Německá vydavatelská společnost No Colours Records se v současnosti vydává cestou hledání mladých talentů, a to většinou v zemích, které metalovou hudbu prezentují v trošku jiných, méně tradičních barvách. I to je do jisté míry případ islandského projektu FORTID, za kterým stojí pouze dva hudebníci, Eldur a Fimbultyr, zároveň působící i v dalších islandských spolcích jako např.CURSE, THULE . Hudební scéna na tomto malém ostrově je ale mimochodem velmi pestrá a v poslední době se opravdu hodně rozrostla. Především black metalu se na Islandu daří vskutku dobře.
Vzpomeňme třeba na nejznámější tamní kapelu SOLSTAFÍR, jejíž alba patří právem ke klenotům evropského černého kovu. FORTID po podobných úspěších teprve touží, ovšem aktuální počin naznačuje, že by brzy mohli kráčet ve šlépějích slavnějších kolegů. Album „Völuspá Part II – The Arrival of Fenris“ totiž nabízí skutečně velmi pestrý pohled na viking/pagan metal, přitom ale není vůbec nutno nějakým výrazným způsobem „tlačit na pilu“. Posluchač zde najde celou řadu melancholických ploch, mísících se s black metalovými výjezdy, ovšem vůbec se nedá hovořit o nějaké výslovné agresivitě. Atmosféra a zasněná ponurost často na mysl přivede slavné doom metalové kapacity, přičemž ale zvuk FORTID je přece jen více zastřený a v zásadě inklinuje ke kapelám jako MOONSORROW nebo MYRKGRAV. Totéž se prakticky týká vokálních linek. To znamená, že jim vévodí krákoravý vraní ryk, podpořený mohutným vikingským přednesem.
Především první skladba „Odin´s Sacrfice“ je naprosto zřetelným ukazatelem mých předešlých vět, přičemž středoevropana ihned zaujmou hlavně zpěvy v islandském jazyce. A právě jakási folková složka kapele sluší úplně nejvíc.
Nejedná se však o žádné pompézní kotrmelce, ale spíše auru, kterou je každá skladba hluboce nasáklá. Nicméně nejen tohle je obdivuhodný jev v hudbě FORTID. V rozvleklých skladbách velice dobře působí vsuvky klavíru a kláves, často se míchající s akustickými vyhrávkami kytar. Nehybnou součástí alba jsou zároveň nádherná kytarová sóla, zastřená smutkem a beznadějí. Tak např.skladba „Náströnd“ hodně silně připomíná holandské THE GATHERING a jejich album „Mandylion“. Klávesy, kytary a především zvuk bicích jsou v tomto ohledu naprosto totožné. Nicméně i přes jistou podobnost s některými slavnými alby lze tuto nahrávku hodnotit jako velmi zdařilou. Po celých čtyřicet minut je rozhodně co poslouchat, nuda prakticky vůbec nehrozí. No Colours Records tedy mají v rukách další nadějný spolek, ze kterého může brzy vyrůst „velká kapela“. Album „Völuspá Part II – The Arrival of Fenris“ je sakra dobře odvedená práce. Je třeba si ji v klidu vychutnat!
ALL