Ambiciozní Solitude Productions se rozhodně nebojí poskytovat prostor zcela neznámým kapelám a GRIEVING AGE budiž jednou z mnoha vlaštovek. Věřte-nevěřte, tahle parta metalových nadšenců pochází ze Saudské Arábie a na svém kontě má doposud dva neoficiální nosiče, přičemž „In Aloof Lantern, Thy Bequeathed a Wailer Quietus…“ z roku 2009 je kapelou pokládáno za oficiální debut. Možná i na jeho základě se hochům z dálného východu povedl tento husarský kousek (vydat album pod Solitude Productions), jež by mohl kapelu trochu více popostrčit směrem do Evropy.
Nicméně… budou to mít těžké, hoši vousatí. Na webu R.U.M. zinu jsem v nedávné době recenzoval hned několik doom metalových nahrávek a právě tuto musím chtě nechtě označit za vůbec nejméně záživnou, a to i přesto, že GRIEVING AGE se nesnaží působit jako úplně tuctová kapela. Problém ovšem je, že jejich mix funeralu a stoner doomu nepřináší kromě „valícího se kamení“ vůbec žádné vzrušení, nemluvě o absenci jakékoliv atmosféry. Ta je dost možná ukryta v převelice obsáhlých textech, nicméně hudební komparz působí v doprovodném klusu spíše jako potřebné křoví, za kterého je ponejvíc slyšet zbědovaně nakřáplý vokál, v jehož silách pochopitelně není, aby překryl průměrnou produkci zbylého hudebního komparzu. 
Jediné světlejší chvíle vyvstávají v úsecích, do kterých byly poněkud překvapivě natlačeny cellové party, vkusně doplňující jinak poměrně chudou zahuštěnost kytarového zvuku. Ledacos se dá usuzovat i z místa pořízení jednotlivých segmentů, zatímco kytary byly nahrány v jistém studiu v Saudské Arábii, tak cellové party vznikly v britském Priory Recording Studiu pod dohledem Grega Chandlera z ESOTERIC.
Jakkoliv se tedy GRIEVING AGE snažili překonat nahrávky fotrů SAINT VITUS a napodobit podivíny REVEREND BIZARRE, malinko pozapomněli na nutnost přispěchat s něčím navýsost působivým. Navíc si uřízli obrovský krajíc z hlediska celkového času nahrávky, která dosahuje takřka sto dvaceti minut (proto 2CD)! Kapela tedy rozhodně měla vybrat nejzdařilejší úseky a rozestavit je úplně jiným způsobem… Takhle četnost hluchých míst evokuje myšáky prožraný ementál a z komplexního hlediska nepomohl nahrávce ani britský inženýring – pochopitelně z logických důvodů.
Přes všechny mínusy ovšem není situace GRIEVING AGE nikterak beznadějná. Příště by ovšem bylo záhodno, kdyby skupina přistoupila k sestavování aranží poněkud jinak. Násilná časová rozcabenost sice k doom metalu rozhodně patří, ovšem pokud je podtržena prvoplánovostí, vytrácí se z hudby obecné kouzlo. V současné chvíli mám dojem, že hoši z tajemné Arábie jaksi stále dost dobře nevědí, kterak přesně se na „lopatě sedí“. Představy o slovutném uměleckém by tu byly, ale zatím nejsou podpořeny tím nejdůležitějším.
ALL