Split CD francouzských kapel jsem už dříve avizoval v recenzi na kompilaci vydavatelství Les Acteurs de l’Ombre Productions a jeho sublabelu Emanations. Právě na tomto CD se nachází i něco málo skladeb z tohoto neobvykle vyhlížejícího počinu. Pěkné grafické zpracování nosičů k oběma společnostem už dlouhodobě patří a výjimkou není ani tento třífázově se rozkládající digi-pack (každá kapela logicky okupuje jednu část).
Co se týče samotného rozdělení sil na CD, tak vězte, že tracky jednotlivých zástupců nejdou za sebou (jak je na splitkách běžné), ale jsou účelně rozloženy napříč kompletem. Z toho důvodu lze na dílo nahlížet i z hlediska ryze komplexního, což je u tohoto druhu titulů v podstatě paradoxní. První hudební položku mají na svědomí ne-metaloví SPECTRALE, jež svým ambientním „intrem“ tak trochu vymetli cestičku pro black/sludge metalové nováčky říkající si HEIR. I jejich rozjezd je z počátku skladby „Descent“ poměrně meditativní, ovšem umrlý vokál následně odstartuje nelítostný blackmetalový třesk, o němž se dá prohlásit všechno možné, ale ne to, že je jednotvárný.
Naprosto mimořádné postavení mají na společném CD další novicové IN CAUDA VENUM, kteří svým „černým divadlem“ přelezli pomyslný horizont a přispěli zde čtvrthodinovou scénickou kompozici, jejíž součástí jsou samply z Twin Peaks, a to za přispění smyslné Laury Palmer. Ale spojit tohle všechno s (post) black metalem, aby to dávalo smysl? Je to sice děsivé, děsivé rouhání pro ortodoxní fans, avšak jde to k sobě! Není nad uměleckou otevřenost! Po bohaté šichtě pak znovu nastupují SPECTRALE s křehkým art-rockovým vybočením („Al Ashfar“), aby „Upon the Masses“ od HEIR ještě více znázornilo ono zalíbení v kontrastech. Nejprve se hudba jeví totálně meditativně, aby ji následně vystřídala nihilistická vichřice – ani ta však netrvá nijak dlouho. Je zjevné, že si HEIR libují v prolínání kontrastů, čímž udržují posluchače v neustálém napětí. Naopak tvorba SPECTRALE je stále stejně křehká a uspávající, což potvrzuje i skladba „Crepuscule“. Poslední vál kompletu znovu patří již výše popisovaným HEIR, jejichž „Sectarism“ nikterak nerozporuje charakteristiku, kterou jsem použil u předchozích songů.
Split těchto tří francouzských subjektů je vpravdě velmi bizarním počinem. Tvorba SPECTRALE představuje vánek, HEIR jsou poskokové zla a IN CAUDA VENENUM na sebe strhávají pozornost naprosto nevšední kompozicí. Právě ta povyšuje toto dílo o mnoho stupňů výše, byť i to ostatní není pouze o „nutném“ komparzu. Vlastně se podivuji nad tím, jak se dokázaly tři kapely shodnout na společném díle a vzájemně si vyhovět. Zajímavý počin.
ALL