Nevím nakolik se do obalu vložil vydavatel, ale obal opět není, dle mého názoru, v souladu s diskem ani obsahem. Design matně potištěného CD s lesklým logem firmy, mohl být uplatněn i na knížečce a vsádce (booklet a inlay). Myslím, že by to dosti lidí ocenilo, ale mohu se mýlit. Japonec Kenji Siratori, jak už jsem psal v nějaké jiné recenzi, je vydavatelsky velmi potentní. Díky své aktivitě rozesílá nahrávky svého hlasu na všechny strany,všem vydavatelstvím, kapelám a projektům, které mají zájem o vydání, eventuálně o smíchání se svou produkcí. Docela mě pobavila teorie o smyslu textu, kdy by japonsky haněl spolupracujícího umělce nebo jinak negativisticky pronášel obsah a kolaborátor, by se snažil co nejlépe tento doprovodit. Ač mám rád hlas jako další „nástroj“, v tomto případě bych uvítal japonský, anglický a třeba i český přetisk vyřčeného. Blábolím, píšu nesmysly a deska zatím ‚nějak‘ uplynula. No nic, je to digitální nosič, neošoupe se, pustím si jej znova.
Tuzemské vydavatelství RavenHeart doprovází své tituly nejen katalogovým číslem, ale i celkovým časem. Tento čítá dvaapadesát minut. Pokud bude hučet jako úvodní, první Akt, budu spokojen. Temně laděné fotografie chodeb i sálu krypty i název alba mě směrují kam potřebují. Tedy do podzemí s dlouhým dozvukem, vlhkostí, chladem kamenných sloupů, zatuchlým ovzduším. Množství svíček poskytuje z celého nafotografovaného místa jen části. Zvuk skýtá nejen plochy akustické, tedy průvan, proudění vzduchu, převalující se vlhko, chvění materiálů, ale i elektronické vrnění rozkládané do masivních ploch. Lze se jen dohadovat zda jde o čistě elektronicky generované zvuky, chvílemi upomínající na hluboké vibrování didgery. Občasné vzrušivé vyexponování nálady není rušivé, spíše probouzející z unavené letargie. Plynulost přelévání jednotlivých zvuků není zřejmě cílené ambientní, spíše živější a náladotvorná. Mám pocit, že by celek snesl býti smíchán do jednolitého celku, posluchač by tak nebyl rušen pauzami mezi skladbami. Takovéto desky se stejně poslouchají na jeden zátah. Takové je album ‚Crypr Mind‘ japonského umělce. Ale kde je tedy vokálně/textová exhibice o které byla zmínka v úvodu? Té se dočkáte v pátem tracku, který je kolaborací se šédským projektem Objekt 4 (ten má také u RavenHeart několik zářezů). Produkčně do celkové koncepce zapadá a neruší, i když je v leččems jiný. Krátké delaye v mohutném halu zpracovávají hlas a přídavné zvuky. Naštěstí jsou to pouhopouhé čtyři minuty, takže tuto spolupráci můžeme brát jako ukázku nebo kodu.
RadeK.K.