Třináct nových příběhů z jižních a západních Čech přináší ve své nové knize Šumavský Děs II českobudějovický spisovatel Václav Votruba. Navazuje tak na první díl z roku 2017, který měl mezi čtenáři slušnou odezvu.

„V době vydání jedničky jsem příliš nepočítal s tím, že bych se znovu vydal do stejné řeky, ale začaly se množit dotazy na pokračování, které mě samozřejmě těšily, protože to je určitá vizitka toho, že se kniha čtenářům líbila,“ říká Václav Votruba a dodává, že první dvě kapitoly napsal na začátku roku 2018. „Pomaličku jsem se rozhýbával… a pak to šlo úplně samo. Vlastně bylo moc fajn vrátit se do měst a obcí jako Horní Planá, Vyšší Brod nebo Benešov nad Černou. S Děsem jsme se ale tentokrát vydali i do vzdálenějších regionů – lidé tak v knize najdou kapitoly například z České Kubice nebo Nalžovských Hor.“

Oproti prvnímu dílu je dvojka dle slov jejího autora hororovější. „Přesto některými příběhy i nadále prostupuje uvolněnější duch strašidelných děl například Miloslava Švandrlíka, jehož Draculův švagr by se Děsovi bezesporu líbil,“ usmívá se Václav Votruba.

O ilustrace se opět postaral malíř z Klenčí pod Čerchovem Bronislav Frühauf. Tištěnou knihu vydalo nakladatelství Nová Forma, e-knihu nakladatelství E-knihy jedou. Tištěná kniha se dá objednat přímo u autora na mailu venca.votruba@seznam.cz, e-kniha je k dostání v běžné distribuční síti.

Partnery knihy jsou: Město Vyšší Brod, město Horní Planá, obec Mojné, obec Benešov nad Černou, Střední odborná škola strojní a elektrotechnická Velešín, kapely Carpatia Castle, Malashnikow a U-73 Jardy Tomka.

Václav Votruba je držitelem ceny Břitva za první díl Knihy kovu z roku 2016. Celkem má na kontě šest knih, přičemž ještě v roce 2018 vyjde třetí díl Knihy kovu a kniha o Centru pro pomoc dětem a mládeži v Českém Krumlově.
Ukázka z knihy (kapitola Kat se zahalenou tváří):

Podíval se na okovy. Byly příliš masivní, s těmi by nehnul ani nejsilnější chlap na světě. Ale možná… možná by se z nich dokázal vyvléknout.

Kroutil pravou rukou zleva doprava, jednu chvíli už dokonce věřil, že je na dobré cestě, ale poté si sedřel kus kůže. Zasyčel bolestí a poprvé pocítil beznaděj. Byl jak lapené zvíře, které netuší kdy, jak a proč…
Snad by šly uvolnit nohy. Měl je hubené jak ženská, s tím určitě žalářníci nepočítají. Jenomže vězní i ženy… a pro ty jistě nemají jiný druh železa.

A k čemu by to vlastně bylo? K čemu by bylo, kdyby nohy z okovů vytáhl? Pořád by měl připoutané ruce, takže by byl stále v beznadějné situaci.

V zádech ho zamrazilo. Jednak kvůli pavoukovi, který ho stále šimral, jednak z poznání, že je vydán napospas nějakému šílenci, který ho uvěznil.