Polská skupina HEGEMONE patří do kategorie odvážných zástupců, kteří se dostatečně horlivým způsobem zabořili do dostatečně širokého post-blackmetalového dobrodružství. Jejich aktuální album „We Disappear“ se v rámci sloučenin žánrů může pochlubit bombastickou produkcí, a přestože se nejedná o nikterak revoluční rozčísnutí uvedených odvětví, nabízí nahrávka hned celou řadu mimořádných momentů. Protože mě šestice příjemných skladeb poměrně zaujala, rozhodl jsem se kontaktovat zpěváka a basáka jménem Jakub Witkowski.
Jak se vlastně zrodila story o skupině HEGEMONE? Co vás prvotně inspirovalo k tomu, že jste začali dělat hudbu, kterou se v současnosti vykazujete?
Hoj! Musím říct, že náš příběh jsme vyprávěli už mnohokrát. Před HEGEMONE se objevilo mnoho různých projektů, ovšem kluci Kacper (kytara) a Tomasz (klávesy) se dali dohromady už na škole, kde společně hráli v thrash metalové kapele. Kacper pak nakazil Tomasze myšlenkou zkusit hrát něco trochu jiného, a tak bylo potřeba nově vznikající kapelu doplnit o další muzikanty. Když byla naše sestava ustálena, společně jsme začali skládat hudbu.
Výsledkem vaší spolupráce je velmi zajímavé album „We Disappear“. Jaké jsou prvotní reakce posluchačů?
První reakce jsou velmi pozitivní. Hned po vydání alba jsme dostali mnoho dobrých recenzí, ať už od nás z Polska, nebo od zahraničního tisku. Mnoho recenzentů vzalo nahrávku vážně na zřetel, čehož si velmi vážíme! Nový materiál jsme zároveň představili na několika koncertech, a rovněž naši fanoušci na nové skladby reagovali více než dobře.
Kde vidíš největší rozdíly mezi „We Disappear“ a předchozí debutovou nahrávkou „Luminosity“? Jak moc velký pokrok jste za tu dobu udělali? Jde mi hlavně o informace pro fanoušky, kteří vaše nahrávky neznají…
Myslím si, že „We Disappear“ se liší od „Luminosity“ především po textové stránce. Řekl bych, že album „Luminosity“ je celkově hodně pozitivní. Naopak „We Disappear“ je deska mnohem negativnější, což je patrné zejména díky monumentální kulise, kterou se nám podařilo vytvořit. Nicméně už předchozí nahrávka se nám líbila. Na základě toho, co se klukům podařilo vytvořit, jsme se i my ostatní rozhodli, že se ke kapele připojíme.
V jakém kontextu jste použili pro desku název „We Disappear“? Můžeš nám, prosím, celkový námět trochu představit? Těch hádanek je tu poměrně dost… 🙂
Jako hádanka se to může zdát, neboť jsme chtěli nechat posluchačům hodně prostoru pro vlastní interpretaci. V zásadě se ale koncept zabývá naprostými změnami v kontextu spojení přírody, lidí a kultur. Hudbou jsme se snažili popsat věci, které existují, ale také se dostat k těm, které už nejsou, případně k tomu, co z nich zbylo.
Jakým způsobem materiál na desku vznikal? Kolik času jste nad „We Disappear“ strávili?
Jsme převážně živá kapela, takže jsme zvyklí skládat hudbu na zkouškách. Všechny naše písně jsou protkány záblesky improvizace. Je opravdu těžké říci, kolik času trávíme nad jednotlivými skladbami, protože i v okamžiku nahrávání jsme ještě celou řadu věcí měnili. Skladby jsou na albu setříděny ve stejném pořadí, v jakém jsme je složili.
Splnila nahrávka vaše očekávání i z hlediska zvuku? Už jste např. přemýšleli o tom, jak se budete chtít v tomto ohledu dále vyvíjet?
Myslím, že všichni jsme velmi spokojeni a hrdí na konečný výsledek. Když jsme slyšeli první mix našeho producenta Haldora Grunberga (švédský metalový producent, jemuž prošla pod rukama řada úspěšných nahrávek pozn. aut.), neměli jsme pochybnosti o tom, že to bude přesně to, čeho jsme chtěli dosáhnout. Stejného názoru byli i lidé z labelu Debemur Morti Productions (vydávají např. BLUT AUS NORD pozn. aut.), kteří rovněž neskrývali své nadšení. Takhle jednoduše se zrodila naše vzájemná spolupráce. Kam se dále bude vyvíjet náš zvuk, to ještě vůbec netušíme, neboť se stále nacházíme v čase, kdy je pro nás důležité soustředit se na skladby z „We Disappear“.
Odkud pochází inspirace pro vaši hudbu?
Nacházíme inspiraci v mnoha aspektech našich životů. Takovým hezkým příkladem je např. cestování, četba, různé mýty, případně příběhy, které jsme někde slyšeli. Na albu „We Disappear“ vyprávíme o dalekých i blízkých kulturách a lidech, kteří po sobě něco zanechali. Z tohoto světa však už dávno odešli.
Pokud hluboká hudba vychází z osamění a frustrace, domníváš se, že ji má schopnost vytvářet člověk, který je bytostně šťastný a v podstatě se vším spokojený? Jak je to ve vašem případě, v tom každodenním životě „mimo hudbu“?
Všichni jsme trochu frustrovaní a nespokojení, ale to neznamená, že nejsme šťastní. Vždycky záleží na úhlu pohledu a emocích. Jinak jsme ale úplně normální kluci, kteří pracují ve více či méně nudných zaměstnáních. Hudbu ovšem nebereme jako volnočasové hobby, ale spíše ji máme jako vášeň, jež definuje to, kým opravdu jsme. Hraní v kapele zároveň nebereme jako prostředek k vydělávání peněz. Kvůli tomu chodíme do práce.
Našel bys něco, co tě na metalové scéně mrzí?
Stále se najdou metaloví fanoušci, kteří si myslí, že určitý žánr je lepší než druhý. Zároveň si ale nemyslím, že tento druh zahleděnosti je právě v metalu něčím výjimečným. Tenhle jev je komplexně velmi omezující.
Jaká je situace ohledně post-metalového žánru v Poznani? V Polsku se jinak nachází řada skvělých kapel. Příkladem jsou např. BESIDES, TSIMA, BLINDEAD a další. Jak na domácí scénu nahlížíš ty sám?
V Polsku resp. přímo v Poznani existuje mnoho velmi dobrých metalových kapel. Naše scéna má opravdu hodně dobrých a zajímavých kapel, na které jsme patřičně pyšní. Také si myslím, že polské kapely mají v současné době větší odvahu experimentovat. Už zkrátka nejde jen o to podobat se kapelám z ciziny.
Co od HEGEMONE očekávat v nejbližší době?
Rozhodně koncerty! 🙂 Rádi bychom hráli živě co možná nejvíc.
ALL