Takřka z popela vyvstala severomoravská kapela HYPERBOREAN DESIRE, pomalu se šplhající k tuzemským metalovým výšinám. Už jejich debutové album „…v kruhu Veškerenstva“ nabízí pestrobarevnou hudební koláž, kterou ocení především pozorní a vnímaví posluchači, kteří mají rádi výlety do ne zcela probádaných končin. HYPERBOREAN DESIRE jsou zkrátka otevření téměř všemu a všem a je velmi pozitivní, že právě v našich končinách vyrůstá formace, která by v budoucnu mohla konkurovat evropským metalovým velikánům. Perspektiva je jednoznačně na straně těchto mladých hudebníků, a proto věřme, že se jejich vysoký potenciál jen tak nevytratí. Na mé všetečné otázky odpovídal zpěvák a kytarista Radalf, a z části ho doplňoval jeho parťák Typhon…
Srdečně vás zdravím! Hned na úvod netradiční otázka pro Radalfa! Jak se ti líbila má recenze? Máš vůči některým mým postřehům výhrady?
Radalf: He, he, he, ty jsi mi teda lišák… tak já ti v mailu pochválím recenzi a ty mi takhle nenápadně vnutíš, abych ji pochválil i veřejně, viď? No tak teda jo, no… recenze je velmi příjemná (aby ne, když nás vesměs chválíš :-)), nicméně ty jsi recenzent, my kapela – my nemáme právo kritizovat či komentovat jakékoliv názory lidí na naši tvorbu, my jen něco natočili a pustili ven, to je vše.
He, he, nemyslel jsem to až tak ješitně :-). Opravdu jsem měl namysli spíše některé mé postřehy. V recenzi jsem psal něco o málo „znějících“ kytarách, což je pohříchu vůbec jediná piha na kráse, alespoň tedy z mého úhlu pohledu. Jaký je tvůj názor? Já se domnívám, že skladbám by přece jen více slušel poněkud hustější kytarový zvuk…
Radalf: Byla to naše první deska a první delší pobyt ve studiu. Nahrávání bylo sice náročné, protože probíhalo na několik etap a na několika místech, ale mastering byl jednoduše ubíjející. My měli zkušenosti jen s tvorbou hudby, o produkci jsme naopak věděli minimum, a proto nás provázelo obrovské množství problémů. Já dnes mohu říci to, že s deskou jsem nesmírně spokojen po stránce složeného materiálu, naopak příliš nejsem spokojen s produkcí a mixem, což je způsobeno hlavně naší nezkušeností. Rád se uklidňuju tím, že pro každé studio u nás bychom pravděpodobně představovali jistý oříšek… nabízíme poměrně složitý a velmi pestrý materiál, každá skladba má trochu jiný výraz a krom toho jsme na desku nahráli tři kytary vždy v různých hlasech. Popravdě, nebylo snadné to vyprodukovat a smíchat aspoň takto. Jistě si myslím, že by lepší zvuk albu slušel komplexně, nejen v kytarách… ale když člověk v 19ti točí metalovou desku, nemůže mít všechno :-).
Pro posluchače jste vytvořili vskutku náročnou porci muziky a určitě ne každý do nahrávky hned pronikne. Jak jsi na tom ty z hlediska poslechu? Dáváš přednost podobně náročné hudbě?
Radalf: Člověče, já jsem momentálně tak přesycený poslechem různých složitých rytmických záležitostí, technického metalu, jazzu etc., že poslouchám kromě ticha (což je nejkrásnější hudba) téměř pouze operu, staré muzikály, neofolk, ambienty… momentálně točím velmi často poslední a fenomenální album LAIBACH „Volk“, DEPECHE MODE, úžasnou zpěvačku Sarah Brightman a nějakou world music… problém ale nemám s žádným žánrem. Jinak naším cílem při tvorbě „veškerenstva“ nebylo vytvořit prvoplánově složitou muziku, ale prostě takovou, jejíž hraní by nás bavilo, působilo na nás samotné svou atmosférou a nenudilo nás repetitivním riffováním stále stejných postupů. Na desce jsou rychlé i zatěžkané pasáže, tvrdé i velmi uvolněné… jsem si jist, že máš pravdu, do nahrávky asi nelze proniknout snadno, ale myslím si, že má dost motivů, kterých se lze chytnout a s jejichž pomocí může deska posluchače zaujmout. Krom toho věřím, že skladby jsou postaveny tak, aby hned neomrzely.
Už samotný název CD „…v kruhu Veškerenstva…“ je dosti zvláštní, a to už vůbec nemluvím o textech, které jsou doslova studnicí jinotaje. Mohl bys čtenářům alespoň malinko osvětlit, o čem celkový koncept pojednává?
Radalf: Jasně. My jsme HYPERBOREAN DESIRE, tedy touha po zemi Hyperborei, po tom, aby se v myslích lidí opět probudily prastaré esoterní principy. Myslím si, že kdyby se tak stalo, svět by byl krásnějším místem, které by vzkvétalo, a ne směřovalo k zániku. Texty jsou o cyklickém vnímání času a vesmíru, reinkarnaci, o tom, že vše na světě je živé, a o překonávání překážek a bariér ve vesmíru i v nás samých. Veškerenstvo je makrokosmos, kruh je naší nekončící poutí. Deska je o naději a o překonávání odcizení, i když připouštím, že zní docela zuřivě a temně… asi je to akce – reakce. Tak jak zuřivě útočí současnost, tak zuřivý je náš vzdor.
Kde jste vlastně vzali takto pestrý námět? Předpokládám, že za vším stojí obliba v literatuře, možná i filmu. Prozraďte, kteří autoři jsou vaší nejvyšší inspirací? Zároveň bych vás poprosil o nějaké filmové typy…
Radalf: Námět je vzat z unitárních starověkých „filosofií“ (v současnosti dost sprosté slovo :)). Ve stejné principy věřili kdysi lidé na celém světě – jsou obsaženy ve Védách, keltských pohádkách, orfických mýtech i první „předkoncilní“ verzi Bible. Pokud chceš jména, tak Platón, Aristoteles, H.P.Blavatská, Hermes Trismegistos a další… literatury čtu jinak samozřejmě dost, i když nyní hlavně odborné a naopak ryze oddechové :-), ale ta určitě neměla na koncept zásadnější vliv. Filmy už vůbec ne, ale když už se ptáš, he, he… můj současný filmový typ bude naprosto přízemní, protože jsem konzumní člověk a mám rád to, co mě baví – hrozně se mi líbil horror Silent Hill… ale o filmech ti asi víc řekne kytarista Typhon, který je studuje :-).
Typhon: No jo, Radalf je v HYPERBOREAN DESIRE přes hudbu, já jsem tu přes filmy :-). Ale něco jen tak doporučit moc nejde, nevím vůbec, jaké filmy máš rád nebo co od nich čekáš. Ale během posledních let se stalo trendem doporučovat asijskou kinematografii, takže to udělám i já ;-). Jižní Korea, Japonsko. Když sáhneš po tvůrcích jako jsou Takashi Miike, Ryuhei Kitamura, Tetsuro Takeuchi, Shinya Tsukamoto, Park Chan-wook, Kim Ki-duk a plno dalších, tak se většinou nespleteš. Jo a málem bych zapomněl na nový americký seriál My Name Is Earl. Ten se opravdu povedl. Jsem zvědavý, jestli ho zaregistruje některá naše televize.
Radalf: Jo a Kurosawa samozřejmě, když už jsme u těch kluků žlutejch šikovnejch!
Také jednotlivé texty jsou dosti zvláštní. Vrcholným dílem je dle mého soudu skladba „Demiurg: Bílý Antikrist“. Kdo vlastně je tím Antikristem ve vašem příběhu? Dá se obsah stáhnout třeba i na současný svět a nějakou jeho důležitou bytost?
Radalf: Bílý Antikrist je archetyp (z) myšlenek, vznikl touhou nereprodukovat dál jen cizí modly. Je ztělesněním Vůle a vymyslel ho baskytarista Dalias Qelhma, který ho také fyzicky stvořil a se sebou svázal. Můžeš ho vidět na pódiu během našich koncertů a samozřejmě i na obalu desky. Text skladby pojednává o počátku jeho sebestvoření. Doufám, že tě tato teplá odpověď uspokojila :-).
Atmosféra alba mi přijde „šíleně smutná“, možná až „šíleně dekadentní“. Proč tedy ten veselý závěr v podobě „U Pećini“? To je v celku kvalitní provokace, naprosto zvrácená pointa…
Radalf: To je taková kulišárna… chtěli jsme udělat nějaký zvláštní a neotřelý cover. Qelhma přišel s nápadem předělat folklórně-klasickou skladbu bulharského skladatele Dragutina Zehetnera, původně psanou pro tamburašskou muziku, která se hraje jen za pomoci východoevropských lidových nástrojů. Tak jsme ji vzali a předělali v duchu HYPERBOREAN DESIRE… líbí? Příště to budou možná BEATLES zkombinovaní se zpěvy Jogínů z Bílých hor nebo nějaký takový nesmysl, he, he.
Nevím, jestli si toho ještě někdo všiml, ale je velice zajímavé, že na rozdíl od ostatních black metalových kapel se lišíte už tím, že velmi často manipulujete právě s bílou barvou… (viz. světlý obal, bílá se objevuje v textech, bílý kostlivec na tmavém kříži…). Je tohle všechno souhra okolností, a nebo má tohle všechno nějakou spojitost?
Radalf: Nebudu mektat o nějakém symbolismu, černá je prostě všude a sere mě :-). Schválně, myslíš si, že je nicota černá nebo bílá :-)?
Tak teď jsi mě dostal a myslím, že i řadu dalších lidí! Považujete se tedy ještě vůbec za black metalovu kapelu? Samozřejmě jako muzikanta tě to až tolik trápit nemusí, ovšem čtenáři a především fanoušci mívají rádi, když si mohou pod letmou stylovou charakteristikou alespoň něco představit…
Radalf: Nepovažujeme. My se nepovažujeme ani za metalovou kapelu. My se považujeme za lidi, co se snaží udělat něco, z čeho by mohla být ve výsledku hudba. Na webu našeho labelu je naše hudba charakterizována jako „hyperborean art“ a je tomu tak proto, abychom měli otevřená zadní vrátka, až bude naše muzika znít příště zase úplně jinak.
Black metal je ve značné části spojen s image. Vy se touto dekorativní složkou příliš nepářete a naproti tomu mi přijdete spíše jako takoví přemýšliví black metaloví intelektuálové. Myslíš, že by si vaše hudba zasloužila nějakou význačnou image?
Ha, ha, ha, dneska se to tu hemží sprostými slovy… intelektuálové, no to je síla. Kroť se, já taky nenadávám na tvoji matku :-)! No, já ti nevím… já myslím, že tvář máme, tedy i image. Vizuální, hudební i lyrickou. A že nešokujeme tím, že nemáme warpainty? My šokujeme tím, že zpíváme o naději tam, kde je ve zvyku zpívat jen o bezbřehé nenávisti.
Přemýšleli jste už nad dalším směřováním HYPERBOREAN DESIRE? Dle mého soudu to nebudete mít nyní vůbec lehké, jelikož se od vás bude očekávat spíše další a mnohem šílenější experimentování, zároveň by asi nemělo smysl vydávat téměř totožnou nahrávku jako je ta stávající. Už jste na podobná témata vedli mezi sebou diskusi?
Radalf: Jistě že ano. Před rokem jsme dokonce měli za cíl pouze natočit desku, a po té celou smečku rozpustit, protože tohle byl náš cíl a sen. Nemám rád zbytečně přežívající kapely bez cílů. Mezitím se ale objevily nápady kam směřovat dál a náš další růst. Teď nemáme vzhledem ke studiu podmínky pro hraní – já studuji v Praze, kytarista v Brně a zbytek se motá kolem Ostravy, ale i přesto vidíme budoucnost HD i její smysl. V každém případě než abychom natočili něco stejného či horšího než debut, radši nenatočíme nic. Našim cílem je stále se překonávat a především mít soudnost. Myslím si, že naprosto nehrozí, abychom natočili podobnou desku jako „…v kruhu…“. Asi budeš dost šokován našimi plány, nech se překvapit :-). Pokud něco bude, rozhodně to bude… velmi mimožánrové.
Je zajímavé, že třeba v death metalu jsou experimenty v poslední době více časté než v black metalu. Domníváte se, že muzikanti a také posluchači jsou v tomto ranku hudby přece jen více konzervativní?
Radalf: Ano.
Typhon: Ano.
Mám pocit, že česká black metalová scéna tak trochu stojí mimo ústřední metalový proud. Kromě TROLLECH se prakticky žádná z kapel neobjevuje na větších metalových festivalech. Nemáš pocit, že se některé kapely až možná zbytečně izolují? Třeba i HYPERBOREAN DESIRE by si dle mého soudu zasloužili o dost více pozornosti…
Radalf: My se rozhodně neizolujeme, ale také se nikam necpeme. Přijímáme téměř všechny nabídky k hraní, pokud je to možné. Vždy všem odepisujeme, rozesíláme proma a vždy odpovídáme na rozhovory, ale že bych sám obesílal proma po festivalech… to se mi zase nechce. Přeci jen mám za sebou teď vydatný koncertní rok s NEMESIS a aktuálně je mi bližší klid rodinného krbu a studium :-).
V dubnu byste se měli objevit na akci, na kterém vystoupí také tuzemští ADULTERY a především rumunští NEGURA BUNGET. Mnozí tuhle partu považují za geniální spolek, druzí jim nemohou přijít na jméno. Jak se ti libí jejich hudba? A samozřejmě můžeš poskytnout potřebné info o této akci…
Radalf: Poslední desku „Om“ jsem si koupil na originálu dokonce s DVD bonusem. Nijak je neuctívám, ale je to podle mě velmi originální, i když místy nudná a ne zcela dobře vyprodukovaná kapela. Vnímám jejich muziku jako metalově zahraný kosmický ambient a myslím si, že tak je to i zamýšleno. Rozhodně patří k mým nejoblíbenějším metalovým kapelám vůbec. Takže je vlastně fajn, že ten koncert bude. Koná se 6.4. v RC Prostor – Tančírna v Ostravě a my touto cestou děkujeme Frantovi Zemčíkovi z ADULTERY za milé pozvání.
Velice děkuji za rozhovor! Nechť se vám i v budoucnu daří vytvářet tak pestré skladby!
Radalf: Já také velmi děkuji, především za skvělé a nápadité otázky, na které byla skutečná radost odpovídat. Chválit umí každý, ale když je vidět, že člověk skutečně poslouchal, potěší to jako nic! Tvá recenze i tento rozhovor je velmi milá zkušenost. Přeju dobré zdraví a sílu držet se hodnot!
ALL