
A-Aneta Langerová
GORY:No, to je začátek hned zostra… Co říct, abych nasral co nejmíň lidí. No co, s pravdou ven. Nechápu, naprosto nechápu, co na ní lidi viděj nebo slyšej. Podle mě je to pozérská hrůza, která prostě díky tady našemu přitroublýmu národu vyletěla do výšin, o kterých se jí nezdálo. Zpívá sračky, mluví sračky, píšou o ní v každý sračce a nejde se pomalu ani hnout, aby na tebe nečuměl ten její xicht. Noviny, billboardy, televize atp. Už i ve Sportu jsou reklamy na její turné. Jedu na hokej do Pardubic a nad vstupem do haly je nad nápisem Duhová Aréna obrovskej transparent „Aneta Tour“. To bych se posral. Přitom to je tak něco umělýho, jenomže lidi se prostě nechaj zmanipulovat tak, že to koupí. A co je horší, že uvěří, i díky tomu, že je jim všude servírováno, že je to kvalita, že se jim to líbí. Oni jsou pak hrdí, že mají vkus a že poznají kvalitu, a proto tvrdí, že se jim to líbí a že je to kvalita, a tak se to šíří dál a dál, až to je nejprodávanější deska, dostane to nějaký teploušský ocenění a tak podobně. Prostě hrůza hrůza hrůza. A ty sračky, co vypouštěla pani v 17 letech světaznalá třeba v Noci s Andělem (mimochodem taky ho fakt nemusim, i kvůli jedný osobní zkušenosti), to se nedalo poslouchat.. Dost. Nebudu se tim zatěžovat, navíc si tim akorát poštvávám lidi proti sobě, protože zatím jsem se s tímhle názorem potkal spíš s odporem… To, že se mi ani trochu nelíbí jako holka, tak to zmiňuju jen pro úplnost, na to před tím to nemá vliv…
PAYO: Myslíš tu rychlokvašku :-)? Tak její nahrávky si určitě do své sbírky kupovat nebudu a ani Anetu nijak nesleduji (to samé platí o celém projektu Superstar). V tom mě dokonale zastoupí moje mamka, která Anetě fandila a fandí. Album jsem si samozřejmě ze zvědavosti od mamky půjčil, ale dle očekávání mě na něm nic nezaujalo a tak jsem jej zase vrátil zpět.

GORY: Jaj, to je téma na knihu :-). Já jsem asi svým způsobem úchyl, protože prostě jsem hezkejma holkama posedlej. Prostě si nemůžu pomoct a furt koukám po holkách, na ulici, ve škole, na závodech, na soustředěních, v metru, v autobuse, na koncertech (i když tam je to slabší, víme..), v televizi ve filmech čumim na ty luxusní héérečky, prostě kam se hnu, tam to štubuju. Líběj se mi blondýny, hnědovlásky, černovlásky, asiatky, evropanky. Černošky moc ne, ale taky se tam najde nějaká voňavá :-). Jenomže si to neužiju, protože mám odjakživa s holkama trochu větší problém. Nejsem asi nijak atraktivní, zajímám se o trochu jiný věci, než většina lidí a ani se neoblíkám nijak přitažlivě pro většinu děvčat a ty mě pak, aniž by mě znali, pravděpodobně řadí do skupiny tak jako outsiderů. Můj vkus je navíc zaměřenej spíš směrem na ty nedostižný, nebo nereálný, jednoduše luxusní :-).. No ale co je hlavní, že já mám prostě problém s komunikací s opačným pohlavím. Když se mi nějaká líbí, tak buďto po krátkým rozhovoru zjistim, že to nemá cenu. Většinou protože nemám šanci, někdy že se projeví, že je to jen krásný obal, a když mám pocit, že z mojí strany by zájem fakt byl, tak z druhé není. A to se pak buďto stanu dobrým kamarádem, nebo se prostě už nepotkáme.. A že těch kamarádek pár mám… Nejhorší je, když si to taková kočka uvědomuje a těží z toho. Dokáže pak s tebou manipulovat a ty o tom ani nevíš. Napadá mě song Dark Gamballe „Baletky v hlavě“.. Ty jsi DG maniak, takže víš, co myslim. No a tohle se mi tak nějak v kombinaci s mojí debilitou stalo na střední. Fakt jsem se zabouchnul, ujel jsem na tom a na hodně dlouho se zabrzdil. Vydrželo mi to takovejch 11 roků a i dnes z toho nejsem asi úplně vyléčenej. No a nejhorší je, že od tý doby mám z holek fakt strach… Prostě jsem se zaseknul, a navíc v době, kdy všichni brousili, co se dá. A místo abych sbíral zkušenosti a chodil za holkama a tak, tak já jsem byl zamilovanej do týhle jedný jediný a k tomu jsem veškerej čas věnoval v podstatě jen tréninku na vodě, sem tam nějakej koncík, sem tam nějakej vejlet. No a tak mi to tak nějak uteklo mezi rukama a bylo mi 20 a moje zkušenosti s holkama byly spíš takový ty jednonocovky a tak. A to sem tam třeba mělo ke krásné ženě i malinko dál :-).. Teď jsem na tom líp, ale ten problém s komunikací mi to komplikuje furt.. No ale slintám na všechny strany :-).. Pamatuješ na Toi Toi Lady :-)??
PAYO: Ooo :-)… muži se od nepaměti snaží popsat, zhudebnit, či zfilmovat tento zázrak přírody… a já se samozřejmě hrdě hlásím do dlouhého zástupu obdivovatelů nejhezčího z divů světa. Je to kouzlo, které tě zahřeje, potěší, máš radost ze života, je to doping, droga, skvost… i když mnohdy hodně nebezpečný a nevyzpytatelný :-).
C-Conan Barbar

PAYO: Když jsem byl malý a viděl tento film s Arnoldem u mojí tety na videu, tak jsem ani nedutal a šílel. Navíc ta erotická scéna s proměněnou čarodějnicí, to bylo tehdy fakt maso :-)… Jinak opakovaně na filmy moc nekoukám (jsou samozřejmě výjimky, Conan Barbar mezi nimi však není), preferuji hlavně filmy, které jsem ještě neviděl.
D-Dopisy metalového undergroundu
GORY: Co s nima. Já nevim, co k tomu říct. Normálka, napíšeš, přijde odpověď, nebo nepřijde. Jako každej dopis :-). Snad jen, že už neposílám dopisy poštou, ale spíš komunikuju mailama. Uplně nejradši mám ale ICQ, protože tam je to vlastně živě, ale to ještě moc lidí nepoužívá. Třeba ty by sis to měl taky nahodit :-). No ale taky se někdy divím, co všechno lidi posílaj, neni jim blbý přikládat obrázek na 1MB, kterej jde už jen převodem do jinýho formátu zplácnout na 300kB. Nebo mě dokáže pobavit, když mi někdo takhle z UG v mailu píše takovým tím formálním způsobem a ještě mi třeba vyká…
PAYO: Díky internetu a e-mailům klasická undergroundová korespondence úplně vymřela. Již je pouze příchozí pošta s došlými CD a demáči. Jsem za internet šťastný. Doba, kdy jsem třeba týden v korespondenci vynechal a na stole mi neutěšeně narostl stav dopisů k vyřízení, byla totálně ničivá a ubíjející.
E – Evropská ústava

PAYO: Dosti mě mrzí, že díky aférám a rozmíškám uvnitř naší vlády se poněkud pozapomnělo na osvětu a vysvětlení nově navržené Evropské ústavy. Mnoho lidí díky tomu ani neví, že něco takového vůbec je a že se musí v každém státě unie ratifikovat…
F -Fotografie z dětství
GORY: Cha, cha, co to zase je? Co ti o tom mám říct? Jako nevím jestli to víš, ale děti by se neměli fotit, protože pak míň rostou. To znamená, že bych těch fotek měl mít dost, ale o rozhodně o moc míň než třeba Kaky :-). No, něco mám no, ale já na ně vlastně vůbec nekoukám, takže ani moc nevim, co k tomu říct.. Ale dám ti tu schválně pár fotek z mládí, hlavně jednu luxusní ze školky s mým bráchou (to je ten větší), máme perfektně obrovský hlavy :-). Takový lebkouni. Čum na ty parádní svetříky, do kterejch nás máma navlíkla :-). Vzor slušných roztomilých hajzlíků :-).. Ta druhá je z druhý třídy základky. Takovýdle háro jsem nosil, protože delší už mi rodiče nepovolili. Takovej malej teploušek. Ta placka je samozřejmě IRON MAIDEN, tehdy jsem neměl ani kazetu, ale viděl jsem je u souseda na Polácích a tak jsem si jí na pouti koupil :-). Třetí je ze školy v přírodě ze sekundy nebo tercie (jako 7. nebo 8. ZŠ), na škole v přírodě na horách v Krkonoších. Je to focený u Luční boudy, ten kopec, jak mi leze z ramena, je Sněžka a na půlce hlavy mám upletený copánky. Večer před tím mi je holky uvázaly… No a poslední nafouknutej nařvanej ušoplesk jsem ve školce na nižším stupni. To mi bylo tak 5 nebo 6? A ten krásnej huňatej svetr jsem naprosto nesnášel, ale musel jsem ho nosit, protože ho pletla máma :-).
PAYO: Díky nim mám krásné vzpomínky na pěknou část mého života. S mým bráchou jsme si užili spousty legrace (i když jsme se samozřejmě někdy řezali jako koně). Naši rodiče jsou skvělý a jsem moc rád, že mám právě je. Již odmala nás s bráchou brali na výšlapy do hor a po krásách naší a Slovenské vlasti. Máme doma spousty fotografií a diapozitivů z našich cest a výprav za poznáním.
G-Godless Truth (otázka pro Goryho)

G-Gory (otázka pro Paya)
Super člověk! Okamžitě bych ho bral do našeho Necrocock týmu. A samozřejmě bych si ho hned vzal i do redakce payo webu. S Gorym je perfektní legrace, vždy je fajn, když jsou lidé naladěni na podobnou frekvenci. Loňská výprava na Brutal ve složení Gory, Kaky, ty a já byla více jak luxusní!
H-Hospodaření naší republiky
GORY: Jééé, ty mě dáváš teda otázky. Hospodaření v naší republice podle mě funguje docela na vysoké úrovni. Hospoda je u nás v každý vesnici, prakticky na každým kroku. Jasně, úroveň nabízených služeb se liší dům od domu, ale napít dostaneš všude :-).
Ne, tak tomudle já moc nerozumim, takže bych nerad někoho urážel nebo tak něco. I když svůj názor na to mám. Jenomže to bych se zase rozepsal na 50 stránek, protože tohle téma je dost zamotaný, a v podstatě bych to viděl na uzavřenej kruh. Všechno je o lidech. Lidi hrabou. Politici jsou lidi. Někdo hrabe zákonným způsobem, někdo proti, a ti ostatní zákon jednoduše obejdou nebo si ho udělaj takovej, aby mohli hrabat. Pak si každej stěžuje, upadá do deziluze, nechá se zmanipulovat médii a tak bych mohl pokračovat dál, až bych zase skončil, kde jsem začal. A protože z těhle poměrů potom jdou lidi do politiky, chtě nechtě potom skončí jako ti, na koho si stěžovali. No a my pak vlastně nemáme koho volit, zase si stěžujeme, ti odhodlanější jdou do politiky, nechaj se zvolit do funkce, čuchnou k tomu systému – tunely, intriky, kamarádíčkování, černý zakázky a úniky a tak dále a tak dále. A stane se z nich zase ta zvěř, proti který šli. Chci věřit, že to bude lepší, nebo že ve světě je to jiný, ale nějak mi to nejde.. Příliš negativní teorie? Nemyslim. Hloupá? To je možný, řikám, že tomu nerozumím..
PAYO: Jsem z něj upřímně zhnusený. Navíc mě ubíjí mrhání peněz ve zbytečně prohraných arbitrážích s Českou republikou. O to víc mě to drtí, že k volbám pravidelně chodím, ale stejně to k ničemu není… jako kdyby měl náš národ patent na volbu „prasat, volů a krav“. Chtělo by to pořádnou čistku a razantnější a transparentnější vládu.
CH-CHomutov a Budějky anebo souboje v I.hokejové lize

PAYO: Strašně mě překvapilo, jak Chomutov dokázal Budějkám vzdorovat a dokonce nechybělo málo a vyřadil by je. Ale zase na druhou stranu se není čemu divit, protože za Chomutov hraje jeden z nejlepších kralupských hokejbalistů – Josef Ibl (obléká dres prvoligových Minice Quijotes :-)). Jinak mě dost mrzely výroky hvězdy Budějek, Venci Prospala, na adresu rozhodčích. Vím, že to nemá lehké, že se na něm stále někdo vozí, seká ho, ale on je profík a neměl by rozhodčím nadávat do žebráků. Měl by myslet na to, že je vzorem pro začínající mladé hráče a měl by jim jít příkladem v kladném slova smyslu, nikoliv svými nešťastnými výroky a extempore… Pokud bych si měl tipnout, zda-li v baráži o extraligu uspějí Budějky nebo Jihlava, tak bych vsadil na Budějky a i bych jim to přál. Celé město dělá pro hokej obrovský kus práce, což se o Jihlavě a jejich chátrajícím starém stadionu říci nedá. Navíc Jihlava čistkou před začátkem baráže, kdy za podivných a blíže neupřesněných okolností vyhodila z kádru bojovníky Kaděru, Buzka a Mareše, mé sympatie úplně ztratila.
I -Irák

PAYO: Krásná země s bohatou historií. Velká škoda, že se je, díky ropě a zisku z toho plynoucího, snaží US vedení ovládnout a, jak oni tomu říkají, předělat na demokratickou společnost. To je pro nábožensky silně založené tamní lidi nepřípustné a tak se stále tápe v bludném kruhu… Obávám se, že se opravdového přátelství mezi úplně rozdílnými národy nikdy nedočkáme.
J-Jolly Joker and PBU
GORY: Joho, Plastic Beatles. Tak to tě asi zklamu, protože to mě nikdy nějak neoslovilo. Nevim. Asi to bude tim, že moje první setkání s touhle kapelou byl nějakej videoklip a ten byl prostě hroznej :-). Pak jsem to párkrát slyšel někde hrát a když jsem se zeptal, co to je, a bylo mi odpovězeno, že JOKER a PBU, tak jsem si říkal, že to není špatný, ale u toho jsem zůstal, a nechávám to jít mimo mě…
PAYO: Pro mě hlavně koncertní kapelka. Jejich živý set je nabušený energií a mohu jej všem doporučit. Nebýt tebe, tak bych na ně asi nikdy nešel. Takhle jsem objevil další „utajené krásy“, které mě donedávna míjely.
K-Kornout zmrzliny
GORY: Nejsem moc na zmrzlinu v kornoutu. Když, tak mám radši točenou, než kopečkovou. Jenomže k tomu jsem zmlsanej, co se příchutí týká. Takovou točenou měli dřív uplně perfektní v Budějicích u Masnejch Krámů. Každej rok jsem se tam zastavil a pokud měli vanilkovou, byla moje. V podstatě mám rád všechny kromě ovocných, čokoládový a kakaový, plus nějaký ty hnusy. Dám si rád pistáciovou, vanilkovou, likérovou, karamel atd. Ale stejně, doby, kdy točená stála 6 Kč a kopeček 2,50, jsou pryč, takže si radši koupim nanuka. Třeba když takhle v létě jedem ze závodů, člověk je unavenej, rozsezenej z auta, nebo nedej bohu ještě řídí, tak má chuť na nějakou tu sladkost, která navíc osvěží. To je pak chvíle na nějaký Magnum nebo něco masňáckýho. No a když jdu jen tak pro nákup a mám chuť, tak dám Ledňáka nebo Kokosku a tydle levný špachtlový smetanový lahůdky… Ale spíš než nanuka si koupim plátek aspiku, tlačenky, nebo nějaký matesy, jikry a tak. To taky osvěží :-). Hlavně na duši :-)..
PAYO: Dříve jsem ze zmrzliny šílel, nyní už jejímu kouzlu příliš nepodléhám. Pokud si dám, tak si vyberu bílou italskou s čokoládovou polevou (krustičkou)… mňam, teď jsem na ní dostal díky tvým vypečeným otázkám fakt slinu :-)…
L-Linkin Park

PAYO: Mám je rád. Vůbec neřeším to, že je to komerční a protěžovaná kapela, a že z ní šílejí puberťáci. Ať si. Mě se líbí. Nepotřebuji mít vyjádření od pomyslné „akademie“, co je opravdový hudební zážitek a co není. Já si dělám na hudbu vlastní názor a poslouchám vše, co mě nějak zaujme, ať se jedná o sebevíc profláknutou kapelu. LINKIN PARK mají šťávu, mají drive, perfektně se jejich skladby poslouchají. Z tzv. nu-metalových kapel dle mého jasná jednička. Nejlepší je od nich debutová deska „Hybrid Theory“, která obsahuje řadu chutných hitovek.
M-Mozart
GORY: Toho pána moc nemusim, ani ten Formanův film Amadeus se mi moc nelíbil, už jen ty divný barvy, jaký tam všichni měli :-). Vážnou hudbu jako takovou můžu, ale Mozart mě nijak moc neoslovil. Jako nejsem žádnej expert, beru jen z toho, co jsem slyšel ve škole a tak. Doma si třeba i poslechnu Smetanu, Beethowena, Bacha nebo Dvořáka… Ze školy si pamatuju, že mě zaujalo, jakým způsobem byl Mozart pohřben. Totiž pohřební průvod zastavil před branami hřbitova a dál nikdo nebyl vpuštěn. Prej aby se nevědělo, kde ho přesně daj. A proto ho pohřbili jen do chudinskýho hrobu..
PAYO: Mám pár vinylů, které jsem podědil po mém otci. Ale nijak zvlášť tuto hudbu neprožívám. Neříkám, že se mi nelíbí, ale nemám z ní ty pravé „pupínky po těle“. Třeba to chce čas a až budu mnohem starší, podaří se mi otevřít i tuto komnatu krásy…
N-Novinky ve tvém životě

PAYO: Chystáme se s Eli…, ale to tady asi prozrazovat nemusím. Ale tohle bych mohl pustit ven. Po dlouhé době jsem se rozhodl, že si nechám postavit elektrickou kytaru na míru. Custom payo model :-). Prodal jsem tedy svoji stávající kytaru (koupil ji ode mě Dejvy z DESPISE) a svůj vysněný poklad mi v současnosti vyrábí Mr.Jurkovič z Jílového u Prahy. Nejhorší je to čekání, protože bude kytara hotová až někdy v červenci. Pak se s ní určitě pochlubím.
O-Omamné látky

PAYO: Tráva, když se to nepřehání, tak je v pohodě a občas si jí i dopřeji. Alkohol to samé (hlavně plzeňskou exportní dvanáctku). Nikotin a vůbec kouření nesnáším a vadí mi. Když jsem byl puberťák, tak se s lecčíms experimentovalo. Vyzkoušel jsem pouze prášky a houbičky, do čichání jsem, narozdíl od mých tehdejších kamarádů, nešel. Co se týče tvrdších drog, tak od nich ruce pryč. Lidi, kteří je berou a spadli do toho, jsou chudáci. Upřímně je lituji. Znám jeden případ přímo z mého blízkého okolí a nikomu bych to nepřál, co všechno se odehrávalo…

Payo je masér. Lidí, jako je on, si fakt vážím (hlavně mu to neřikej, aby moc nezpychnul :-)), ale zároveň pěkná sračka (zdravím!!! :-)). Jako masér je to především proto, že to je kamarád, správnej kluk a vysmátej týpek se skvělým smyslem pro humor atd atd. Další důvod proč je masér je z hlediska profesionality. Líbí se mi, jak je precizní. Snad ve všem. Kam to dotáhl s Payem, to asi ví každý. Škoda konce tisknuté verze, ale tomu se v dnešní době internetu nemůžu divit, ostatně ty to znáš asi nejlíp :-). Další věc, že je výborný kytarista a muzikant, s Monasterial Crypt tu podle mě taky zanechaly hodně hlubokou stopu, o tom snad žádná. No a třetí aspekt preciznosti a profesionality je kronika vašeho týmu Necrocock. Viděl jsem jednou po zápase, jak si opisuje zápis, všechny zápasy tam má zaznamenaný, snad i přáteláky a ani bych se nedivil, kdyby tam měl i účtenky z hospody, kde jste po zápase kalily a tak :-). No ale zároveň je to pěkná sračka, stejně jako ty nebo MarduK, protože jste moji protihráči v kralupské AHL a proto proti vám musim bejt nabuzenej :-). Ne, v pohodě, já snad nejsem debil a jsem schopnej se při zápase s protihráčem normálně bavit, beru to jako si zahrát, v klidu. Teda pokud na druhý straně neni nějaká guma, nebo tak něco. Ostatně takovejch tam pár je, i u vás v Necru :-)…
Jo a taky má Pája bráchu Kakyho, výkalistu Monasteroidů. To je taky velice dobrej borec, srandista jako prase a dobrej parťák na slintání po ženských, nebo žraní knaků :-). Takže ho tímto pozdravuju… A teď mě napadá, že on je to vlastně taky Necro-sráč :-)..
P-Pomluvy a závist (otázka pro Paya)
Tomu se neubrání asi nikdo. Je to nepříjemné a čím je člověk známější a něčím se zviditelnil, tím je to nepříjemnější. Chce to mít někdy hroší kůži a super rodinné zázemí.
R-Resident Evil II.

PAYO: Pro mnohé kultovní film, pro mě nic neříkající horor snímek. Více méně horor žánr nevyhledávám, mám raději filmy typu „Amores Peros“…
S-Sazka Arena

PAYO: Jsem rád, že i přes vleklé peripetie se stavbou ji máme. Konečně jedna opravdu representativní hala, za kterou se nemusíme stydět. Byl jsem v ní, když se zkoušela před mistrovstvím světa na finále extraligy mezi Slavií a Zlínem a bylo to perfektní. Úplně jiné, než jsem byl zvyklý z jiných stadionů. Byla to jedna velká zábava a pořád se bylo na co koukat. Lidi jsou sice v ní takoví vykulení a tolik se nefandí, ale to chce podle mého čas.
T-Tetris
GORY: Absolutní kult, vždyť poprvé to bylo naprogramovaný v roce 1985, kdy to dali dohromady tři Rusáci Patjinov, Pavlovskij a Gerasimov. Už na základce jsme měli doma Bel Game, takovou tu levnou mutaci uplně nejoldchoolovatějšího Nintenda a na tom jsme měli hafo různejch verzí. 3D, kdy to padalo jako do chodby, pak různý barvičky, padalo tam ovoce, semafory a nebo ty základní stavební dílce, nebo jak bych to.. Pak přišla doba těch vietnamskejch displejovejch, to to pípalo snad všude. V autobuse, ve škole. Pamatuju si, že jednou na horách ve Strážným to jedna máma zabavila svýmu dítěti, že už jí sralo s těma zvukama, vyhnala ho spát, sama sedla do jídelny ke stolu a spustila… Samozřejmě se zvukem :-). No a pak přišla doba PCček a Lemmtris s Lemmingama a nebo Porntris, kde se v pozadí postupně odkrývala video smyčka s kopulujícím párem. Celý to bylo dělaný tak na 286 maximálně a když jsem to pak spustil na 486DX2 v době, kdy to bylo poměrně dělo, tak ty dva tam lítali jak splašený králíci. Od tý doby jsem už nějakou novou verzi nevnímal, ale je mi jasný, že jich musí bejt miliony. Každopádně ten, kdo to vymyslel, musel bejt geniální. No a ta původní ruská hudba co k tomu byla, to byla taky parádička, zejména v podání těch pípátek od rákosníků.
PAYO: Nijak zvlášť mě tato hra nechytla. Ale Eli jí hraje ráda, dokonce si tetris pořídila na svůj Gameboy-ek a když jezdí vlakem do práce, tak si tuto hru užívá.
Ú-Úspěchy

PAYO: Jsou podle mého k tomu, aby tě nakopli a vyždímali z tebe další, vyšší, mety. Nesmí člověk usnout na vavřínech. Nic není dokonalé a tak lze pokaždé něco vylepšit. Já osobně, pokud pominu rodinný život a kamarády, si vážím debutního CD MONASTERIAL CRYPT, dále vzniku časopisu PAYO + jeho vývoj, a vybudování a stabilizování hokejbalového týmu NECROCOCK.
V-Volání z telefonních budek
GORY: Historie.. Už jsem nevolal z budky ani nepamatuju. Eště než jsem měl mobila, a to jsem si ho pořídil relativně pozdě, až ke konci prváku na VŠ, tak jsem ho prakticky nepoužíval. Jako malý dítě jsme telefon doma neměli relativně dlouho, tak když bylo potřeba někam volat, muselo se na náves do budky. Pamatuju si takový ty super budky ze dřeva, prosklený, zavírací. To byl docela zážitek tam jít, dycky se mi líbili ty seznamy tam. Nezapomenu, jak v Studiu Kamarád trhal Standa Nedorost telefonní seznam z Tokia. Na takovýhle píčoviny prostě člověk nezapomene. Tyhle skleněný budky měly ale tu nevýhodu, hlavně ve městech, že se stávaly snadným terčem opilců a vandalů. Všude pak byly střepy a taky tím, že se to dalo zavřít, tak tam chodili somráci srát. Tady v Dolínku teda tohle ne, ale rozbitá byla prakticky furt. Já osobně jsem z budky moc nevolával, ale sem tam bylo prostě potřeba. Když jsem chodil do sekundy nebo kdy, tak jsem se pokoušel sbalit jednu holku z Prahy, tak jsem jí dost chodil volat právě z budky, protože jsem se doma styděl. Pak jsem volával z budky vždycky, když jsem potřeboval, aby pro mě někam naši přijeli a tak. Dneska už tohle všechno odpadlo s mobilem, takže budku vůbec nepoužívám. No a takový ty akce, kdy se prostě zadaří a ve vší opilosti zkoušíš volat na nějaký 0800 číslo zdarma a prudit tam ty operátory, to snad zažil každej. Mě každej po chvilince vyfakoval, to je jasný. Ale jeden kamarád takhle v Kralupech jednou volal a mluvil tam s nima snad 2 minuty nebo já nevim, byl jsem nalitej. Ale nevymejšlel si, protože něco se mu z repráku ozývalo zpátky. Teda jestli neni břichomluvec :-). Tímto zdravím Ondru :-).
PAYO: Přežitek. Zároveň ovšem nostalgie… když jsem musel volat slečnám z budky, tak to mělo něco do sebe :-)…
W-Web ziny
GORY: To je taky téma spíš na dialog a dost dlouhej. Je jich tu docela dost, možná až příliš. Pak je problém, abys tam našel něco zajímavýho, a tím to i sami tvůrci nemají jednoduché. Pokud jde o ziny, které já osobně sleduju, tak pokaždý, když jsem na netu zkontroluju Payo. Nečtu všechno, jen co mě zajímá, je tam jeden člověk, od kterýho, když vidím, že je recenze, tak to ani neotvírám, protože vím, že to mě nebude zajímat. Sem tam zavítám na Marast, ale i tam si ne vždycky počtu, jak bych si představoval, některý články mi přijdou trochu egocentricky napsaný nebo jak bych to formuloval. Asi ne uplně chápu smysl pro humor některých redaktorů a v diskusních fórech ani některých čtenářů. Ale s tím se počítá, ne každýmu se zavděčíš, ostatně ani já určitě nemám jen samé „fanoušky“, možná bych věděl i o jednom antifanouškouvi :-). Sem tam zavítám na Metalmanii, Allmetal, Whiplash, ale spíš než na ziny lezu rovnou na stránky kapel. Internetová podoba zinu s sebou jistě obecně přináší mnoho kladů, ale i negativ. Někdy si daleko radši počtu v oxeroxovaném hadru, než v profesionálně tvořeném webu (i když RUM je na můj vkus až příliš jednoduchý, ale lépe to neumím). V autobuse si web zin prostě nepřečteš (teda já nemám notebooka, takže fakt ne). No a taky ne vždycky mě baví koukat na krásně animované aktivní weby, v kterých vlastně nic není. A k tomu všemu ještě přichází jazyková úroveň. Jako některý články když čtu, tak se mi otvírá kudla v kapse. A to mluvím i o tobě a Markovi, akorát, že to po vás čtu, a snažím se to opravit. Někdy to přehlídnu a sám taky naflákám spoustu chyb. Někdy o nich vím, ale jindy mi to prostě unikne. To je normální. Ale už byste se měli naučit aspoň základy češtiny, že se nepíše by jste, ale byste, taktéž by jsis je píčovina a je bysis, nebo že je jsem a ne sem a tak podobně. A nejvíc mě to dorazí někde, kde na to snad mají i člověka speciálně na opravy pravopisných chyb. Třeba v Payu je teď takovejch chyb celkem dost. Oproti tisknutýmu určitě, jestli Pája nešetří na zaměstancích a nepropustil korektora :-). No ale pak bych mohl jít dál do detailů, ale to už bych nemluvil jen o web-zinech, ale internetových prezentacích vůbec.
PAYO: Přirozený vývoj. Internet je mocné médium a je pouze otázka času, až se napojí většina metalových fanoušků. Naleznou na web zinech veškeré informace, rozhovory, reporty, recenze, fotky, včetně hudebních ukázek a videoklipů.
X-Xindl roku 2004
GORY: Tak to je hrozně těžký. Mě nasralo za ten rok takovejch lidí, to je těžký teďka vzpomínat. Mě sere vůbec dlouhodobě hrozně moc lidí, jsem takovej nepříjemenej věčně nabručenej. Ale taky docela rychle tak nějak odpouštím nebo spíš jako zapomínám. Nejsem prostě ten typ, co si to někam poznamená a pak toho druhýho natře jen proto, aby se pomstil. To ne. Xindl roku 2004. Koho bych tak mohl dát?… Nic mě teď jako z osobního života nenapadá. No a pokud bych měl pak zabrousit do veřejnýho života jako politika, televize a tak, tak to by byl seznam na tři stránky :-)….
PAYO: Jee, tak tady nemohu sloužit. Není nikdo, na koho bych byl nějak extra naštvaný nebo vysazený. Dokážu téměř s každým vyjít. Na toto ocenění bych tedy jedině mohl nominovat všechny vrahy, násilníky a podobné vyvrhele.
Y-Yurself aneb sebeovládání
GORY: V tomhle jsem asi psychotik. Kdo mě zná, ten dobře ví :-). Pro ostřejší slovo nejdu daleko, nebo spíš nadávám prakticky furt. Mám trochu problém s uznáním autorit, což mě provází už od dětství. Ze všeho nejvíc mě ale dokáže nasrat, když se mnou někdo jedná jako s debilem, nebo když mi někdo lže do xichtu, a přitom dobře ví, že vím, že lže. Prostě když se někdo chová jako absolutní kurwa. A to dovede nejlíp asi můj brácha :-). Z toho pramenily různý příběhy z dětství. Třeba jako malý děcka jsme se takhle rafali a tak to dopadlo, že jsem po něm hodil takovou kovovou hračku – pistoli. Trefilo ho to pěkně do hlavy, doteďka tam je vidět malinká stopa. Daleko větší stopu, takovej flíček na tváři, má od toho, jak jsme se jednou rafli cestou do školy, ještě na základku. Když jsem ve škole vcházel do šatny, otevřel jsem kovové dveře s pletivem tak prudce, aby ho to uhodilo. No a on to nečekal, dostal dveřma do xichtu a nějaký to ohnutý pletivo nebo co mu rejplo do kůže na tváři. Byl jsem hajzl no. Nebo, to bylo dřív jak v tý škole, jsem po něm doma mrsknul kuchyňským nožem. On před sebe dal polštář a normálně to ten polštář probodlo a ta kudla zůstala v něm. Tam už to smrdělo průserem. Co jsme starší, tak už takovýhle výstupy ale nemáme, spíš zůstane u nějakýho nadávání, sem tam nějakej kopanec nebo strkanec. Naposled mě nasral minulej tejden na Kladně na hokeji, když do mě uplně zbytečně vrazil na tribuně. Já mu řikám, co blbne a on že jsem mu měl uhnout, a že jsem čurák, místo aby se mi omluvil. Tak jsem se nasral a drcnul jsem do něj. On si rozlil pivo na sebe a nějakou holku před ním. No a on pak chrstnul pivo mě do xichtu. Jako já nechtěl vylejt to jeho pivo, ani jsem nevěděl, že ho drží. A on mi chrstne rovnou do xichtu. To jsem fakt nasral, kopnul jsem mu jí do holeně a šel o pár míst dál. Ještě jsme tam chvíli hráli komedii před lidma, když jsme si tak nadávali, pěkně mi zkurvil celej zážitek z hokeje. Zmrd. Mokrej jsem byl, smrděl pivem a hlavně nasranej…Dva dny jsem s ním nemluvil :-). A ještě pak provokuje dement. No to jsem se zase rozjel, viď. No prostě jsem fakt nasrávací. Stačí mi celkem málo a vyjedu. I kluci v oddíle to vědí a většinou si z toho buď dělaj srandu a nebo zase radši nepruděj, protože nechtěj to, co následuje :-). Jinde může bejt tohle nasrání problém, protože jak vybuchnu, tak se mi setmí a prostě neřešim a hádám se nebo se chci rvát. Už mě takhle párkrát vyrazili od zkoušky, že jsem se nasral na toho učitele, nebo jsem taky párkrát dostal pěkně na hubu :-). Jak jsem nasranej, tak se mnou moc není řeč. Ale zase mi to moc dlouho nevydrží a tak nějak se celkem rychle uklidním.
PAYO: Myslím, že jsem se naučil za ty roky dobrému sebeovládání. V průběhu let jsem se proměnil z rebela na takového „zahloubance“ :-), i když přiznám, že rebel ve mě stále dřímá a sem a tam vystrčí svoje růžky :-).
Z-Zahrádkaření

PAYO: Zatím k tomu netíhnu, ale na stará kolena, až budu v důchodu, tak se do toho asi obuju :-). Dám ti pak ochutnat výpěstky z mé zahrádky :-)…
ALL
