Po prvním ohledání a při poslechu první skladby (po introdukci), mě napadlo, že underground žije! Lidé, jako je např. Matthias Weigand, šéf vydavatelství a basák v různých kapelách, komunikují a hledají. Jen tak se dají objevit, nebo pokud chcete vyhrabat, šílenosti typu GOBLIN.

Zvuk, tvrdost a syrovost americké staré školy u muziky, která může být při prvním setkání nazvána horror death doom nebo grind sludge. Pomalé tak akorát, aby se kulila kupředu a nabalovala na sebe vše co stojí v cestě. Snad i to je důvod, proč má CD využitou bez pár vteřin celou plochu, tedy necelých 80 minut v 69 skladbách a přidružených elementech. Kapela sama v průvodním slovu píše, že je to pohled do světa Goblin-u. Tři demáče a mnoho segmentů. Ty už, co se kvality týká, jsou na hraně, mnohdy rovnou za ní. Pokud bych však měl zhodnotit celkovou náladu kompilátu, nejjednodušeji bude použít slova Jamese Carla Jonese: „Teď poznají, proč se bojí temnoty… teď se poučí, proč se bojí noci.“ (převzato z bookletu).

Skutečné skladby jsou vynikající ukázkou, jak valit těžce, tvrdě, nesmlouvavě, temně. Decentní oživování klávesami, doplňování intry a outry je snesitelné. I když dvoučlenná kapela na chvíli zrychlí, z rukopisu jim to nic neubere a podstata zůstane zachována. Od desátého tracku dále nalezenete jakési paběrky. Útržky skladeb, odpad z celé desky, nápady a množství čtyřvteřinových mezer. Tedy doporučuji jednou poslechnou celé a potom naprogramovat k přímému poslechu (2,4,5,7,8). Můžete přidat i delší kusy z bonusů, ale tam je problémem zvuk, který by rušil soustředěnost.

Milá a potěšující vzpruha vracející našince tam, kam patří. Nohama na zem a chvílemi i níž!

RadeK.K.