Zatímco čeští hokejisté juchali v roce 1998 se zlatými olympijskými medailemi, na druhé straně zeměkoule se pomalu formovala brazilská formace HELLLIGHT, zamilovaná do trpkých melodií žánru doom metalového. Za těch necelých patnáct let se kapele podařilo vydat celkem tři řadová alba, jedno EP, přičemž novinka „No God Above, No Devil Below“ patří k již druhému zářezu pro ambiciózní label Solitude Productions, který mi tuto čerstvou nahrávku poskytl a pochopitelně nejen tuhle. Zatímco však předchozí zástupci, jejichž recenze najdete v příslušné sekci, byli nositeli neoddiskutovatelných kvalit, tak HELLLIGHT přece jen „kulhají na jednu nohu“, byť k formě funeralního doomu se staví poměrně svojsky. Lépe řečeno, alespoň se o to snaží. Komplexní dojem z nahrávky mám však poněkud zkalený, a to hned z několika důvodů.
Prvním nevýrazným komponentem v celé skládance je nepříliš povedený zvuk. Dá se říci, že téměř každá nadprůměrná formace z Čech má v tomto ohledu navrch, a to není zrovna dobrá vizitka pro kapelu, která zjevně míří do světa. Co se týče jednotlivých skladeb, tak ty jsou pochopitelně „funerálně“ zahořklé, ovšem na rozdíl od mnohých kolegů se HELLLIGHT snaží do své tvorby zakomponovat něco málo melodií a co je velmi překvapivé, tak ve většině skladeb se objevuje čistý, takřka powermetalový zpěv, což už samo o sobě je docela zvláštní. Většina kapel tohoto ražení totiž často inklinuje k monotonnímu „uspávání posluchače“, nemluvě o zcela zvrácených vokálech. Nicméně i zde se nakonec onen tradiční chraplák objevuje, ale ne až v takové míře a i přesto, že je hudba HELLLIGHT silně načichlá melancholií, tak právě čistý vokál ji alespoň částečně vyvádí z absolutní beznaděje. Říká se tomu „poslední světélko na konci tunelu.“
I přes onu netradiční formu, nedá se v souvislosti s produkcí HELLLIGHT hovořit o zcela zásadní originalitě, přestože experimenty a především skloubení power metalu z funeral doomem vypadá na oko poměrně zajímavě. Celkově to však Brazilcům ale stejně nepomáhá, a to především z důvodu nevýrazných nápadů. I ty poslední se rozpouštějí v nehorázných časových stopážích jednotlivých kompozic. V souvislosti s HELLLIGHT mě tak alespoň napadá částečná podobnost se starou tvorbou tuzemských REACTION ECSTASY TRANCE, kteří k doom metalovém lásce připluli z vod powermetalových a prvotní songy byly tímto žánrem rovněž nasáklé. Jenže porovnávat skvost v podobě kultovního alba „In Memories“ s „No God Above, No Devil Below“ dost dobře nejde, a to ještě vezměte v potaz, že oba počiny od sebe dělí život jednoho dospělého jedince…
Přesto všechno, nechci úplně tvrdit, že by byla tvorba HELLLIGHT úplně marná. Snaha o „něco“ je ze strany HELLLIGHT markantní, a když byste si z této kolekci vybrali libovolnou skladbu a pozorně ji poslouchali, zjistili byste, že nějaké ty okysličující momenty tu kupodivu jsou, ale problém je v tom, že album po stránce celistvosti působí značně rozplizle a v podstatě na něm nenacházím žádný silný motiv k opakovanému poslechu. Tak snad někdy příště…
ALL