Hodně zajímavá věc tohle to KUOLEMANLAAKSO! Pro Čecha třeskutý název v překladu znamená „údolí smrti“ a dejte na mě, ocitli se v něm velmi zajímavé osobnosti, mezi kterými nejvíce vyčnívá vokalista Mikko Kotamäki, frontman SWALLOW THE SUN, jež se dal dohromady s dvojicí kytaristů z kapely CHAOSWEAWER, přičemž kompletní složení čítá ještě bubeníka Tieru (CULT OF ENDTIME) a basáka Usvu. Takto poskládaná parta pak v průběhu minulého roku zrealizovala premiérovou nahrávku a pokud si nyní říkáte, „že tahle kapela by mohla být opravdu zajímavá“, rozhodně nejste daleko od pravdy.
KUOLEMANLAAKSO chtějí zkrátka znít jinak. Jako kdyby si hoši řekli, že už mají dost standartních postupů a pokud je třeba něco svazuje s ohledem na jejich působení v domovských formacích, tak tady mají dveře fantazie otevřené, nikdo je nikam netlačí a dost možná i jakási uvolněnost je tou největší příčinou, proč je kolekce „ Uljas uusi maailma“ tak zajímavá a neotřelá. Ale pojďme hezky postupně. Úvodní track „Minä elän“ představuje nové jméno jako pochmurný deathmetalový produkt s pohanskou atmosférou, takovou, kterou na svých deskách předkládají krajané MOONSORROW. Co se týče Mikkova vokálu, tak ten je od prvních vteřin velmi variabilní. Skřehot, murmur, čisté frázování… zkrátka kvalita „number one“. 
Pokud však byl rozjezd jaksi obyčejný, pravá tvář KUOLEMANLAAKSO se naplno rozhořívá s druhou položkou „Kuun Lapset“. Tady už kapela zabředává do zvláštní odrůdy mystického doom metalu a v rámci krabiček death/black/pagan rozmíchává překrásnou palatu emocí, zlosti i krásy. Za vyzdvihnutí také stojí parádní vokální chóry, obepínající hlasový středobod v refrénu, ve kterém skladba v podstatě kulminuje. Nemohu jinak, ale ta finština sem pasuje úplně dokonale. „Nostos & Algos“ je pak opětovně trochu jiná pohádka. Valivé kytarové riffování připomíná nejednu slavnou skladbu z dílny HYPOCRISY, ovšem postupně se song přetáčí do jakéhosi šamanského druhu metalu, které v ústředí graduje zaříkávacím intermezzem „Roihusydän“ (pokud znáte obdobné vsuvky od estonských METSATÖLL, jistě si dokážete představit i tento druh vzývání „někoho či něčeho“. Abrakadadabra!
Stoner occult doom metal song,těžkotonážními kytarovými riffy, převládající čistý zpěv a znovu uhrančivá atmosféra podpořená brilantními klávesami. Víceméně odpočinková příprava na black metalový pás plný patron („Ikiuni“). Vrcholným kouskem byl však kapelou nainstalován na úplný závěr. „ Uljas uusi maailma“ není sice tolik originální záležitost, ovšem v rámci výše popsaných žánrů se jedná o brilantní chuťovku, na kterou většina posluchačů neřekne ani půl slova. Finální opus „Aurinko“ pak představuje řádné funeralové odcházení, takřka nemetalové, leč naprosto interesantní a sněhově vábivé.
„Uljas uusi maailma“ je nesmírně pestré album, i když paradoxně vychází z tradičních skandinávských základů, jež byly postaveny před lety mnohem slavnějšími jmény. Můj postoj je však v tomto ohledu naprosto evidentní. KUOLEMANLAAKSO si zaslouží pochvalu za precizně připravené skladby s nezaměnitelnou atmosférou, o instrumentálních výkonech celého komparzu netřeba ani na vteřinu pochybovat, a to jsem se ještě ani nezmínil o prvotřídním zvuku povyšujícím nahrávku vysoko nad „nebohou“ konkurencí. Jó, málem bych zapomněl! Všechny texty vzešly z pera finského básníka Eino Leina, jednoho z nejslavnějších severských umělců. Myslím, že na své nástupce může být velký FIN právem hrdý!
ALL