Dvojdisk je shrnutím tvorby japonského projektu KILLER BUG, který působil v polovině devadesátých let. Jeho šéfík Kazumoto Endo po ukončení téhle kapitoly nadále tvořil(-í) pod vlastním jménem. Pravda, je na tom podobně jako další undergroundové položky japonské scény, není na očích, má pauzy, ale když udeří, stojí to za to.

Celá sestava čítá ‚jen‘ jedenáct skladeb, ovšem celkový čas se vyšplhá na 144 minut. Rozehřívací tři tracky jsou z dema z roku `94 a ani dnes po šestnácti letech si nezadají. Energie prýští, zvuky o sebe drhnou jako písek mezi skly. Frekvence Vám tečou sluchátky po uších až na ramena. Jestli s hnusem nevypnete Dračí raketa (1.1) Vás ponese radostných dvaadvacet minut. Kovový robertek (1.2) trochu slevil z nekompromisnosti a je prosycen kovy, z nichž však neopadávají nánosy rzi, ale zvuky distorzi. Rozsah od pískavých zpětných vazeb, přes vyplňující středy až po spodní dynamiku jsou jaksi normální. Pokus o pocity z Krvavé zkušebny (1.3) přednáší křik člověka a vysokofrekvenční naříkání techniky. Vše je trvalé, neměnné. A proč ne, vždyť skladba má jenom devět minut! Po omezení prostorem je příjemné změnit působiště. Co takhle venku, pod Brutální duhou (1.4)? Název určitě nemá nic společného s titulem Rainbow Electronics od Merzbow, ale nějak mi to přišlo na mysl. Drsné zvuky tlačené drzým lisem. Nelze udržet v jednom bloku, jednotlivé díly upadávají, nechtějí se stát součástí dvacetiminutového celku. Závěr disku 1 obsadily čtyři strany dvou malých vinylů. Cunt Explosion! (`95) vyšel u švédských Eskimo. Oba tracky, Dream Whip (1.5) a One Eyad Nudist (1.6), nejdou po kvantitě, každá s necelými třemi minutami jsou spíše o opakování a kontrastu, přesto mají hlukohltačům co říci i dnes. Sedmipalec Your Wife Is Mine byl realizován téhož roku u amerických Self Abuse Records. Áčko Masked Porno Star (1.7) si vespodu pohrává se špinavým samplem, aby nad ním zurčela elektronická bouře. Revers Slaughter On The Beach (1.8) má dostatek energie i pro rytmickou samplovanou pulzaci, ke které jsou nakuleny zánovní popelnice.

Nečistota zvuku „Steaming Gash“ (2.1) kazetové nahrávky z pětadevadesátého je jen zdánlivá. Myslím, že je s ní cíleně pracováno. Zvuk prořezává čas a při vyšší hlasitost Vám je schopen uříznout hlavu. Křik, popová nahrávka jsou vrhány do prostoru, obé včasně zaměňováno silovou elektronikou, jak se na Japonce sluší. Nuda se nekoná, protože na scénu přichází „Vaginal Disco“ (2.2), třicet minut tanců, radosti, breaků, skoků a dalších pohybových kreací. Vše je samozřejmě generováno (s) fantazií, podporováno názvem a jištěno typickou zvukovou produkcí. Japanoise klasického střihu, extrémní, přesto poslouchatelný s možností opakovaně jej vstřebávat, hledat a nalézat. Poslední track disku i celého sběru je ukázkou z prvního Živáku (2.3) „Killer Bug“ z 6. listopadu 1994 v Univerzitě Waseda. Zvuk je brán tzv. z luftu, takže kvalita splňuje spíše nároky pro nadšené fanoušky, ale pesto jsme schopni sledovat, že protagonista byl na své vystoupení připraven. Podstatou je ryk a další hlasové výrony, doprovázené manipulací efektů, nahvízdávání a ohýbání zvuků.

Celek se nedá hodnotit jinak, než jako skvělý. I přes prezentaci sexuálních témat v názvech a vizuální složce, je tento hluk typickou ukázkou o podstatě stylu, což mnoha dnešním projektům, rozmělňovaných koncepcemi, přemýšlením a zaváděním do slepých uliček, chybí.

RadeK.K.