Některé kapely si (na pozornost, vydání desky, recenzi) musí počkat, mnoho se nikdy nedočká. Holandským, resp. nizozemským, Human Demise se to po osmi letech od založení povedlo a po vyslechnutí posledního alba, se ani nedivím. 24-stránkový booklet s malůvkami a texty už mnohé předestírá. Rozpíjené vodovky s jasných konturách, nahnědlý tón kde vyniká krvavá červeň. Jediná fotka se záběrem na zpěváka vystihuje vše potřebné co bych o kapele rád věděl.
Hardcoreový hrdelní řev ani na chvíli neztrácí na výrazu, takže výpověď je nadmíru jasná. Muzika už na to s HC prezentací není tak jednoznačná. Metalová příměs je všudypřítomná, ač se tu málem bezprizorně povaluje. Kytaristé umí thrashově zaškrtat i ležérně zatrsat, čímž je celek dosti ozvláštněn. Muzika neztrácí tah, energie nepolevuje. Přistihuju se jak pokyvuju hlavou, klepu si nohou, bubnuju do stolu. Známé postupy blyštící se v jasném zvuku jako schované barevné sklíčko u vchodových dveří. Pohled přes něj změní svět kolem. Známé scenérie, procházející lidé. Buď se přibarví, rozmažou nebo zcela pokřiví.
„A new episode of raging and trashing holy terror metalcore!!“ Pokud je to opravdu tak, jak praví tisková zpráva, tahle varianta smontování thrash metalu, hardcore a emo-řevu v old-school provedení se mi velice zamlouvá. I přes samozřejmá klišé a očekávatelné postupy mě album Human Demise z roku 2012 nesmírně baví!
RadeK.K