Pomalu se v UG rozborech blížíme k současnosti…nějakou dobu to však ještě potrvá. V dnešním ohlédnutí se podíváme na odpovědi Geroge 13… A jak vypadal skutečný úvodník? Zdeje :tentokráte jsme do křesla naší oblíbené rubriky posadili vokalistu GALACTIC INDUSTRY, který velice ochotně odpovídal na všechny záludné i úsměvné položky, nacházející se na našem pomyslném žebříčku. Střemhlav dolů…a příjemné počtení!!!

A- Arakain bez Brichty
Řekl bych, že od nového Arakainu po hudební stránce můžeme čekat mnohem kvalitnější tvorbu než od samotného Brichty, přesněji řečeno Grizzlyho. Jsem toho názoru, že rozchod oběma stranám jedině prospěl, protože Arakain s Kolářem se teď bude moci přiklonit k současnosti, kdežto Brichta se zase může spokojeně rochnit v osmdesátých letech, kam vlastně patří. A ke všemu Brichtovi nic už nebrání ve svobodném pohybu skrze nutná komerční zla. Mám na mysli samozřejmě televizní estrády na Nově nebo články v ženských časopisech. Já jím ale automaticky neopovrhuji – prostě dělá svou práci (a dobře), navíc mu díky velikosti naší republiky stejně nic jiného nezbývá.

B-Bush George
V první chvíli, když byl zvolen, jsem měl z něho husí kůži – takový buran z Texasu bude řídit největší světovou velmoc! Aniž bych však ztratil tento úhel vnímání jeho osobnosti, časem jsem na něho začal nahlížet i z jiné strany. Zcela mě fascinuje jeho přímočarost, což je u politiků věc nepříliš častá. Jeho velká síla spočívá v tom, že člověk ani nemusí umět moc anglicky a přesto mu rozumí lidé na celém světě. Ať už v pozitivním nebo negativním.Mnoho lidí ho vnímá jako symbol americké rozpínavosti, ale je třeba si také uvědomit, že všechno má svá pro a proti. Spojené státy prostě jsou a budou hegemonem světa a tudíž se musí počítat s tím, že budou udávat směr. To však neznamená, že se jim na vše bude kývat. Ne, prostě vše se musí udržovat v rovnováze. A právě nerovnováhou by bylo, kdyby všichni dělali, že Husajnův Irák je zcela v pohodě a není zapotřebí se kvůli němu vzrušovat. My nezaútočíme na něho, on nechá na pokoji nás. Jenže nežijeme v ráji, teroristé nás o tom přesvědčili. Jsme pro ně důvodem k útoku jenom proto, že nevyznáváme jejich omezené, brutálně zjednodušené vidění světa. Což je tolik typické pro osoby, které odmítají získat více vědomostí a zkušeností než jsou schopny pochopit. A to jich štve – vždyť k životu stačí přece jenom víra v Alláha. Vše ostatní je pro ně nepřípustné. Nezatracujme ale islám, touto krizí si prošla mnoha náboženství, ztělesňovaná církvemi. I křesťanství. Bohužel jakýkoliv systém s jasně danými pravidly časem začne skřípat. Proč? Protože je vymyslel zase jenom nedokonalý, člověk.

C-Ceny Akademie populární hudby
Svůj smysl rozhodně mají, ale jen do chvíle, když skutečně posuzují kvalitu, originalitu s invencí dohromady bez ohledu na komerční úspěšnost, která je navíc v naší republice velmi relativní pojem. Když akademici loni zvolili Helenu Vondráčkovou, nechápal jsem. Teď trochu odbočím. Ať se to někomu líbí nebo ne, mě vždycky v první řadě zajímá kvalita a ne nějaký pseudorebelský bordel, který mnohdy jenom zakrývá neschopnost. Třeba Robbie Wiliams – jasně, nemusíme se bavit o tom, že je to komerční pop. Ale pozor, hudba samotná nese známky vysoké profesionality. Klidně mě mnozí ukamenujte, ale z hlediska mého muzikantského pohledu – skladba či aranže nemají chybu.Jenže v případě Heleny Vondráčkové, je to několikrát převařený čaj, ale aby se to zakrylo, hodně se to dosladí light sirupem s carnitinem. Akademie je tady přece od toho, aby ocenila mimořádné osobnosti a ne loutky, které pouze a jenom papouškují to, co jim někdo donese až od nos. Prostě bez jakéholiv vlastního přičinění. Pokud tedy pomineme hlas (hm, pořád jí to pěkně zpívá) a vzhled (tý vado, na svůj věk vypadá jako zombie jenom zblízka, v televizi se to ztratí, tak to je super).Co dodat? Malý český chlívek, kteří ale mnozí považují za Hollywood.

D-Dark Gamballe
Jsou fakt skvělí. Viděl jsem je živě dvakrát, teď naposledy loni v listopadu v Ostravské Rokli na Redblackovském turné. Zcela se odlišili od ostatních kapel, které působily, jak bych to řekl, no oproti Darku nepříliš progresivně. A na tom já si hodně zakládám. Takže Dark Gamballe jsou pro mě kapelou roku 2002. Můry a Maer Sofir Maer Torez jsou parádní pecky! Je to vlastně s námi jediná stylově spřízněná kapela na české hudební scéně. Používají podobné výrazové prostředky, tedy kontrast mezi tvrdými kytarami a rytmikou na jedné straně a klávesami, samply a melodickým vokálem na straně druhé. Ale musím zároveň podotknout, že filozoficky jsou někde jinde než my, což se ostatně projevuje i v samotném vyznění hudby.Nemám teď na mysli jejich gamballštinu a teď už i češtinu oproti naší angličtině, ale v tom, jak rozdílně přistupujeme k tvorbě. Oni jsou, no jak bych to řekl, ne tolik vážní. My se držíme více při zemi, i když atmosférou jsme zase hodně vysoko…Asi proto si pro jistotu naši vážnost kompenzujeme coververzemi od Tatu – Nas nedogonjat a Blacka – Wonderful life.

E-EURO měna
Jsem až možná přehnaně eurooptimista, ale stojím si pevně za tím, že jedině v rámci Evropské unie můžeme něco znamenat. Euro měna k tomu všemu logicky patří.A to vše vztahuji rovněž na hudbu. Až časem zcela opadne přezíravost západních států vůči zemím bývalého sovětského bloku, řekl bych, že se i nám muzikantům otevřou jiné obzory. Ovšem musíme být na to velmi dobře připraveni.

F- Fantomas (kapela ex-vokalisty FAITH NO MORE)
Oblíbená kapela našeho baskytaristy Andyho. Teda on žere všechno, co nějak souvisí s FAITH NO MORE, s Pattonem pak obzvlášť. Loni se byl podívat na Rock For People a byl z něho a taky Lombarda dost unešený. Já osobně vnímám pouze tvorbu samotných FAITH NO MORE, ostatní projekty už bohužel nestíhám.

G-Galactic Industry
1) První kapela, za jejíž tvorbou si zcela stojím. Přestože jsem se dostal díky debutní desce do velkých finančních problémů, stálo to za to. Nebýt cédéčka, kapela by neexistovala a já bych pravděpodobně ztratil chuť dělat hudbu. No aspoň na čas.
2) První kapela, v níž neřešíme, že někdo hudebně nestíhá.
3) A hlavně první kapela, v níž fungují zcela normální lidé.

H-Hudební kritici
Dělím je na dvě skupiny – časopisečtí a web/zinoví. Nechápu proč, ale ti druzí jsou zcela v pohodě, recenze, byť třeba hodně kritické, jsou věcné a srozumitelné. Zato klasičtí hudební žurnalisté jakoby žili v jiném světě. Mnohdy bych potřeboval překlad. Samozřejmě v obou skupinách existují výjimky.I když jsem se pět let živil novinařinou, nikdy jsem neuvažoval o tom, že bych chtěl zkusit hudební kritiku. Jako aktivní muzikant bych to dělat ani nemohl, cítil bych se hodně trapně, jako bývalý už teprve ne, protože bych jenom potvrdil známé úšklebné pravidlo, že hudební kritici se zásadně rekrutují z řad zkrachovalých hudebníků…

I-Izrael a Palestina
Sledují jejich konflikt již delší dobu a mám z toho následující pocit: nevěřím Palestincům. Ani v nejmenším. Izraelci sice mnohdy reagují krajně neadekvátně, nechají se často vyprovokovat, ale o to vlastně druhé straně zřejmě jde.Palestincům totiž podle mne nejde jen o vlastní stát, oni mají v programu zničení Izraele. Za každou cenu. To přitom ukazuje na omezenost jejich myšlení, protože na kom pak budou parazitovat? Na bratrech Arabech? Asi těžko, ti jsou naopak rádi, že je nemají na krku. Taky se do konfliktu nijak zvlášť nemíchají. Občasné řečnické projevy hněvu na Izrael mi taky přijdou z jejich strany hodně formální.Co tedy s Palestinci? Těžko říct. Budou vůbec schopni udržet vlastní stát, i kdyby jim to Izrael umožnil se vším všudy? Nevím. Napadá mě pouze částečně naznačující, ale zároveň hodně extremistická myšlenka – zkuste si představit samostatný romský stát…

J-Jiskřičky a Pionýři za „totáče“
Ó, tak to je hodně drsná historie. Nesnášel jsem to. Ne protože to bylo spojeno s nějakou komunistickou ideologií, na to jsem byl příliš mladý, abych něco takového chápal. Zcela přirozeně mi však byla proti srsti ta nucená organizovanost, která měla navíc za následek provádění nesmyslných, nic nepřinášejících rituálů jako v nějaké sektě. Jo, vlastně to byla taková sekta, pomocí které chtěli komunisté vychovávat nové, minulostí nezasažené dělníky socialismu ve slepé poslušnosti vůči vládnoucí moci. Prostě vyprodukovat roboty bez jakékoliv individuality a vlastní osobnosti.

K-Kotoučový magnetofon
Moje hudební začátky. Když si rodiče koupili začátkem osmdesátých let svůj první velký kotoučový magnetofon, zašli s ním párkrát na večer k mému strejdovi, aby jim nahrál nějaké hity. To bylo něco, Abba, Boney M, německé disco tehdejší doby, když jsem to slyšel, nevěděl jsem, která bije. Znal jsem totiž akorát Karla Gotta a Waldemara Matušku.Ty pásky jsem sjížděl nesčetněkrát. Z té doby zřejmě mám hluboko v mé hudební mysli zakořeněnou anglicky zpívanou muziku a muzikantské postupy zmíněného německého popu. Možná proto se pro mne stali zcela nedostižitelnou kapelou němečtí Farmer Boys, kterým se dokonale podařilo na brutální neo-thrashmetalový základ naroubovat díky klávesům, samplům a melodickému zpěvu atmosféru osmdesátých let. Už se moc těším na jejich další desku, jejich poslední The world is ours je pořád u mne number one. I když hned za ní následují všelijaké Rammsteiny, Oomphy, Systemy of downy, Fear Factory, Slayery, Pantery, Megadethy, Depeche Mody, Massivy Attacky, Prodigy a tak dály.Ale abych se vrátil ještě ke kotoučáku – když přestal sloužit a rodiče nám s bráchou pořídili naše první dvojče, nechal jsem si ho předělat na takový malý zesilovač na kytaru na doma. A hrál pěkně!

L-Lži Nenávidím je! Vzhledem k tomu, že jsem od jádra člověk poctivý (mnohý řekne, že k mé přílišné škodě), tak nesnáším, když někdo evidentně lže v mé blízkosti, přestože se to mne třeba přímo netýká. Navíc jsem přesvědčení, že každá lež se v budoucnu proti tobě samotnému vždy obrátí. Dříve nebo později, méně nebo drsněji. Stejně tak jsem alergický na podrazy. Mám rád přímé jednání, byť tvrdé, ale jasné a spravedlivé. Já vím, každému to není po chuti, opájet se vlastní i cizí neschopností je určitě daleko příjemnější. Já však razím zásadu, že pokud za něčím jdeš, tak nemůžeš za sebou vláčet balvany, protože jich bude akorát přibývat a časem se zastavíš úplně. Říkám, raději si na rovinu vše vyříkat, přestože to bude hodně bolestné, ale aspoň člověk bude mít problém z krku a nebude nic nesnesitelně viset ve vzduchu. Mnoho lidí taky asi kvůli tomu se mnou dlouho nevydrží…

M-Milostný život
Je to s ním stejné jako s hospodářským cyklem. Recese střídá konjuktura. Teď jsem bohužel spíše v té útlumové fázi… Ale jak přijde jaro… To se pak určitě zase projeví v textech na další desku…

N-Neopunk
Ideální střední proud pro rané teenagery. Nevadí mi, ani ho nevyhledávám.

O-Olympic a 40 let
Ideální střední proud pro střední až starší generaci. Nevadí mi, ani ho nevyhledávám. Jen mě tak ale napadá, čtyřicet let odehraných let, to už je dávno na důchod, ne?

P-Perfect life?
Názvem našeho cédéčka jsme ve spojení s obálkou chtěli naznačit, jestli si náhodou nepředstavujeme dokonalý život tak, že kvůli neustálé devastaci Země budeme muset nakonec přestěhovat průmysl na oběžnou dráhu. Protože na Zemi už nebude ke spalovacímu procesu dostatek kyslíku…
No já si dokonalý život představuji rozhodně jinak. Být v pohodě a v rovnováze. Se vším – s přírodou, s vlastním tělem, prací, rodinou a v mém konkrétním případě s muzikou.A peníze? Pro někoho jsou cílem, pro mne pouze teprve prostředkem k uskutečnění cílů.

Q-Quantum tarantulí (klipovka od Daniela Landy)
Sorry, neměl jsem možnost vidět, takže nemohu sloužit.

R-Rakousko-české vztahy
Neviděl bych je do budoucna nějak tragicky. Dva hlavní provokatéři – Haider se Zemanem, jsou doufám definitivně z kola ven, takže nic nebrání tomu, aby se rozvíjeli jenom k lepšímu.

S-Skoky na lyžích
Opět se vrátím do svých dětských let a období Vánoc. Intersportturné. Dokázal jsem u televize trčet a zírat na závody celou dobu. A pak vyrazit na nejbližší kopec, s kamarády uplácat sněhový můstek a hrát si na Nykänena. Jó, to byly časy!

T-Tmavomodrý svět
Rozhodně zajímavý film, ale v rámci Svěrákovské otcosynovské řady řekl bych spíš slabší. Zdá se mi poněkud plytký oproti Koljovi, Obecné škole i dokonce Akumulátorovi 1. Viděl jsem ho dvakrát, jednou v kině, podruhé v televizi, ale na druhý den jsem si na něj už nevzpomněl, což se mi u opravdu dobrých filmů nestává.

U-Ukrajinské pracovní síly v ČR
Vykonávají práci, o kterou i při současné nezaměstnanosti není mezi českým obyvatelstvem zájem. Z nejrůznějších důvodů. V první řadě především kvůli mizerným mzdovým podmínkám, které však zřejmě Ukrajincům připadají ve světle možností v jejich rodné zemi zajímavé.
Beru to jako nutné zlo – Češí jezdí načerno do Států a do Německa, k nám zase pracovní síly z Východu. Na druhou stranu to vypovídá o jistém znaku, že na tom asi nejsme až tak špatně.

V-Vysněná dovolená
Karibik nebo Tichomoří. Azurové moře, písečná pláž, palmy, vila u pláže. A vedle ní skvěle vybavené studio, v němž bychom ve zcela klidném tempu natočili desku. Asi odlehčenou, ale poctivou.

W- War Inside My Head (skladba od SUICIDAL TENDENCIES)
Nevím, jestli jsem někdy slyšel od SUICIDAL TENDENCIES přímo tuhle skladbu, ale deska „Art Of Rebellion“ se na jistou dobu stala mojí nejsjížděnější polskou originálkou, kterou jsem tehdy měl. Našlapaná hudba a hlavně tehdy pro mě zcela nezvyklý hlas Mike Muira. Do té doby jsem znal tvrdou muziku spíše ve spojení s drsnějším vokálem, ale to bylo jiné a fungovalo to bezvadně. Jak už jsem napsal výše, že vše musí být rovnováze, tak této hudební zásady se v podstatě sám držím dodnes. Příliš moc tvrdých kytar zkrátka musí něco kompenzovat.

X-Xi Xao – (legendární filmový křovák)
Bohové musí být šílení. Skvělý film, i jeho pokračování. Hlavně bylo na něm krásně vidět, jak je vnímání světa hodně relativní. Zkrátka záleží na úhlu pohledu. Kdo ví, jak na nás nahlížejí třeba mimozemské civilizace, když neskutečně vyvádíme při nálezu nějakých jejich odpadků. Jako třeba v knize bratří Strugackých Piknik u cesty.

Y-Ypsilon (klasické české divadlo)
Musím přiznat, že toto divadlo spíš než jako celek vnímám jako působiště výborných herců, kteří nejsou svázáni vyloženě klasickým repertoárem a to jim svědčí. Ale jinak k tomu nemohu nic dodat, protože divadlo na rozdíl od filmu není mou silnou stránku. Možná jsem v tomhle směru tak trochu kulturní barbar, ale mám zkrátka jiné priority. Ale kdo ví, co bude třeba za dvacet let, že…

Z-Záplavy
Tragédie, ale i trest. Za co? Za nezodpovědnou zástavbu v jasných záplavových oblastech. Jako bych slyšel – tady a záplavy? Sem voda přece nikdy nedosáhla! Jak krutý omyl… Vyloženým hazardem pak bylo postavit si barák přímo na břehu řeky…
Tím rozhodně nechci ještě více přihazovat na pořádnou hromadu neštěstí postižených lidí. Tím chci jen upozornit – kdo za to může? Úředníci, kteří nikdy neměli vydat taková naprosto šílená stavební povolení! A záplavy ve městech? Tomu se přece nedá zabránit, říkají mnozí lidé. Jenže to není až taková pravda. Nejsem žádný ekolog, a přesto je mi jasné, že způsob, jakým se upravovaly a stále upravují koryta řek, je zcela proti přírodě. A to nemluvím o nešetrném osazovaní lesů zcela nevhodnými dřevinami, které nejsou schopny tolik zadržovat vodu. Taková politika pak vede ke krátkozrakým řešením, jako je stavba dalších nesmyslných přehrad.

ALL