Mnoho sedmipalcovek jsem na recenzi nikdy nedostával, ale v poslední době se s nimi docela roztrhl pytel. Ještě, že jsem dostal k Vánocům gramec 🙂 . Tato placka, kterou vám nyní představím, má hned na oko překrásný obal a vůbec celý design je vyveden naprosto suprově. Obě kladenské kapely se alespoň v tomto ohledu opravdu pochlapili. Ale teď už jen položit placku na správné místo, rozpálit jehlu a jedem!
Jako první jsem vsadil na mé (přiznám kámoše) KOHOUTEK, kteří se momentálně nacházejí v opravdu kuriózním stádiu evoluce. Ex- členové DARK FUTURE (Ježíšš, jak oni tohle spojení nenávidí!!!) se totiž neplánovaně dostali ke svým metalovým kořenům a prakticky všechny čtyři skladby mají velmi blízko k oblíbenému švédskému death metalu. KOUHOTEK si však z něho vzali pouze to nejchutnější a tím jsou skvostné kytarové vyhrávky. To ostatní už je „pouze“ rychlý a přídavný „core“, přesně takový, jaký ho chtějí „kohoutkáři“ mít. To znamená: rychlost, přesnost a především krátká a nekompromisní stopáž, která už však není tolik ortodoxní. A je to i logické. Pokud se kapela chce vyvíjet, musí neustále hledat nové cesty, a to se KOHOUTKU zatím daří poměrně dobře. Jediným problémem je opět dosti nevyvážený vokál, jež celkový dojem zbytečně shazuje. To by však ještě nebylo tak nejhorší. Naprosto nepochopitelné se zdají pozdní nástupy, a nebo skřehotání v době, kdy by snad ani nikoho nenapadlo zpívat. Je to sakra záměr? Jestli jo, OK, ale vyznívá to skutečně hloupě. Ještě o něco níže jsou však samotné texty. Tak třeba: „V tomto světě nastal chaos/podminovaná zem, to je dnešní Laos…“ (skladba „Férová nabídka“). Zkrátka, co skladba – to válka. Úplně mě udivuje, proti všemu a čemu se dnes dá bojovat a protestovat. Tohle jsou však jediné pihy na kráse, které mě tak nějak „trápí“. Nahrávka jinak vysoce kvalitní a navíc ošetřená zvukem ze studia Shaark. Už by to ale chtělo oficiální CD!
JONESTÖWN pojali svojí „půlku“ ve stylu MOTÖRHEAD (viz. obal). Nejde sice o myšlenku originální, ale to vůbec nevadí. Podobných vtípků není nikdy dost, zvláště pak, když se úvodní cover povede tak jak se povedl. Ale pojďme k „hudebnu“. JONESTÖWN ve srovnání s KOHOUTKEM sice nejsou tolik aranžérsky košatí, ovšem i oni nijak nesnižují laťku nastavené kvality. Pravda, na hc/punk/crustu se už asi nic exklusivního vymyslet nedá, nicméně kladenští zas naopak prokazují nezměrnou dávku energie, tříštící prakticky z každé vteřiny. Přiznávám se, že podobné kapely už příliš neposlouchám (výjimkou budiž CRIPPLE BASTARDS), ovšem v takto krátké „náloži“ mi tato hudba vůbec nevadí, ba naopak, s chutí jsem si placku (po otoční) pustil znovu a docela příjemně jsem si s JONESTÖWN zanotoval. Nejsem si však zcela jist, jestli by mě chlapci uspokojili na plnohodnotném CD. Jinak také oni bojují proti všemu a všem…no, dobře, no..
ALL