předchozí slova. Valivost postavená na instrumentální preciznosti, buldozer, který je odhodlán vystartovat!
Jak už jsem výše uvedl, „Nizhe“ je o hloubce a připomíná partii karet. Pokud se budete chtít zapojit, hra vás v táhne a nebudete chtít přestat. Pokud se však na partičku budete pouze dívat, nikdy vás nevtáhne! Jestliže tedy máte dostatek trpělivosti, udělejte si atmosféru, nalijte si něco tvrdšího a s plnou parádou vychutnávejte toto slovutné dílko. KYPCK ani na druhý pokus nezklamali a vytvořili další precizní placku. Charašó !!!
ALL