Když jsem poslouchal aktuální nahrávku kapely GERGOVIA, vzpomněl jsem si na jednu skladbu PRAŽSKÉHO VÝBĚRU. Jmenuje se „Člověk bez talentu“ a pozastavuje se nad počínáním hudebních snaživců. Ti se mohou třeba postavit na hlavu, ale pokud chybí nadání, těžko se s tím dá něco dělat. Proč tento úvod? Kapela GERGOVIA tvořená dvojicí Lord Necron (vokály a veškerá hudba) a Horglaert (klávesy) totiž patří k sortě pracovitých pachtilů, jejichž kumšt není nikterak zvlášť impozantní, ale přes všechny objektivní „indispozice“ se pánové postavili ke své velké zálibě čelem. Díky důvtipu a promyšlenosti natočili poutavou desku, která zkrátka nenudí. Prakticky všechny skladby jsou něčím zajímavé, jejich rozličnost je patrná na první poslech. Celá kolekce je pak zastřešena pod jednoduchou formulkou – black metal. GERGOVIA mají tenhle hudební žánr zjevně v krvi, protože od roku 2004, vydávají alba s rutinní pravidelností. Pouze rok 2005 byl výjimkou.
Přiznávám se, že netuším, kterak si stojí křesťanstvo ve Francii, nicméně toto album to všem svatým dává hezky sežrat. Rouhání ve stylu prokletých básníků je navíc vedeno v mateřském jazyce, no někdy je to skutečně jedno, protože z děsivého křiku stejně nic nerozeznáte. Na desce se však objevují i pomalejší skladby, např. ambietní hymnus „Comme le Christ Sur la Croix“, kde se kouzlo francouzštiny přece jen rozhoří. 
Vokální projev Lorda Necrona je vůbec pozoruhodný. Do svého hlasu zapojuje spoustu efektů a třeba ve skladbě „Poisons Divins Redempteurs“ mi připomíná L-G Petrova z ENTOMBED. Možná divné přirovnání, nicméně pokud právě tito Švédové čerpají hodně z rock’n rollové dusavosti, tak úplně stejně to je u této francouzské dvojičky. Problém však spočívá v komplexní soundové nevyváženosti, zvuk bicích klopýtá ve stylu lidovky „Čtyři koně ve dvoře“ a zbustrovaná kytara se rovněž nepodílí na uchu lahodící oáze.
Naštěstí vše zachraňují promyšleně vytvořené konstrukce všech skladeb, lidově řečeno, když se kapela dostává do úzkých, vždy se „něco stane“. Tam, kde byste zkrátka nečekali žádné překvapení, najednou z ničeho nic přichází neortodoxní vyústění děje. Ve „Fils de Dieux“ bych rozhodně nečekal pokus o čistý vokál a totéž se dá říci o využití dívčího zpěvu v „Pauvre Humanité“. Chcete slyšet sopránistku na tripu? Není nic lepšího, než právě tento pozoruhodný kousek. Nadělení v děsivé satanistické hudbě pak ještě komplikují klávesy, malebné a něžné, pochodující proti všem těm demonických elemtům. Reprezentace zlých zvuků však nemůže být nikdy poražena. Sladkost a nemilosrdnost, to všechno je zasazeno do tohoto kotoučku!
GERGOVIA natočili slušné undergroundové album. V rámci tohoto společenství se jedná o dílko potěšující především black metalové fajnšmekry, jejichž sbírky CD se zdají býti nekonečné. Jak už jsem výše uvedl, skladbám chybí hlavně reprezentativnější zvukový podklad a mnohem ucelenější produkce. Kdo z vás se však pohybuje v black metalovém ranku, dobře ví, ve kterých kruzích se pánové chtějí excelovat. „Od srdce a hrubě, rouhání na každém kroku, zábava a slast z vlastního tvoření“. V zajetí tisíců nahrávek „ Comme le Christ sur la Croix“ určitě uspět nemůže, ale jak se říká, kdo nic nedělá – nic nepokazí…
ALL