„Andzjel“, to je taková Dolorez letící na labuti. Zasvěcení jistě pochopili, kam touto úvodní vsuvkou mířím. Hodně ve zkratce tímto představuji návrat brněnských HEIDEN k metalu, v některých momentech dokonce k „černému kovu“.
Až tak jednoznačné to ale samozřejmě není. Na albu „Andzjel“, jež posluchače zavádí do nitra Bílých Karpat, se toho s ohledem na evoluční linku HEIDEN odehrává mnohé. Jistota intimní a potemnělé tvorby, přestože je samozřejmě trochu jiná než u předchozích alb, byla s jistotou zachována. Je to dáno především pochmurným konceptem, jenž unikátním způsobem představuje těžký, ale na druhou stranu i plnohodnotný život tamních obyvatel v blíže neurčené době. Posluchač však s největší pravděpodobností zacílené období dokáže identifikovat, potřebných symbolů je zde hned několik.
Předně folkově založená „Sviť, měsíčku, jasno“, byť se jedná spíše o vkusné intermezzo, nabízí doposud nepoznanou tvář. Je to však jen třešnička na žánrově „roztaženém“ albu. Čtveřice dobře ví, že po stránce stylistiky byla už všude možně, takže si může nyní ledacos dovolit (viz opětovné zhrubnutí Kverdova vokálu). Dost dobře je to vidět např. na „Běsů se nezbavíš“, která sice začíná nelítostnou blackmetalovu sekanicí, ale následně se přelije do takřka post-rockové elegie. Ovšem ani v této poloze skladba nevydrží dlouho. Pokud se kapele na desce něco opravdu povedlo, pak je to hudební zvýraznění vzteku a sentimentu v jednom balíčku. Příběh alba působí skutečně velmi silně a předně naprosto důvěryhodně.
Vyslovených hitovek tu ale přece jen tolik není. Tou absolutní je však úvodní „Nevěřím těm očím“, jejíž gradace je nalepena zejména na návykový refrén. Pokud posluchač čeká, že v následujícím čase uslyší obdobně úderné songy, může se stát, že bude v konečném zúčtování malinko zklamán. Přiznám se, mírně to tak mám, neboť CD mi přijde v závěru poněkud „nedokončené“. Nahrávce by určitě slušel ještě jeden velký song, jedno obrovské razítko, pomyslná svíce na dortu.
Celkově jsem však s albem „Andzejl“ velmi spokojen. HEIDEN jsou na něm dostatečně autentičtí, metal v žádném případě nezapomněli. „Labuť“, kterou stále velebím až do nebe, neboť je tak „krásná“, se v mých očích pokořit nepovedlo. Vedle „Dolores“ a „Na svůj příběh jsme sami“ se však novinka vyjímat bude. Asi v těchto rozměrech o tom všem smýšlím. A kdybyste snad chtěli s příběhem alba ještě více souznit, určitě se poohlédněte i po fyzickém nosiči. Ne, tohle není žádný webo-shopping, ale upřímné doporučení. HEIDEN totiž okořenili příběh brilantně zpracovanými fotkami, jež jsou ozdobou jewel case CD edice. Nepochybuji o tom, že i vinyl bude stát za to.
Skladby: nevěřím těm očím, V hodině vlka, Musím ti tolik říct, Září, Sviť měsíčku, jasno, Běsů se nezbavíš, Patřím se
Sestava: Einsk – bicí; Kverd – kytara, zpěv; Tom – kytara; Werlinga – klávesy
ALL