Šílenci ISACAARUM se už na naší scéně pohybují nějaká ten pátek, ovšem pro někoho je jejich éra je spojena s nástupem Chymuse za mikrofon, což byl krok věru vychytaný. Nehodlám však v této recenzi zabřednout do historie. Podívejme se raději do současnosti. Novinka „Menses Exorcism“ je pro kapelu jakousi zkouškou dospělosti. Skálopevní fanoušci ani vteřinu nepochybují o kvalitě nových skladeb, ostatní tak nějak varovali, že bez Vlakina už to nebude ono. Navíc jsem zaslechl hlasy, že ISACAARUM brzy zabřednou do kolotoče „opakování se“ a na „Menses Exorcism“ nabídnou to, co bylo již slyšeno na předešlých dvou počinech. Jenže ouha! Ne, že by ISACAARUM nějak vehementně změnili svůj „xicht“, ovšem je zde několik faktorů, které mohou nedůvěřivé pochybovače alespoň trošičku přesvědčit. Předně celkový zvuk mi (snad mě uši nešálí) přijde dosti blackový, hlavně co se týče jakési zastřenosti, takže pokud byla předchozí deska hořícím peklem, nyní se spíše jedná o mrazivé mučení neviňátek. A ta největší změna? To jsou písně samotné. Na jedné straně jsou to typičtí ISACAARUM. Kytary ženou celou kavalerii dopředu a Chymus řve, ječí, kničí…a ta druhá strana mince? Zdá se mi, jako když kapela tolik nevsadila na přímočarost, ale na rifovou nápaditost, které je však malinko skrytá za hradbami toho šíleného marastového soundu.
ALL
e-mail: curby@obscene.cz, www.obscene.cz