Ještě před několika lety by bylo skoro nemožné, aby kapela ze „západu“ vydávala svoje album na „východě“. Bariéry (skutečné i pomyslné) však v metalovém undergroundu vzaly za své tak, že je můžeme vyjádřit slovem „absolutně“. Ano, dnes už skutečně žádné předsudky, ale pouhá důvěra v subjekt, který pro onu kapelu může co nejvíc udělat. A právě touto cestou se vydala holandská dvojice HELLEBAARD, která do oběhu vypustila už své čtvrté album. A jaké tedy je? Jedním slovem: nevýrazné! U Gardarika Musikk jsem si tak nějak zvykl na kvalitní či minimálně zajímavé věci, ovšem s HELLBAARD si ruský label příliš nepomohl. Skoro by se dalo říci, že v samotném Rusko je mnohem více lepších kapel a nejedná se pouze o ty vydávající paradoxně na západě
Produkce HELLBAARD je dosti omšelá a z bláta ji nepomáhají ani pohansky kytarově laděné motivy, jejichž hlavním inspiračním zdrojem jsou bezesporu BATHORY. Holanďané si však k této lásce přibrali ještě část ryze blackovou ( Norsko) a tím jejich hudba nabrala na větší intenzitě, ačkoli s ohledem na zahuhlaný zvuk to až takové vítězství není. 
Z nahrávky je sice cítit jakási potemnělá pohanská aura, ale to je tak všechno. Možná, že začátkem milénia by se tito pánové mohli svést na vlně pohanské, ovšem v době, kdy se skutečná zrna oddělila od plev to zřejmě nepůjde. Jistá žánrová evoluce či svěžest je zkrátka potřeba a pokud se ji nedostává, tak se kapela musí smířit s tím, že bude hrát v podstatě pro sebe.
Safra…celkově se nedá hovořit o ničem jiném, než o velké nudě. Snad jen neskutečně nekritičtí fanoušci pagan metalu by mohli být s touto kolekcí spokojeni… Vrcholem celého tohoto testamentu je obal a cover vůbec. Schválně se na průvodní obrázek podívejte! Skutečně netuším, co tímhle chtěli básníci říct, ale vypadá to naprosto ohyzdně. Uff…tady růže asi jen tak neporostou…
ALL