Belgičané GROWN BELOW jsou pro „průměrného“ posluchače z Česka určitě velkou neznámou, ovšem pokud se budeme bavit o jakési šanci na proražení do jiných koutů světa, rozhodně jsou tihle perspektivní hoši velkou nadějí, alespoň tedy v rámci vlastních hudebních kariér. Pokud jste to právě Vy, kdo patříte k milovníků post-metalu, který u nás reprezentují třeba FDK, tak s největší pravděpodobností se vám bude líbit i tento vynalézavý počin, na kterém kapela kombinuje syrovost s křehkostí, přičemž celkový obsah je zahalen takřka do doom metalového hávu.
Pokud bych si měl ještě pomoci nějakým dalším srovnáním, přirovnal bych některé úseky skladeb k tvorbě finských GHOST BRIGADE, jež ovšem tvoří spíše „písničky“ s chytlavým melodickým základem, než rozsáhlé kompozice, jako je tomu v případě těchto Belgičanů. Nicméně i jejich tvorba nabízí celou řadu zpěvných a snadno zapamatovatelných momentů, vedle kterých pak mohou nerušeně působit i monotónní experimenty, jež sice nikam zásadně nesměřují, ale na druhou stranu pomáhají vytvářet atmosféru bezbožné šedi.
V pořadí druhá řadovka je tak vskutku velice rafinovaná a já osobně z celého výčtu šesti skladeb, cítím, kterak hudebníci o hudbě přemýšleli a dokonce se domnívám, že si vytyčili docela zajímavou hudební strategii. Na jedné straně nejsou GROWN BELOW nikterak podbíziví, nekladou si za cíl podmanit si posluchače „na první dobrou“, ovšem na straně druhé si určitě dobře spočítali, že kdyby vsadili pouze na sílu a experimenty, daleko by ve svém počínání nedošli. Nu a právě proto je deska opravdu dosti vyvážená a pokud zrovna probíhá nějaká poklidná pasáž za asistence čistého vokálu, tak na jejím konci čeká řádná exploze hardcoreově laděných kytarových riffů, jež jsou schopny přenést atmosféru hudby od melancholie k naprosté zuřivosti.
Navzdory určité předvídatelnosti, nevycházející ani tak ze samotných GROWN BELOW, ale spíše z tradičních atributů žánru, daří se kapele posluchače po celou dobu poslechu udržovat v pozoru, a to díky ne úplně standartním motivům, kterých je tu ke slyšení docela dost. Kupříkladu hned první skladba „New Throne“ je v samotném závěru finalizována dechovými nástroji, aniž by se jednalo o nápad z nouze, jednoduše to sem všechno krásně zapadá. Svou důležitost bych pak přisoudil i „hluboké tůni“ „Phantoms“, kdy na samotné hladině se jako obraz zračí inspirace v podobě ALCEST. Hřmotný závěr s HC dynamikou a goticky stylizovanou hrou kytar, však kapelu znovu vyvádí na světlo „BOŽÍ?“ v opětovně svobodomyslném hájemství.
Pokud jsou však veškeré skladby lehce potemnělé a je z nich cítit alespoň decentní naděje, tak všechno tohle je spláchnuto rozhodujícím trackem „Reverie“, jenž sice znovu začíná v rouše balady, ale konči v takřka death-doomovém marazmu a brutální dekadenci. Pak už jen ambientní „Malwarma“… „a „náš svět se dočista rozplynul“… „The Other Sight“ je dílo vzbuzující dostatečný počet otázek. Není nikterak revoluční, ale zároveň je vskutku opravdové a uvěřitelné. Po stránce uměleckosti pak vykazuje ty nejvyšší možné parametry. Pokud bych měl o nějakém albu prohlásit, že je „dost fajn“, bude to právě toto dílo. Sice ho s určitostí nebudu poslouchat až tak často, ale kdykoliv se k němu vrátím, udělá mi radost. HAWK!
ALL