Nebýt covidových lockdownů, nevznikla by řada skvělých projektů a kapel. Bandy, které fungují řadu let, jsou nuceny vydávat desky pod tíhou závazků, a mnohdy jejich snažení už není úplně to pravé ořechové. Určitě si vzpomenete, kdy jste si naposled pustili svoji oblíbenou partu a v dobrém si řekli: „Ta nová placka není špatná, ovšem není nad starou klasiku“. Naproti tomu stále existují nadšenci, jež dokáží zcela spontánně zakládat neobvyklé projekty, aniž by za tím vším byl kdovíjaký kalkul či cíl. Jasně, velká jména si dokáží snadněji prosekat cestu k zájmu, ovšem funguje to i opačně. Když má novou kapelu Mikael Stanne (DARK TRANQUILLITY), kdo by si ji nechtěl poslechnout? No, nechme protentokrát ležet skvělé THE HALO EFFECT (jasně, další perla zrozená z covidu) a podívejme se na jiný podivuhodný band, jehož deathmetalové pojetí velebí předně kořeny žánru. Už jste slyšeli něco málo od GRAND CADAVER?
Švédská horda vznikla v roce 2020, během už výše zmíněné pandemie. U zrodu stáli kytarista Alex Stjernfeldt (LET THEM HANG, CHILD) a bubeník Daniel Liljekvist (AMBASSADORS OF THE SUN, ex-KATATONIA, ex-IN MOURNING). Jejich cílem bylo zahrát si death metal ve své nejryzejší podobě – zkrátka „Švédsko až na dřeň“, a to nejlépe se svými starými kámoši. A kdo byl dále osloven? Kytarista Stefan Lagergren (THE GRIFTED, ex-TIAMAT), baskytarista Christian Jansson (DARK TRANQUILLITY) a v neposlední řadě i hlasový workoholik Mikael Stanne (DARK TRANQUILLITY). Další deathmetalová supergrupa, dalo by se říct, jenže… GRAND CADAVER se zrodil bez 
jakéhokoliv přemýšlení. Skladby vznikaly v podstatě „u piva“, přičemž původní nápady obou hlavních předáků byly dotaženy hezky postaru, tj. ve zkušebně. „Všechno se seběhlo hrozně rychle. U piva jsme vzpomínali na staré časy a k tomu si šli zahrát. S žádnou nahrávkou jsme původně nepočítali, ale když nějaké skladby vznikly, řekli jsme si, že by bylo dobré je zaznamenat. I jako památku na tuhle šílenou dobu,“ uvedl Mikael, jenž debutové EP opatřil neskutečně brutálním growlingem. Žádné změny, žádné čisté refrény, nic takového… však se také frontman nechal slyšet, že tomu, čemu se dlouhá léta snažil vyhýbat, je zachyceno právě zde. EP „Madness Comes“ bylo nahráno během tří dnů ve Welfare Sounds studiu v Gothenburgu a s velkou pompou se dostalo mezi desítku nejprodávanějších hudebních nosičů ve Švédsku. 4 songy, 13 minut? Ano, starým fans to za to stálo, neboť přesně na takový „průvan“ mnozí pamětníci čekali. GRAND CADAVER představují totální návrat ke kořenům, upřímný a nefalšovaný, ovšem zvukově současný. Všechny kousky jsou zcela vykostěny od libozvučných kytarových melodií. Muzika GRAND CADEVER je od začátku postavena na riffech a prvotřídním zvuku všech nástrojů, které jsou i v tom zdánlivém bordelu vzorově čitelné. Strhující zážitek! Pokud chcete slyšet onen původní švédský „original death metal“, dílo „Madness Comes“ je k tomu účelu jako stvořené. Tihle pánové to prostě mají v krvi. A možná právě proto nezůstalo jen u decentní přesnídávky…
Velká deska jako přirozená cesta
Měla to být jen jednorázová radost, ale skončilo to jako obvykle. Debutová deska GRAND CADAVER spatřila světlo světa ještě v roce 2021 a dostala název „Into the Maw of Death“. Nahrávka rovněž vznikla zatraceně rychle, nicméně kus dramaturgie tu už bezpochyby je. Každopádně i GRAND CADAVER „navážno“ nejsou vůbec špatní, vždyť velký debut představuje ono logické vyústění vzájemné kooperace. Naproti tomu „Into the Maw of Death“ není koncepčním dílem, byť by k tomu samotný název mohl vybízet. Za jeho slupkou se schovává tradiční deathmetalové ostří, soustředěné zejména na žánrovou autentičnost. Myslím si, že podle zvuku kytary poznáte klasické „Švédsko“ po pěti vteřinách. Nahrávka je jasným tributem „devadesátek“, ENTOMBED, DESULTORY, DISMEMBER… tohle všechno tu hravě rozklíčujete. Jistým překvapením může být příklon k mírnému zvonění, alespoň co se týče tempa. Syrový doomový odkaz najdete kupříkladu v „Grim Eternal“ či nabušeném titulním tracku. Album má nepochybně hodně temnou atmosféru a Mikaelův přednes působí jako černý proslov anděla smrti. Hluboké growly střídá s bestiálními screamy, mnohdy nechybí ani jedovaté „proslovy“. Pětice zkušených muzikantů ukázala i na regulérním velkém nosiči svoji lásku ke kořenům. Pokud jsou však na starých nahrávkách milovány i jisté dobové přešlapy, tak zde nic takového nenajdete. GRAND CADAVER představují naprosto dokonale seřízený stroj, u jehož montáže stáli protřelí pamětníci. Album v roce 2022 získalo ocenění za nejlepší metalové dílo v rámci švédské nezávislé hudební scény. Už předtím asi ale pětice „velkých“ poprvé zkusila živou prezentaci, např. vedle nestárnoucích kámošů AT THE GATES.
Všichni chtějí repete
Covid odešel, ovšem chuť do společné práce zůstala. Když bych to stočil pouze na Mikaela, je až neskutečné, co všechno se mi podařilo během krátkého období rozjet (o dalších projektech snad někdy jindy, neboť stojí za to), nemluvě o albovém comebacku DARK TRANQUILLITY. Ale přestože GRAND CADAVER už po čase začali tvořit takříkajíc navážno, stále v sobě neuhasili takovéto podstatné „my nemusíme“. A možná právě proto se nástupce s názvem „Deities of Deathlike Sleep“ objevil už v roce 2023. Přiznám se, debut mám velmi rád, avšak druhý step mi s odstupem času připadá o něco přitažlivější. GRAND CADAVER totiž ještě intenzivněji vstoupili do neotesaného světa doom metalu, jímž 
doslova obestavili původní deathmetalovou tvrz. Agresivita, rychlost, razance… to všechno zůstalo, ovšem těžká „kila“ a intenzivnější atmosféra přinášejí do hudby svěží vítr. Tento vývoj, jenž není nikterak překotný, neničí naštěstí punc původností, ale citlivě pomáhá posouvat vlastní hranice. „Nikdy jsme ani neplánovali vydat plnohodnotné album a tady jsme s naším druhým! „Deitles of Deathlike Sleep“ bylo koncipováno a nahráno se stejným myšlením a stejným týmem jako naše předchozí nahrávky, takže je rychlé, spontánní a příjemné. Tentokrát se ukázalo jako trochu dynamičtější, zuřivost je protkávána s doomem, pochmurností a temnotou. Ale i tak je to prostě deset skladeb švédského fucking death metalu,“ přesně takto zní oficiální status kapely, jímž se borci pochlubili prvním opravdovým fanouškům. Nová hudba, staré ingredience a ti nejlepší možní protagonisté. To je důvod, proč jsou GRAND CADAVER tolik přitažliví. Netají se tím, že chtějí hrát death metal tak, jak si ho pamatují z mládí – syrový, rychlý a špinavý. Vlastně i název kapely na deathmetalovou klasiku dost dobře odkazuje („velká mrtvola“), zkrátka ideální nadsázka.
Svět zaniká se svou vlastní hymnou
S novinkovým EP „The Rot Beneath“ se rázem dostáváme do žhavé současnosti. Navenek by se mohlo zdát, že GRAND CADAVER uzavírají kruh, neboť začátek jejich úspěšné dráhy odstartovalo nevinné EP. Principiálně se toto podařilo zopakovat i letos, ovšem s poněkud rozličných důvodů. Kluci zkrátka a dobře neměli čas díky fungování v jiných kapelách, a přestože původní plán byl patrně opřen o třetí velké album, nakonec z jejich snažení vypadl další čtvrthodinový matroš. Pracovní postup zůstal pochopitelně zachován: jeden víkend metalu ve studiu a další hnilobný výsledek byl na světě. „Co jsme, pokud to není hniloba pod povrchem?“ Lidstvo si zaslouží pouze jeden velký direkt, kopanec formou deathmetalové upřímnosti. Myslím si, že už samotný obal je všeříkající. Po hudební stránce navazuje EP na předchozí materiál. Ultrarychlé pasáže střídají těžké, valivé riffy, na obzoru opětovně žádné „ozdoby“ či zmírňující melodie. Pokud GRAND CADAVER sešlápnou nohu z plynu, pronikají v tu ránu do doommetalovým končin, k nimž mají rovněž vřelý vztah. Díky krátké časové stopáži je podobně intenzivní jako debut a své příznivce si bezesporu najde. Je jen otázkou, jestli se v budoucnu dočkáme nějaké evoluční smyčky, neboť studna toho subžánru není bezedná.
ALL