KVELE je kapela pocházející z řeckých Atén a bez větších okolků mohu hned na úvod konstatovat, že drhne „starý dobrý black metal“ severského stylu. Debutové album „Dawn Of The Impaler“ sice dává tušit něco o formací začínající, což je konec konců i pravda, ovšem trojice hudebníků má již zkušenosti z jiných kapel či projektů a lze to i snadno vystopovat s ohledem na jejich instrumentální kvality. Tihle pánové skutečně nedrží své nástroje v prackách poprvé, ačkoliv jejich útlocitnost k „old schoolu“ je až bezbřehá. KVELE se zkrátka rozhodli, že se budou držet svého kopyta a nebudou vymýšlet nic extra progresivního. V rámci své působnosti tak konají svou práci naprosto spolehlivě, byť bezejmennému zařazení do stáda stejně neuniknou.
Na albu se nachází přesně šest položek a celková časová stopáž dokonce nepřekročí ani pětadvacet minut. Skladby tak splňují onen klasický thrash-blackovský limit dle tohoto vzorce:ostrý nástup, sypačka, zvolnění, kytarová mezihra a znovu sypačka, přičemž tato posloupnost se vždy mění s ohledem na skladbu.
Zatímco tedy obdobně stylově zaměřené spolky prudí nekonečně dlouhými kolekce, KVELE se rozhodli pro časově kratší úderku a já osobně se domnívám, že je do vhodné řešení. I když původních nápadů tu moc není, tak deska rozhodně nenudí a o její kvalitně vypovídá i slušná zvuková kulisa. Navíc…i když si tuhle kapelu nebudu připomínat často (pravda, spíše někde zapadne v archívu), nelze ji upřít ona potřebná jiskra opravdovosti. Jinými slovy: těmhle klukům právě tohle věřím…
A komu se KVELE nejvíce podobají? Jednoznačně MARDUK! Nechtěl bych sice tvrdit, že se jedná o bezduchou kopírku, ale vlivy švédských králů jsou zde natolik výrazné, že je zkrátka musím zmínit. Věřte mi, třeba takové album „Opus Nokturne“ jsem už hodně dlouho neslyšel, ale jak se ukázalo, stále ho mám v paměti. KVELE škrtli sirkou a bylo to tam! Mezi nejpodařenější songy patří především ty závěrečné, jmenovitě bych vypíchl skladbu „Impaler“, která zaujme hlavně šťavnatými kytarovými riffy. Pokud máte zkrátka v krvi nezměnitelné thrasové implantáty, může vás tato řecká rozbuška rozhodně potěšit.
V Česku se říká: „ševče, drž se svého kopyta“ – jak už bylo i výše zmíněno. Téhle teze se drží právě i tito neznabozi, kterým rozhodně pije krev vše svaté. Kapela sice nepřináší žádnou závratnou hudební porci, nikde jinde neslyšenou, nicméně v rámci svého žánru si vede více než zdatně. Jasná volba pro konzervativního metalistu… Závěrem ještě připomínám, že o vydání alba se postarala japonská firma Sabbathid Records, jenž s velkou oblibou začala expandovat do Evropy.
ALL