KALT || WEISS je v Česku pojem zatím neznámý. Aby také ne. Rakouský hudebník Viktor Sohm, jenž za celým projektem stojí, vyprodukoval prozatím pouze jedno EP s názvem „Serotonin“, které žánrově stojí a padá s blackmetaovou avantgardou. Svým způsobem je však zajímavá i oduševnělá teatrálnost spojená s vizuálem. Když se kupříkladu podíváte na níže uvedená videa, zjistíte, že obraz je v podstatě další řádnou proprietou, se kterou Viktor pracuje. Rakouský šikula na svém premiérovém opusu, myslím si, cosi zajímavého naznačuje a byla by velká škoda, kdyby se mu nepodařilo KALT || WEISS ještě více rozhoupat. Pevné základy byly bezesporu postaveny…
Vítej u rozhovoru pro Rumzine. Prosím, můžeš na úvod zmínit nějaké zajímavé údaje ohledně KALT || WEISS? Jaká je tvá hudební historie? Nemusí to být zrovna biografie, spíše se mi jedná o nějaké zajímavosti z tvojí minulosti…
Je to tak, že před KALT || WEISS jsem udělal dvě kompletní sólová EP, ale nakonec jsem je zrušil. Jsem při práci hodně náruživý, ale rovněž jsem byl velmi frustrovaný, protože se mi nelíbilo nic z toho, co jsem napsal. Pak jsem ale přes sebe poskládal několik blackgaze riffů a bylo to ono. Bylo to poprvé, co jsem udělal zpěv sám po více než deseti pokusech s kytarou a baskytarou, totéž se týká produkce. Bylo to tak, že jsem se pokoušel opakovat nějaký druh autonomie, dostat ji nad tvůrčí výstup. Abych tedy mohl prezentovat umění, které se mi libí, musím se bohužel dostat do patřičné nálady.
Tvá debutová nahrávka „Serotonin“ je velmi nápaditá. Jak ji ty sám zpětně hodnotíš? Zajímá tě třeba, jak je album hodnoceno kritikou? Čteš to, co se napíše? Má to pro tebe nějaký význam?
Přečetl jsem si všechno, co se ke mně dostalo. Většinou jsou to věci, které mě pobaví. Mým oblíbený kousek byl např. uveřejněn v Toilet Ov Hell, kde bylo uvedeno toto: „Na papíře se toto jeví jako naprosto hrozný nápad s potenciálem oslovit přibližně patnácti lidí na světě. Nicméně to ale dotyčný stejně takto udělal.“ Je to určitě blíž k pravdě, než by si lidé připustili ve svém tvůrčím procesu připomínajícím punč.
Co bys nám mohl prozradit o textech na „Serotonin“? Můžeme zde najít nějaký společný koncept nebo podobná témata?
Jde hlavně o to, co bych nazval „postmoderním lidským stavem“. „Sex, drugs, coping mechanisms“, to vše zabaleno do poetiky, ale ne v tolik poetické němčině. Pokud má kdokoliv zájem proniknout do hloubky, neměl by to být problém. Přeložil jsem totiž všechny skladby do angličtiny. Na YouTube stačí u jednotlivých videí aktivovat titulky a změnit jazyk!
Co tě vede k tomu, že tvoříš výhradně sám, a to s ohledem na všechny nástroje? Je to kvůli nedostatečnému množství kvalitních spoluhráčů?
Někdy mám opravdu silnou vizi a nutkání něco tvořit. Když ale nejste osobou, která je schopná efektivně a ráda komunikovat s ostatními, čekat na to, co druhý udělá, strhnout zeď a vidět, co zbylo po usazení prachu, nic jiného nebývá.
A plánuješ v budoucnu přibrat další členy? Třeba jen s ohledem na živé hraní?
Nyní ne. Mám sice několik opravdu dobrých přátel, kteří plní svou roli s ohledem na běžný život, ale co se týče tvůrčí stránky, tak zde plánuji maximálně spolupráci na písních nebo psaní. Oficiálně zůstane KALT || WEISS projektem jedné osoby.
Jak vnímáš zvukové vyznění KALT || WEISS? Mohl bys jmenovat kapely, které tě ovlivnily?
DEATHSPELL OMEGA, LANTLOS, DER WEG EINERFREIHEIT, DEFTONES, ale také dost elektronických nebo atmosférických počinů, jako jsou 2814, HKE (Hong Kong Express) a „deconstructed club“ (COUCOU CHLOE a SHYGIRL). Ale vždy jsem si velmi dobře vědom, že ne vše, co se mi líbí, má na projekt dobrý vliv. Pokud zamícháte něco, co se vám líbí, ale nezapadá to do celkové vibrace nebo estetiky, obvykle to projekt zhorší, takže jsem byl v tomto ohledu velmi vybíravý. Od začátku jsem věděl, že „Serotonin“ si klade za cíl znít velmi organicky a přirozeně, téměř bez elektroniky nebo syntetizovaných nástrojů. Existuje zde sice několik syntezátorů, ale jde spíše o texturu jako takovou. Většinou zní jako zkreslené housle.
Předpokládáš, že i nadále budeš realizovat blackmetalovou hudbu? Nepřemýšlel jsi někdy nad tím, že bys vyzkoušel něco zcela jiného?
Vlastně si myslím, že v dohledné budoucnosti nebudu dělat žádný black metal. Každý projekt, který jsem kdy udělal, ať už šlo obyčejné zvuky, se velm lišil od ostatních, protože jednou z nejzajímavějších částí muzikantství je zkoumání zvukové a emocionální krajiny něčeho, o čem nemáte hlubokou představu. Nedávno jsem načrtl a vyhodil pár nových písniček pro KALT || WEISS. Pokud tedy něco dalšího zhmotním, bude to spíše industrial dark club s více kytarami než blackgaze. Už žádné další blastbeaty. 🙂
Co myslíš, že je ještě třeba udělat pro podporu vlastí hudby?
Poslouchejte a řekněte o tom svým přátelům, když se vám to bude líbit. Tohle úplně stačí. 🙂
Co soudíš o metalové scéně obecně? A jak je to v současné době u vás v Rakousku? Existují nějaké mladé a talentované kapely?
Tohle je těžké. Každý, kdo mě zná osobně, ví, že nejsem upřímný fanoušek místní produkce. Ne že bych neměl rád nic, jen mě to prostě moc nezajímá. Ale to je víceméně můj problém, nikoliv problém země. Hodně se pohybuji v rozmatých hudebních škálách, takže ani ta nejlepší metalová nahrávka, která by taková mohla být, by mě nedostala, protože by v mých uších zněla jako další obvyklý metal.
Je metal v Rakousku populární stejně jako v Německu?
Pokud bys to chtěl srovnat s Berlínem, je tu rozhodně populárnější. Pokud bys to srovnal třeba s Ruhrpottem, je tu mnohem méně populární. V Rakousku je o metal takový průměrný zájem, jedná se hlavně o stoner-rock a doom, pokud jde o tvrdou hudbu.
Jsi spokojen s životním stylem v Rakousku? Jak často např. navštěvuješ ostatní země? Máš rád odlišné kultury?
Snažím se nejméně jednou ročně létat do New Yorku a Irska (dokud to šlo s ohledem na současnou situaci). I když realizace politiky není nikdy úplně čistá, obecně se mi líbí myšlenka sociálně demokratická, která je zde v určitém pořádku uzákoněna. Pokud jde o celé společenské myšlení, tak je zde podle mého názoru silně zakořeněn velmi silný vztah lásky a nenávisti. Někteří Rakušané jsou skvělí přátelé a miluji je, ale na druhou stranu mě frustruje pojetí rakouského venkova, které se od středověku příliš nezměnilo. Chci ovšem zdůraznit, že to není klasický levicový vs. pravicový nebo liberální a konzervativní přístup… Podle mě je velkým problémem utváření si vlastních názorů, získávání informací, snaha něčemu porozumět a pokoušet se argumentovat. Většina lidí se o nic moc nezajímá a nakonec se chová jako stádo zvířat. V nejbližším horiozontu z tohoto nemůže mít nikdo užitek, snad je ti, kteří o věcech rozhodují.
K tomu mám jeden velký citát: „Škoda chlapce, který si myslí, že jeho matka je nejlepší kuchařka“.
Děkuji ti za rozhovor a čas, který jsi mi věnoval. Měj se pěkně a opatruj se! No, vlastně… ještě jedna otázka. Co si myslíš o současé pandemické situaci ve spojitosti s Covid – 19?
Nějaká pandemie zkrátka musela přijít, byla to jen otázka času. Trochu mě šokuje nedostatek skutečné komunikace a způsob řešení této krize. Na konci prosince se objevilo důvěryhodné varování, ale jediná věc, o kterou se zde všichni zajímali, bylo otevření lyžařských středisek, aby peníze mohly dále téct. Jinak si ale mysím, že je lidstvo velmi odolné, to už za těch tisíce let dobře víme. Zdá se, že většina opatření fungují, takže se věcí příštích příliš neobávám. Nemám moc důvěry ve vlády, ale je pravda, že tady ve střední Evropě by to mohlo být i hoší. Děkuji, že jste si našli čas na čtení a zůstaňte zdraví!
ALL