Nesnesitelná lehkost i procítěnost bytí, maximálně citlivost, nenucenost a přirozenost. Po důkladném promíchání a přidané hodnotě černoty, jež provází HEIDEN od úplných začátků, dostává posluchač na stříbrném talíři slovanskou post-metalovou jakost ve stylu ALCEST, SÓLSTAFIR či DOWNFALL OF GAIA. Tahle zřetelná skutečnost však finální výsledek nikterak nedevalvuje, jelikož i tuzemští zástupci mají ve svém ranečku hromadu brilantních nápadů, přičemž rozhodující je jejich spojení v jeden přitažlivý komplet, jež vnímavého posluchače nutí k opakovanému poslechu.
Nálada všech šesti skladeb je vskutku majestátní, byť ne všem posluchačům může tato umělecká pospolitost sedět. Nevím proč, ale z nějakého důvodu mi právě ona skličující nálada připomíná album „A Fine Day To Exit“ od ANATHEMY. HEIDEN v obdobném režimu nic nenařizují, neprošlapávají nikomu cestu, ale svým indiferentně-odtažitým postojem nabízejí volbu, jež v sobě skrývá nekonečnou zásobárnu pozemských hrůz. Tohle všechno lze vystopovat ve velmi osobních textech, které Kverd recituje bez zásadních projevů agrese a dokonce bych si dovolil tvrdit, že kdyby HEIDEN chtěli do svých řad přibrat sólového zpěváka, dost možná by přišli o svoji opravdovost.Naopak angažování klávesistky Werlingy (MORGUE SON) se ukázalo jako velmi prozíravé. Hoši na sto procent rozklíčovali to, co jejich skladbám doposud chybělo. A že už předchozí CD „Dolores“ nabídlo celou řadu skvělých momentů…
… ovšem „AKUNVST“ je ještě mnohem dál. HEIDEN se dostali do stádia, kdy dokáží pracovat jak se širší kompozicí, tak s „písničkou“ jako takovou. Tohle opravdu není sprosté slovo, ale spíše důkaz, že se kapela s tímto albem definitivně našla a k tomu všemu si ještě předpřipravila prostor pro další vývojovou etapu, přestože „doba chválení“ nějaké ty měsíce (doufám) potrvá. Tímhle počinem je vskutku radost se prodírat a já osobně tak činím už hezkých pár týdnů bez přestávky. Zkrátka konkurz na desku roku jako vyšitý!
ALL