
Novinkové album poté přináší další originálním příběh, jehož obsahovost je znovu výjimečná, vzrušující a taktéž docela zapeklitá. Nicméně samotnou story vám nyní převyprávět nebudu, neboť byste byli ochuzeni o osudy jednotlivých postav a pochopitelně i pointu. Nyní se spíše zaměřím na produkt jako takový a s ním spojenou kvalitu. 
Když se však zaměřím na hudební složku a zbavím se veškerých sympatií, které jsou spojeny se samotným přístupem k hudbě, musím novinkový počin hodnotit známkou průměrnou. Co se týče folkové části, převážně tvořenou lidovými nástroji, tam je to všechno v podstatě v pohodě. Když se však přidá složka s tradičními rockovými instrumenty, vzniká problém. Nemohu si pomoci, ale aktuální skladby za některými staršími kousky výrazně pokulhávají a musím říct, že mi není úplně po chuti, když hudba v podstatě „jen doprovází psané“ slovo, které je v mnohých případech nadřazeno hudbě. Dalším výrazným neduhem je ovšem hodně ospalý zvuk. Znovu v něm sice vyniká ona nerocková část, ovšem klasické kytary jsou opravdu nevýrazné, těžko říci, jak je právě tento faktor pro HAKKA MUGGIES důležitý, ale mě osobně zrovna tento neduh přijde jako záležitost naprosto zásadní. Dalším kamenem úrazu je však i velká většina vokálů, místy opravdu falešných, byť tedy v mnoha případech to až tak nevadí, neboť „lidovky jsou zkrátka lidovky“. Jsem si jist, že mnohým posluchačům to překážet nebude, ale protože jsou jednotlivé hlasy hodně výrazné, nejsem schopen tuto skutečnost bez poznámek přejít. Jednoduše mi to při poslechu vadí…
Tvorba HAKKA MUGGIES… to opravdu disciplína sama pro sebe, sestavování originálního a podivuhodného světa, které mnohé jedince vůbec nevtáhne, avšak mnozí další v něm najdou přesně to, co jim dnes chybí u většiny skupin i interpretů. Je jen škoda, že se nepodařilo výše uvedené věci dotáhnout k mnohem výraznějšímu výsledku. Skalní fanoušci by snad ale i s „ MDCCXLVI“ měli být spokojeni.
ALL
http://bandzone.cz/hakkamuggies