Na šest křesťanských fanatiků v Polsku vždy vychází alespoň jeden ďábel. To je jasná statistika. Zatímco v Česku většina kapel na rouhání rezignovala (nemá cenu zbytečně kopat do mrtvol), tak v Polsku je antikřesťanská politika stále na metalovém pořádku. Vzpomeňme třeba na BEHEMOTH a jejich nedávné problémy s tamní garniturou. Můžeme být jen rádi, že jsem přeci jen o něco racionálnější národ (alespoň v těchto ohledech). Nicméně… kdyby nebyl soupeř – nebyl by odpor a ani chuť k odporu. Kapely typu INGLORIUS mají určitě o motivaci postaráno tím spíš, že se nemusí vždy jednat o motivaci hudební.
Na nahrávce „Death Syndrome – The Sekond Step To Hell“ se Poláci představují jako milovníci maximální agrese a devastující rychlosti. Nechtěl bych klukům příliš sahat do svědomí, ale legendární VADER jsou v jejich tvorbě cítit opravdu dost. Na druhou stranu je však třeba konstatovat, že jejich instrumentální zručnost je více než nadprůměrná.
Kytarová sóla se střídají ve zběsilých tempech, ničivá kadence bicích válcuje všechno živé i (mrtvé). Dalo by se říci – jedinečná metalová záležitost, death-black jako řemen. Jenže…co si budeme vyprávět, INGLORIUS nepřispěchali vůbec ničím novým, už vůbec ne originálním, a když budu hodně přísný, nazvu jejich snažení absolutním plagiátorstvím. Uff…i takto dobře odvedená práce může znamenat nudu a nezáživnost. Nespravedlivé, nespravedlivé, ale takový je zkrátka úděl hudební evoluce.
Negativně pojatá recenze? Jak se to vezme! INGLORIOUS se pevně drží svého kopyta, nikam necouvají, nepřeskakují, řítí se pouze maximální rychlostí vpřed. Bojují o přízeň věrného (konzervativního) fanouška, jenž miluje starý nekompromisní „old school“. V tomto ohledu nevidím na albu jediný mínus bod. K mému uspokojení to však nestačí. Studena, ze kterého je brána tato „voda“ je už takřka vyschlá…
ALL