Ukrajinská metalová scéna se v současné době nachází ve stádiu velkého rozpuku a i když tamní ekonomická situace není nejlepší, stále se nadšení umělci mají k tomu, aby zakládali pozoruhodné hudebníky spolky, jejichž neotřelost často převyšuje i tápání některých rádoby velkých „stars“ ze západu. Ale koho to dnes vlastně zajímá? Bariéry mezi západem i východem jsou fuč a nás pochopitelně může těšit, že kvalitní nahrávky se k nám dnes mohou dostat i třeba z druhého konce světa.
Album „Preacher Creature“ od pro mě neznámého spolku GRIMFAITH je ale přece jen trošičku jiný případ. Kapela na svém druhém počinu představuje svůj materiál jako procítěnou gothic-doomovou laskominu, která nemá daleko třeba k LACRIMAS PROFUNDERE. Ještě mnohem víc mi však ukrajinská parta připomíná v devadesátých letech tolik úspěšný projekt SUNDOWN ze Švédska. Pamatujete? Čistý vokál, naléhavost v pomalých tempech a následná kytarová bouře riffů opřená o nadýchané klávesy. Jakkoliv tehdy byla tato zajímá metalová fúze (postavená de facto na popových základech) před nějakými lety vysloveně „cool“, tak v současnosti bychom obdobně zaměřených formací našli jen pár – přirozeně vydrželi jen ti nejsilnější.
Oprašovací slávu gothic-doomu ovšem dokáží kvalifikovaně připomínat i zcela neznámé formace a právě soubor GRIMFAITH je jedním z nich. Když jsem tak poslouchal romanticky posmutnělou sbírku dvanácti písní, mé vědomí se opakovaně dostávalo ke všem možným pochybám. 
Vždyť všechno je uděláno v podstatě dobře, líbivě a bezchybně? Problém je ovšem v tom, že GRIMFAITH až příliš šablonovitě sestavují aranže svých skladeb, a přestože se na desce nacházejí ucházející a poddajně atmosferické úseky, tak posluchač brzy nabude dojmu, že tohle všechno už někde kdysi dávno slyšel. Zatímco však některé kapely svojí neosobitost alespoň skrývají a snaží se ji všemožnými způsoby zakamuflovat, GRIMFAITH si v žánrovém klišé s radostí brouzdají. Jako malé děti na rozmoklém pískovišti.
Jakkoliv se tedy na první dojem může zdát, že je všechno v pohodě, tak stačí, aby odezněly tři tracky a z pohodové muziky se rázem stává otravnost nejhrubšího zrna. Pokud však odstoupím od utra-brutálních požadavků, mohu hudbu kapely označit za zcela nenásilný zvukoproud bezstarostnosti, jako bigbít navoněný nedůvěryhodnou melancholií. Do těchto frází pak absolutně zapadá Moregrimův vokální přednes, nikoliv špatný, ale zbytečně situovaný do poloh gothic vzorů, byť jak už bylo výše uvedeno, žánrově skupina ctí i zákonitosti klasicky doomové, viz. práce klávesistky Ewiltwin, jež v některých skladbách představuje svůj malebný hlásek, doprovázející hlavního protagonistu v jeho útrpném soužení.
Druhé album GRIMFAITH tedy hodnotím jako neslaný nemastný pokus o napodobení germánské gothic-doomové odnože. Je velká škoda, že kapela nedokázala posbírat více vlastních nápadů. Příště by to chtělo více soustředěnosti a žádné další „okukování přes plot sousedům“. Při vší kritice však lze připustit, že milovníci daného žánru by mohli být spokojeni i s tímto produktem. Potřebný základ tu je…
ALL