Hned při prvním očuchávání cédéčka jsem se díky několika věcem spletl. Logo vypadá jen jako KATHAROS s doprovodným ornamentem, titul vypadá jako samo vydaný kapelou, seznam pěti skladeb působí jako singl. Co také nelze zjistit je původ kapely.
Díky internetu se pokusím mýlky objasnit. KATHAROS XIII (tak zní celý správný název) pochází z Rumunska. Původně coby jednočlenný projekt, později už jako plnohodnotná kapela. Pětice songů může klamat, ne však jejich časy, jež úhrnem dají 46 minut a to už je přece porce. V zásadě se jedná o black metal prošpikovaný zvláštními náladami a emotivně/atmosférickými pasážemi. Ty pak jdou plně na ruku textovým tématům o umírání, strachu, studeném potu, apod. Pravda, nemohu říct, že bych podobné věci neslyšel už dříve, ovšem snad díky tomu, že se už v metalových vodách už nepohybuji, působí výsledek obstojně. V promo emailu se operuje s totální izolací kapely od lidského druhu, nenávisti a nechuti k němu. Není divu, ovšem firma mi v rámci toho podsouvá nezávislost (budiž) a originalitu (nejsem si jist). Pravda, kapela je zajímavá nejen kvůli muzice jako takové, ale třeba i kvůli zvuku. Není špatný, ale připadá mi prostě „východoevropský“. To zákonitě nestrhává k uniformitě a po vyslechnutí celého alba si uvyknete, nebo ho nebudete mít nadobro rádi.
Neoptimistická introdukce mluveného slova umírajícího chlapíka, plynule přejdou ve vybrnkávaný předěl a poté hned do metalového zkreslení s podkladovými klávesami a blackovým utrápeným skřehotem, toť deseti minutová „Dead Emotions“ (1). 
„Tablouri de toamna“ (2) jako jediná píseň nabízí rumunštinu a plnohodnotné metalové atributy, jako je kytarové tesání, dva šlapáky a opětovné oživení klávesami. Do půlky blackový rej, poté rozpracování nálady! Zhmotněné trápení křikem, klávesovou vyhrávkou, vybrnkáváním jsou předvojem ke vzteklému blackovému ryku. „Vacuum Tears“ (3) funguje obráceně než dvojka. Málem rockové pohoupání kytarami, následné zatrsání a další elementy jsou prospěšné, fungují proti nudě, která by se na dvanácti minutách jisto jistě dostavila. „The Book Of Life“ (4) – navnadění vybrnkávaným tématem, províření tvrdometalem, uvolnění zpěvákovy trýzně, uzavření melodickým motivem. Přímočařejší nálož „The Shotgun Dreams“ (5) nevyplňuje celých deset minut stopáže, neboť tři minuty odpočíváte a oddychujete u milé zvonkohry.
RadeK.K.