Toto dlouhé pojednání o FORGOTTEN SILENCE jsem pro Rumzine chystal delší dobu, jenže nakonec tenhle matroš skončil v Pařátu. Mým snem však bylo k tomu všemu ještě přidat hromadu dobových letáků – to byl ten stěžejní motiv k tomu, abych tuto komentovanou biografii ještě jednou uveřejnil… VESELÉ VÁNOCE !!!!
Delší dobu o nich není slyšet a pak se vždy vynoří s excelentní nahrávkou! FORGOTTEN SILENCE patří naprosto jednoznačně mezi tuzemské top spolky a je úplně jedno, že brněnští nejsou aktivní natolik, aby se dostali do širšího, dost možná i světového povědomí. Naproti tomu i tak mají FORGOTTEN SILENCE skvělou pověst, kterou ještě více umocnili aktuální nahrávkou „La Grande Bouffe“. Nyní se ovšem podíváme na úplný začátek jejich dráhy a společně si připomeneme nejdůležitější milníky jejich diskografie. V závěru pak pochopitelně dojde i na rozbor „Velké žranice“…
NA STARTU
Historie FORGOTTEN SILENCE je bezpochyby spjata se dvěma soubory, a to s REMEMBRANCE a podstatně známějšími SAX (vzpomínáte na hrůzostrašný cover alba „Zóna strachu“?). Prvně jmenovaní se dali dohromady jako vedlejší projekt basáka Krustyho a klávesáka M.N. Bani, kteří se potkali v alternativně laděné formaci V.K. Dvojice nadšenců však dlouho neměla štěstí při hledání dalších spoluhráčů a dokonce se uvažovalo o tom, že složení zůstane jen basa plus klávesy. Nakonec se však do kapely podařilo zlanařit kytaristu Prochina a taktéž jeho bratra, jenž zasedl za bicí soupravu. Zhruba po půl roce zkoušení pak REMEBRANCE natočili demo s názvem „Tales From The Other World“. Další rozkvět nově vzniknuvšího tělesa se však nekonal. Prochin si zabalil fidlátka a bylo po nadějích. Brzy se však přece jen začalo blýskat na lepší časy. Krusty nejprve přijal nabídku na post basáka do SAXU, přičemž spád věcí urychlil Medvědův (SAX, kytara) vedlejší projekt, k jehož realizaci byl přizván nejprve Krusty, a následně i jeho spoluhráči z REMEMBRANCE – Straton a Prochin. Psal se listopad 1993 a na tuzemské metalové mapě se objevilo další jméno – FORGOTTEN SILENCE!
PRVNÍ TAŽENÍ
V dubnu 1994 jsou FORGOTTEN SILENCE připraveni na první společný vstup do studia. V záloze mají pět skladeb (z toho dvě z období REMEMBRANCE, ale na „Tales From The Other World“ už nezachycené). Asi tři týdny před natáčením se ke kapele přidává znovu Baňa a 28.4. 1994 se začíná ve studiu Johnie Wolker Brno natáčet. V květnu téhož roku vychází debutový demáč „The Nameless Forever… The Last Remembrance“, jehož historickou důležitost snad netřeba zdůrazňovat. Nový projekt se uchýlil k naprosto nečekané fúzi death/doom/thrashe s prvky alternativy, rocku a dost možná i jazzu. Naproti tomu se však rozhodně nejedná o žádnou vykalkulovanou měkotinu, byť některým zastáncům tradičního metalového odvětví se při poslechu košatých kousků musela notně motat hlava. Za pozornost také stojí Krustyho apokalyptický vokál, nad jehož zmutovaností nevěřícně kroutila hlavou nejen moje maličkost. I přesto, že je hudba FORGOTTEN SILENCE drsná a komplikovaná, skýtá i jakýsi nepopsatelný emoční náboj. „V naší hudbě uslyšíš death, thrash, heavy i starý hard rock. A dokonce je tam i jedna taková velice krátká pasáž skoro až do funky. Pokud bych měl použít nějaký všeříkající název, tak použiji ten, co je vytištěn na obalu kazety – „Natural Voice Of Dead Feeligs“ (Krusty). Kapela od prvních chvil dokazuje, že ani práce s atmosférou pro ni není cizí. Vrcholným dílem celé kolekce je bezesporu skladba „The Hills Of Senyaan Pt. 1“, která se posléze objevuje i na reprezentativní undergroundové kompilaci „Sometimes…Death Is Better“ od belgické firmy Shiver Records.
Ovšem ani další tracky nejsou vůbec k zahození. „Diamonds Of The Night“ je kupříkladu zhudebněná „hrůza“, jež s mystikou mastí šachy na rozpáleném pekelném kotlíku, vichřici pocitů naopak rozmíchává slastná epopej „Neverending Journey“. Nicméně tvorba FORGOTTEN SILENCE není jen o hudbě samotné, ale také o textech a přirozeně vzrušujícím konceptu, jenž celkovou kvalitu nosiče ještě zdvojnásobuje. „Textovou stránku mám na starosti pouze já. Několika větami nastínit obsah textů je takřka nemožné. Je to šílená změť představ, fantazie, pseudopříběhů, totálního opuštění a letů kamsi jinam, do jiné dimenze, reinkarnace, víra v další životy… Každému z nás, člověku dnešní chaotické doby, se nějakým způsobem pokoušíme připomenout cosi, co bylo dávno, co si dnes už prostě nemůže a vlastně ani nesmí pamatovat. On se poté snaží nějak uniknout, vrátit se zpět do harmonie minulosti, ale příliš je svázán se současností. I když poslední slova textu říkají, že to není tak dávno, je to víceméně jen zoufalý pokus o sebeklam. Málokomu se ten návrat povede. Jsme příliš zaměstnáni každodenní štvanicí po penězích, potravě a malicherném úspěchu“ (Krusty).
Ukázka textu – „Diamonds Of The Night“
„…v noci temných poryvů větru, přišly ke mně – neznámé tváře..pod křídly netopýrů a tlapkami krys..všichni se smějeme… Jen jediná svíce osvětluje můj pokoj, ale vidím je tak jasně…za zvuků neuvěřitelných melodií..neznámé tváře…..“
UVĚZNĚNI V DOMĚ S DUCHY!
Asi tři týdny po oficiálním vydání prvního dema odchází od FORGOTTEN SILENCE kytarista Prochin, po něm Baňa a nakonec i Straton. Medvěd a Krusty ale nehledají nové členy ihned a rozhodují se dát nejprve dohromady kompletní materiál pro druhou kazetu, a pak teprve vhodné spoluhráče pro jeho natočení. V lednu 1995 přichází do kapely nový klávesák J.F. Marty a zanedlouho po něm i bubeník Z.S. Bismarck, který ovšem v kapele příliš dlouho nepobyl a brzy jej nahradil zkušený Miloň (ex SAX, TITANIC). O spolupráci byla rovněž požádána Hanka Nogolová (JEWEL, ex LOVE HISTORY), ovšem „zkouška“ s ní probíhá vlastně jen prostřednictvím zaslané kazety s nahrávkami ze zkušebny – týden před nahráváním. Samotná „klapka“ byla spuštěna 27.7. 1995 v ostravském studiu Barbarella, kde Krusty a spol. stvořili dnes již naprosto kultovní materiál s tajuplným názvem „THOTS“. Geniální dílo tuzemského undergroundu ještě ve větší míře vyostřuje „vlastní“ hudební odvětví, které již započalo na prvním demu. Posluchač je nucen chvílemi zašlapávat nechutně chlupaté housenky, aby následně pozoroval let překrásných motýlů nad rozkvetlými loukami. Krustyho nelítostný řev je kromě šepotu doplňován Hančiným doprovodným vokálem, jenž do nové tvorby „Forgotnů“ skvěle zapadl. Na nahrávce je též možno zaslechnout Richarda Chroboka (JEWEL, ex LOVE HISTORY), ovšem pouze jeho hlas. Překrásným artiklem kolekce je rovněž využívání orchestrálních vsuvek, při jejichž poslechu doslova tuhne krev v žilách. Neskutečné! „Thots“ – to byl můj sen, který se splnil. A jsem rád o to víc, že nás naši známí občas zaživa pohřbívali a kroutili nevěřícně hlavami, že nic lepšího už nejsme schopni natočit… Uvidíme!“ (Krusty).
Pokud bylo první dílo inspirováno snímkem Drákula, mimochodem filmem, který je většině posluchačům dobře znám, tak demo „Thots“ kráčí ve šlépějích portugalského dramatu „The House Of The Spirit“ (Dům duchů), jež byl natočen na motivy stejnojmenné knihy chilské autorky Isabel Allendeové. Samotná dějová složka se od samého začátku točí kolem bohatého dobytkáře Esterbana Trueba, který se ožení se sličnou aristokratkou Clarou. Ta jako nepolapitelný anděl bdí nad nepříliš příznivými osudy její rodiny, přičemž ani ona sama není ve svém osobním životě zcela šťastná. Košatá příběhová linie si pochopitelně s komplikovaností hudby FORGOTTEN SILENCE nezadá vůbec v ničem, což samotný Krusty nikdy neskrýval: „Když jsem ten film viděl poprvé v kině, seděl jsem jak zařezaný a s otevřenou hubou čuměl na plátno.! Týden se mnou nebyla řeč. Je to strašně „silný“ film. A těžký. Na jedné straně vstřícnost a láska ke každému bez rozdílu, téměř pokora, tolerance… až zranitelnost a na druhé straně smysl pro tvrdou realitu, oprávněná hrdost nad vybudovanými hodnotami, uzavřenost, bojovnost, neústupnost, ale nakonec vlastně samota uprostřed své vlastní rodiny. Spousta fans teď možná ohrne nos s tím, že ty texty jsou dost na houby, pokud tam nejsou čarodějnice, plno mrtvol, duchové temnot… Jenže realita je občas mnohem šílenější než nejpromakanější fantasy.“
Ke kazetě „Thots“ je však třeba podotknout, že je zabalena v opravdu luxusním kabátku, a vůbec celý design je na poměry UG scény naprosto neuvěřitelný (alespoň na tehdejší dobu). Jelikož si však profesionální komplet rozhodně zasloužil i zapuštění do drážek CD, stalo se z tohoto velkolepého díla zároveň album debutové. „Neutuchající zájem o „Thots“ na CD měl Čurby z Obscene, i když jsme mu to tedy z počátku vymlouvali. Myslíme si, že je to takový trošku podraz na fans, vydávat úplně stejné demo na CD (no, úplně totožné s kazetou není, třeba „Blanca I“ a „II“ jsou pochopitelně spojeny v jedinou skladbu – strana A na kazetě končí odjezdem koňského povozu a stejně tak začíná strana B – pozn. aut.). Sice většina nákladu půjde stejně do zahraničí, ale stále z toho mám takový divný pocit (Krusty)“. Nutno ještě doplnit, že Čurby před samotným CD realizoval 7’EP, na kterém se FORGOTEN SILENCE sešli s doomovou stálicí DISSOLVING OF PRODIGY. Původně měla sice být na placce doposud nerealizovaná skladba, ale nakonec z toho všeho sešlo. Sběratelé se museli spokojit s takřka nezměněnou verzí „Clary“ z „Thots“.
I přesto, že se z FORGOTTEN SILENCE stala bomba česko-slovenského podzemí, Krusty de facto nikdy nesnil o koncertních pódiích a po střechu našlapaných klubech. Naopak naprosto nezakrytě hovořil o tom, že FORGOTTEN SILENCE nejsou kapelou pro živou prezentaci. „Náš názor je takový, že naše hudba je spíše poslechovka. Ty skladby jsou dlouhé, což by asi nudilo, pomalé pasáže by fans odzívali. A otravovat svou hudbou na festu s pěti death kapelama? Přece jen jsme ohleduplní.“
Ukázka textu – „Clara – The Clairvoyant“
„Zadíval jsem se do jeho jiskřivých očí…prosím, ukaž mi cestu… on však jen zadumaně pokýval hlavou a jeho tmavé modré šaty začaly zlátnout, dlouhé kadeře se rozsvítily jako milióny svící…a jemný hlas – který hladil, ke mně promluvil…promluvil…ach ne !!! CLARO !!!“
ZIMNÍ KRÁLOVSTVÍ
Po dvou letech vyčkávání a nepochybně horlivých příprav, přicházejí FORGOTTEN SILENCE s třetím opusem „Senyaan“ a světe div se, opětovně s obměněnou sestavou. Za bicí soupravu usedl definitivně Chrobis, na post kláves byla angažována Hanka Vaňková, přičemž oficiální členkou souboru se pochopitelně stala zpěvačka Hanka Nogolová, která svůj hlas představila už na předchozím počinu. Na rozvleklém „Senyaanu“ však dostala ještě mnohem více prostoru, což se tak nějak i očekávalo. Co se týče hudebního směřování, příliš se toho u FORGOTTEN SILENCE nezměnilo. Jen vyznění nových skladeb se ukázalo být mnohem syrovější a vůbec celkově je komplet hodně silnou kávou pro všechny dychtivé posluchače. Krusty a Medvěd se navíc přesvědčili, že onen tlak na pilu, i s ohledem na mix metalu a dalších žánrů, lze stále tlačit dál a dál, hlouběji a hlouběji. „Senyaan“ je rozhodně složitým poslechovským artiklem, nicméně stále nabízí nespočet záchytných bodů, ze kterých se později stanou milované kulminační body, na jejichž příchod se lze v průběhu „konzumace“ těšit. „Nechci, aby to vypadalo namyšleně, ale asi nehrajeme běžnou hudbu. Hodně lidí -a i my sami si myslíme, že naše skladby jsou někdy až úchylné. Samozřejmě v rámci metalu. O tu údajnou originalitu se nijak extrémně nesnažíme, ale není to ani tak, že by to z nás lezlo úplně samo. Alespoň za sebe můžu říct, že je to stejnou měrou jakási snaha hrát něco jinačího a zároveň uskutečňování vlastních přirozeně se formujících hudebních i textových nápadů. Třeba hrajeme hrajeme… a najednou nás napadne absolutně nenormální, tedy nemetalová pasáž.“ (Krusty). Jak už si fanoušci zvykli, díla FORGOTTEN SILENCE byla vždy postavena na pozoruhodné koncepčnosti a ani „Senyaan“ není výjimkou.
Na druhou stranu se naskýtá otázka spojená s návazností na první demo, na kterém se toto prapodivné slovo objevilo poprvé. „Návaznost mezi oběma nahrávkami je spíše volná, spočívá jen v opětovném použití názvu „Senyaan (viz The Hills Of Senyaan Pt. I., skladbu na debutním demu) a jmen jistým způsobem spjatých s touto říší či městem. Obě dema jsou obsahově o tom samém – o našich snech, o touhách změnit naše šedé a pravému životu se stále víc vzdalující životy. Ten vysněný stav harmonie je na novince opět reprezentován tím něčím, zvaným „Senyaan“. Je jedno, co si pod tím kdo představí – město, království, čistá příroda, humánnost, tolerance… Je to prostě vše, co v našich životech chybí. Na „The Nameless Forever…The Last Remembrance“ se nám tento „Senyaan“ připomenul, my se rozpomněli na harmonickou minulost a uvědomili si naši vnitřní sílu, díky níž je možnost se tam opět vrátit. S odstupem času zjišťujeme, že debut vyznívá vcelku dost optimisticky. Na „Senyaan“ tomu je přece jen poněkud jinak.“
I když se všeobecně předpokládalo, že „Senyaan“ vyjde na CD, nakonec z toho sešlo. Skvadra vedená Krustym totiž nachystala materiál překračující kapacitu CD, takže z toho všeho byla znovu „jen“ precizně ztvárněná kazeta. Jejíž součástí byla mimo jiné i xeroxovaná knížečka s přeloženými texty a kompletně popsaným příběhem. Takovým, který pojednává o výše popsané zemi věčného ledu. Jediná piha na kráse spočívala v závadě druhé strany kazety, na které byla, pokud si to dobře vybavuji, několikaminutová pomlka, což zas s ohledem na použitelnost samotného média není úplná tragédie. „Do zkracování materiálu by se nám nechtělo. Možná, opravdu jenom možná, bychom podlehli naléhání spolehlivé, zavedené a tuto muziku podporující firmy. Ale že by se o nás rvali lidé z Holy Records, Massacre Records či třeba Metal Blade, o tom zatím nevíme…“ (Krusty). A byla to možná ona zásadovost, jež kapele nakonec přivála finální a dost možná nečekané rozuzlení. S nabídkou vydání 2CD přispěchali velice aktivní Redblack Productions, kteří kolekci zrealizovali s odlišným obalem a specifickým pojmenováním obou disků – „… Of Growing Madness“, resp. „… Of Winter Insanity“ na druhém. Tím tak vznikla naprosto masivní dvouhodinová porce hudby, ovšem nebyli by to FORGOTTEN SILENCE, aby si ještě nezadali s další vychytávku.
Tedy… abych to upřesnil: 7’EP split s AGONY měl vyjít ještě před realizací „Senyaanu“, přičemž právě skladba „The Hills Of Senyaan Pt. II.“ měla být jakýmsi představovacím intrem. Vše se ale nějakým způsobem zaseklo, a tak deska nakonec vyšla s výrazným 
zpožděním. Krusty a spol. z toho do vzduchu příliš radostí neskákali. Rovněž je nepochybné, že by vedle sebe rádi viděli spíše nějakou zahraniční kapelu, než začínající české snaživce. Hodně hlasitě se kupříkladu hovořilo o účasti polských mágů LUX OCCULTA . „Proč zrovna AGONY? Je pravda, že my jsme měli nakontaktované některé zahraniční kapely, které měly o split zájem, ale Čurby se nakonec rozhodl pro AGONY, jelikož jim chtěl tímto zajistit jakousi reklamu před vydáním jejich debutového CD.“
V roce 1999 se ovšem FORGOTTEN SILENCE vracejí s dalším sedmipalcem, jehož cílem je vyplnit mezeru mezi oběma řadovými alby. Vinyl dostal do vínku název „Hathor’s Place“ a nachází se na něm stejnojmenná skladba (do této doby nebyla součástí žádného řadového alba) Nicméně skladbu lze i tak objevit na dalším reprezentativním sampleru „Deathophobia – European Deathophobia Series Vol. II“ (jedná se o 3 CD, které vyšlo ve formě digi-booku), o jehož vydání se postarala německá firma Earth A.D. Records. Jedinečný track je pikantní také v tom, že se na něm představuje nový kytarista Biggles, jenž se zároveň postaral i o vokály. Podstatnou zprávou rozhodně je, že samotnou realizaci uskutečnili protřelí Osmose Productions, jež návdavkem adoptovali na druhou stranu placky švédské avantgardisty NOTRE DAME. Konec milénia se přiblížil…
V ZAJETÍ PYRAMID
Ještě než se zakousnu do další mimořádné tvorby jihomoravské eskadry, musím zmínit další důležité milníky rozrůstající se diskografie. Kapela se objevila na redblackovském sampleru „A Tribute To Master’s Hammer“ se skladbou „Útok“, přičemž mnohem důležitější zprávou je ve své podstatě přemluvení osazenstva k prvním koncertním představením. To úplně premiérové se odehrálo v Brně se SAD HORMONY a v návaznosti na to se v tomto roce uskutečnily ještě další dva koncerty. Ten pražský mimochodem zahrnoval support thrashmetalovým králům TESTAMENT, a to za asistence další českých formací – SHAARK a FERAT. „S koncerty jsem vyrukoval já a jediný kdo s nimi nesouhlasil, byl Krusty. Než jsme udělali první koncert, museli jsme ho moc přemlouvat. Nakonec kapituloval, udělali jsme první koncert a vyšlo to celkem dobře“ (Medvěd).
Rok 2000 je ovšem časem příchodu dalšího řadového alba, na které se s určitostí těšila velká část metalového osazenstva. FORGOTTEN SILENCE se stávají přední akvizicí vydavatelství RedBlack, jež se zcela logicky zaměřuje na pestrou promo kampaň. Letáky či upoutávky na album „Ka Ba Ach“ rozhodně nešlo přehlédnout. Ovšem FORGOTTEN SILANCE a Egypt? Přiznávám se, že po tematicky promrzlém 2CD „Senyaan“ bylo pro mě toto zjištění mírným šokem, ale o to víc jsem byl zvědav, co FORGOTTEN SILENCE vlastně vytvořili. Výsledek však rozhodně předčil veškerá má očekávání. Tvář kapely sice zůstala víceméně zachována, ovšem samotný koncept ji nasměroval do úplně odlišných lovišť, přičemž samotná produkce musela být konceptu pochopitelně uzpůsobena. „Nová deska tentokrát není o filozofování jako tomu bylo na té předchozí. Každá skladba na desce se vztahuje k určité lokalitě v Egyptě, a to nejen z jednoho historického pohledu, nýbrž z hlediska současnosti. Napsat texty mně tentokrát trvalo trošku déle, poněvadž jsou v nich obsaženy opravdové názvy z egyptské mytologie a kultury, a potřeboval jsem si hodně z těchto citátů potvrdit a ověřit. Knížek jsem četl moře. Nějaké věci od Joyce Tyelsdaleové, pak samozřejmě Miroslava Vernera, Wilbura Smith a další“ (Krusty).
Album otevírá navnaďující intro „Red paiom (the fellow-blue snake), které posléze přechází v monumentální kompozici „Rostau (the sandwaves)“, jež představuje novou tvář FORGOTTEN SILENCE jako řádně drsnou, ale zároveň magickou a pompézní. Výbornou práci znovu odvádí zpěvačka Hanka Nogolová, která obzvláště stylově přičichla k omamné vůni pyramid a s velkou grácií se vrhla do nitra egyptského dobrodružství. Vrchol v jejím podání přichází ve znamenité písni „Saqqara (the sitting statue“), přičemž opomenout nemohu ani závěrečnou „As suwais (one step to another world)“, první přímočarou rockovku v anglicko-českém podání. „Hrozně mě to baví, pracujeme zase trošku jinak, ale abych se plně seberealizovala, muselo by to vypadat ještě jinak. Že v jedné skladbě zpívám česky? To je pravda, i když je tam pouze pár vstupů. Původně jsem chtěla, aby tam bylo českých textů mnohem víc, ale je opravdu těžké text napsat tak, aby měl hlavu a patu a zároveň byl zpěvný a pasoval do té hudby“ (Hanka Nogolová). Více česky zpívaných skladeb na desce není (výjimku dále tvoří pouze vyšeptávačka“ „Al gahir (in the marble halls (of fame)4)“, ačkoliv prology k jednotlivým písním byly do českého jazyka přeloženy. Zbývá už je vysvětlení poslední hádanky. Co je to vlastně ten Ka Ba Ach“? „Ka je jistá duševní síla, přebývající v obrazu či soše zesnulého, díky které může přijímat oběti jemu přinášené. Ba je létající duše, jejímž prostřednictvím se může pohybovat mezi nebem a zemí. Zobrazuje se jako pták s lidskou hlavou. Ach nebo také Achet je třetí „typ“, který se doposud nepodařilo uspokojivě definovat“ (Krusty).
I přesto, že hudba FORGOTTEN SILENCE jaksi poztrácela to prima šokující kouzlo předchozích počinů, nabízí stále nepřeberné množství nápadů, jež sice sem a tam zavadí o jiné hudební žánry, ale v základu zůstává stále tvrdá a razantní. Kdyby si příznivec kapely vyposlechl všechny songy bez atmosférických vsuvek, určitě by se připojil k názoru, že „Ka Ba Ach“ je doposud nejtvrdší kolekcí, kterou kdy kapela přivedla na svět. Zároveň se nepozorovaně zbavila kompozic časově rozvleklých a svou mušku zaměřila na klasičtější formu metalového songu. „Rozhodně jsme natočili agresivnější album. Ale myslím – a doufám- že to nemusí nutně znamenat jednodušší či tupější. Byl bych hrdý na to, kdyby byla naše deska nazývána death metalem, ale u nás je deathem onálepkována každá kapela, kde se chroptí a bubeník míhá svižněji paličkama“ (Krusty). Navenek se může zdát, že FORGOTTEN SILENCE jsou dětmi štěstěny. Každá jejich nahrávka je kladně přijímána jak fanoušky, tak hudební kritiky a rovněž u dobrodružného „Ka Ba Achu“ tomu není jinak. Jen ty problémy se sestavou… dozajista začarovaný kruh! Z kapely odešla klávesistka Hanka a bubeník Chrobis, který ještě stihl nabouchat „Ka Ba Ach“ (s výjimkou dvou písní). Do FS se naopak vrátil bicmen Miloň, jenž se podílel už na „Thots“. V následujícím období kapela vyráží vstříc vybraným koncertním setům, přičemž ten na dlouho poslední se odehrává na Brainwashing festu v Jablonici. Od tohoto okamžiku se band znovu uzavírá do svého vlastního světa a symbolicky vstupuje do druhého levelu vlastní existence.
ORIENTÁLNÍ INTERMEZZO
„I cesta může být cíl“, zpívá se v jedné písni skupiny Mňága a Žďorp. Tahle parafráze mi vždy vypluje na mysl, když si prohlížím nahrávky FORGOTTEN SILENCE. Když pominu hudební vývoj, tak každá nahrávka má svůj speciální koncept a možná právě to je ten důvod, proč si Krusty a spol. mohou dovolit prakticky cokoliv a nikdy to nebude úplně od věci. V roce 2002 (dva roky po vydání poslední řadovky „Ka Ba Ach“) však kapela přichází s doposud nejodvážnějším počinem, byť se v tomto případě jedná pouze o 7’EP. Transport z Egypta do arabského světa dostal do vínku název „Yarim Ay“ a zachycuje rozšířenou sestavu víceméně v nemetalovém rozpoložení. Orientální artrockové písni vévodí vokál zpěvačky Hanky Nogolové, a to za výrazné podpory perkusí hostujícího Petra Kudibala a čelisty Sikiho (SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY). Především k prvně jmenovanému má Krusty jednu velmi pikantní vsuvku: „Vzpomínám si, že při nahrávání samotného „Yarım Ay“ – což je naše jediná nahrávka bez bubeníka v sestavě – jsme nutně potřebovali perkuse. Nechtěli jsme používat samply a tak se poprvé a naposledy sáhlo po využití placeného profi nájemného muzikanta. Skvělé perkuse nám nahrál za tisíc korun bubeník dechovky Moravanka… což může leckoho šokovat. Na druhou stranu: folklor jako folklor (smích).
Skladba zaujme rovněž česko-anglickým textem a dává tak vzpomenout na úspěšnou hitovku „As Suwais“, ovšem s tím rozdílem, že zde nejsou ke slyšení v podstatě žádné tvrdé kytary. Výjimkou je pouze Krustyho tradiční vyšeptávání, do kterého pronikají miniaturní metalové vstupy, ale i ty jsou posléze nahrazeny jemností akustické kytary, tedy víceméně. Komplexně je kompozice takovou naléhavou pozvánkou k navštívení neznámého a pro Středočecha dost možná i nebezpečného teritoria. Zároveň se dá spekulovat nad tím, zda-li něco podobného vzniklo, kdyby Krustyho nepopadla cestovatelské horečka. „Musím přiznat, že cestování tyto nahrávky ovlivnilo. „Yarım Ay“, neboli „půlměsíc“ – to jsou dojmy z pobytu v Turecku, kam jsem se vydal za přáteli z UG komunity. Přes dva týdny jsme cestovali s Profou (kdysi spoluredaktorem zinu Cassiopeia) stopem po téměř celém Turecku a zažili spoustu dobrodružství, tím nemyslím žádný nepříjemný adrenalin. Lidi, které jsme potkávali, byli extrémně přátelští. A Turecko je nádherná země. Krajina, lidé, minarety, muezzíni, stará architektura, litry čaje a luxusní autobusová doprava, o které se nám může jen zdát…“
V souvislosti s těmito zážitky se zhruba po dvou letech na trhu objevuje nosič nazvaný „Bya Bamahe Neem“, a to pod křídly ještě většího dobrodruha – Martina Čecha z Epidemie Records. Paradoxně se však nejedná i nijak závratnou novinku s ohledem na předchůdce. Pouze ústřední kompozice „Yarim Ay“ je rozdělena na tři stopy, přičemž jedinou novinkou v drážkách CD je velmi odvážně pojatý bonus. „CD bylo doplněno o intro a dlouhou ambientní skladbu „Chalo meray Sungg Uffaq Kay Uss Paar“ (účinkuje v ní Babar z pakistánské kapely DUSK). Jsou to hudebně opravdu netradiční záseky v naší diskografii, ale mohu všechny posluchače ujistit, že nebudou ojedinělé. Celé CD je jakási cesta od každodenního industriálního kolotoče naší reality (intro „Real::day_tekk.“) k jakémusi prozření. Dosažení duševní rovnováhy nebo třeba jen schopnosti totální relaxace. O tom je poslední, veledlouhá ambientní skladba, na které jsme poprvé spolupracovali s Čepou (mimochodem současným bubeníkem FORGOTTEN SILENCE pozn. aut.). Celé CD končí zvukem bublání vodní dýmky – jakožto symbolem jak blízkovýchodní kultury, tak skvělé relaxace dle našeho gusta.“ Krusty kromě inspirace však na sebe práskl i další mýty, které pohříchu roztrhávají představy fanoušků o jeho cestovatelské vášni, i když… co by za to mnozí jiní dali. „Rozhodně chci uvést na pravou míru to moje „cestování“. Nejsem cestovatel. Rozhodně ne cestovatel jako Martin z Epidemie, Hirax z LUNATIC GODS, Necrocock nebo Čurby z Obscene. Může to tak vypadat, ale to jen proto, že se vliv těch cest odráží v našich skladbách/textech a tak vytváří dojem, že nic jiného nedělám (smích). Vlastně je takto „popularizuji“, ale ve skutečnosti jsem cestovatelský břídil. Bohužel si nemohu dovolit pobývat sedm měsíců někde v Pákistánu, tudíž jsou moje zážitky a cesty mnohem kratší a mnohem bližší. Takže Evropa a přilehlé okolí. Švédsko, Turecko, Rumunsko, Egypt, SAE, moje oblíbená Belgie, Holandsko, Dánsko, Švýcarsko… miluji města. Baví mě to v nich, chodit sem a tam, bez cíle… Na druhou stranu jsem nikdy nebyl na Šumavě nebo v Krkonoších (smích).“ A když už Krusty zmínil města, tak nyní právě do jednoho míříme…
CESTA DO MĚSTA
Další řadové album bylo metalovou komunitou velmi očekáváno. Předně od dob desky „Ka Ba Ach“ uteklo dobrých šest let a navíc hudební směřování na výše popsaných počinech se stalo pro fanoušky víceméně otazníkem. Jaká deska bude však naznačily především koncerty v rámci Red Black Days, jež se uskutečnily v Ostravě, Brně a Praze v průběhu roku 2005. Kapela se na prknech co znamenají svět objevila po dlouhé pauze, přičemž asi nikoho nepřekvapilo, že v její sestavě nezůstal kámen na kameni. Nicméně ani hudební složka rozhodně nepřipomínala období tolik úspěšných alb. Jako první se o tom přesvědčili návštěvníci ostravského Prostoru (nutno podotknout, že se jednalo o první koncert po čtyřech letech – následovaly ještě další dva, a to v Brně a Praze). Formace rozšířená o klávesistu Mártyho, kytaristu Jirku Kučerovského a již dlouho avizovaného bubeníka Čepu, rozjela artrockové inferno s velkým množstvím instrumentálních kotrmelců, přičemž metalová drsnost vždy lapidárně vykukovala z poza rohu. Není proto divu, že se o následně vydaném album „Kro Ni Ka“ (2006) hovoří jako o průvodci couráním po neznámých příměstských částech.
V každé uličce, v každém bloku na posluchače číhá nečekané dobrodružství, které se buďto zvrhne v poznání nějakého sympatického místa, ovšem stát se může i to, že na vás někdo v tmavém zákoutí hodí pytel přes hlavu a při troše štěstí vám odcizí pouze peněženku. Oproti dosavadní tvorbě představuje „Kro Ni Ka“ obrovský skok, a to především díky absenci tradičních metalových atributů. I přesto se však na albu najde celá řada ostřejších momentů, které ovšem nejsou na první poslech až tolik cítit. Jsou totiž velmi vkusně zakomponovány do spletitých změn rytmů a nečekaných „stopek“. Precizně namíchaný koktejl rozhodně zapadá do ranku „těžko stravitelných projektů“, které často bývají rájem pro muzikanty, nikoli však pro posluchače. Kapele se však podařilo laťku poslouchatelnosti nastavit poměrně citlivě, přičemž mnohem větší výhodu mají jedinci milující mimo metal také artrockové velikány či progmetalové šílence. A už to je ale jak chce, FORGOTTEN SILENCE především v rámci naší scény vytvořili opravdu znamenité dílo, které podle mého soudu atakuje i ty nejlepší počiny v rámci slavné česko-slovenské produkce. Když jsem však na Krustyho vyrukoval třeba s unikátní tvorbou slovenské FERMATY, dostalo se pro mi poněkud překvapivé odpovědi.
„Na tomto místě chci s konečnou platností vyvrátit zvěsti o naší inspiraci v těchto kapelách. Nikdo, opravdu NIKDO z nás neposlouchá (někdo dokonce ani nezná) kapely jako COLLEGIUM MUSICUM, BLUE EFFECT a FERMATA. Samozřejmě vím o co jde, ale neslyšel jsem nikdy víc než jednu skladbu od každé z těchto kapel. To stejné platí i pro klávesistu Martyho, jehož klávesy uvedené kapely údajně připomínají. My se inspirovali u jejich učitelů. Tedy YES, ELP, GENTLE GIANT… Hudba sedmdesátých let nás naprosto dostává i dnes. Ale učíme se spíše u autorů než u jejich žáků (smích). A to i přesto, že tebou uvedené kapely jsou jistě špička ve svém stylu – minimálně u nás či na Slovensku. Kolem roku 2004 nás ale art rock totálně pohltil. Měli jsme jej rádi předtím a máme ho moc rádi i dnes, ale na albu „Kro Ni Ka“ vystrčila naše inspirace v art rocku růžky nejvíce. Například v hudbě takových YES je naprosto všechno co chceme od hudby slyšet. Tvrdost, komplexnost, revolta, alternativa, progrese, tradice, hledačství…“. Přesto všechno bych si dovolil tvrdit, že právě „Kro Ni Ka“ skutečně obsahuje některé styčné body (především jakési najazzlé lavírování), které třeba právě zmíněnou FERMATU hodně připomínají. Naproti tomu bych si ještě dovolil s mistrem Krustym nesouhlasit s ohledem na geniální tvorbu COLLEGIUM MUSICUM, která mě osobně přijde dodnes naprosto jedinečná a nezaměnitelná.
Ale zpět k FORGOTTEN SILENCE. Ti se v letech rozmáchli k nebývalé koncertní aktivitě. Za pozornost mimo jiné stojí trojice koncertů po boku francouzských MISANTHROPE a neméně úspěšná účast na X-MASS festu v Ostravě. Rok 2007 se pak nesl ve znamení sběru obou důležitých trofejí v rámci tuzemské scény. „Kro Ni Ka“ urvala vše co se urvat dalo – Břitvu i Anděla! Uznejte, že v naší „banánové“ republice snad ani více dokázat nešlo…
VELKÁ ŽRANICE
Aby se šelma mohla znovu řádně nažrat, musí nejprve řádně vyhladovět. Převedeno do řečí čísel, během dvou až tří dalších let se kolem FORGOTTEN SILENCE nic zásadního nedělo. Výjimkou budiž realizace dalšího sedmipalcového split vinylu s názvem „Tumulus“, na kterém se kapela představila po boku projektu CHIASMATIC. Definitivní probuzení a především částečné ohlášení nové tvorby přichází až v roce 2009 na Brutal Assaultu, kde se Krusty a spol. znovu představují jako legitimní metalové komando, které navíc do svých řad přijalo personu z největších – ex-krabathorovského Bruna. Ten se poněkud překvapivě chopil mikrofonu, čímž pochopitelně zadělal na „návrat roku“. Ten se posléze také uskutečnil, ovšem nikoliv v barvách FORGOTTEN SILENCE, ale svého domovské značky HYPNOS. Nicméně v té době už Krusty poměrně tajuplně hovořil víceméně o tvrděmetalovém návratu. Na konečnou verzi alba si však hladoví fajnšmekři museli počkat až do letošního roku, kdy se kapela vytasila s pozoruhodně pojmenovanou novinkou „La Grande Bouffe“.
Tento název přímo parafrázuje stejnojmenný francouzský snímek, jenž mimochodem patří mezi tucet nejnechutnějších filmů, které byly kdy natočeny. Zdánlivě odlišné lidské postavy se kdovíproč setkávají v obrovském domě kuchařského gurmána Uga, ve kterém pořádají sebevražedné ničení vnitřních orgánů prostřednictvím „žrádla“ všeho druhu. Jakou má ovšem spojitost tvorba FORGOTTEN SILENCE s tímto na oko pochybným filmem? To je zřejmě asi nejčastěji položená otázka, na kterou musí Krusty v současnosti dokola odpovídat. „Dlouho, předlouho to vypadalo, že album bude opět a zase o městě… stejně jako „Kro Ni Ka“, což ale nikdo z nás nechtěl. Pak jsme si vzpomněli na „Velkou žranici“ a bylo nám to jasné…. Ostatní se přizpůsobilo a podle nás vše zázračně docvaknulo do sebe jako skládačka. Ale rád bych na tomto místě uvedl na pravou míru to „prolnutí“ s filmem: my neudělali soundtrack či nezhudebnili děj filmu. Pouze jsme jím zastřešili letošní „koncept“. Z nahrávky jsme cítili podobnou auru jako z Ferreriho snímku… tak snad proto. Jsme taky takoví pánové, 
užírající se k totálnímu sebezničení.“ A přesně tak tomu opravdu je. Album obsahuje několik speciálních úryvků z onoho filmu, přičemž kapitolou samotnou jsou i vkusná intra, která propojují jednotlivé skladby. FORGOTTEN SILENCE nicméně znovu popostoupili ve svém vývoji a již po několikáté se jim podařilo stvořit naprosto jedinečné hudební dílo. Krusty s Medvědem se na novince znovu vrátili do ryze metalových kolbišť, nicméně kompoziční košatost z „Kro Ni Ky“ je neopustila ani v nejmenším. Zvláště pak proto, že se v sestavě kapely objevuje čerství vítr v podobě kytaristy Hyenika (PALADRAN), nemluvě o angažování vokalisty Satyra, jehož variabilní přednes je dalším příjemným bonusem, Přesvědčit se o tom lze hned v úvodní znamenité kompozici „TRANSLUCIDE (Brighton II.)“, kterou mohu s čistým svědomím označit za „Pražský Výběr death metalu“.
Ještě mnohem přímočařeji však vyznívá deštěm zalitý „AALBORG“ s vokálem páně Bruna. Výborným nápadem bylo rovněž oprášení senyaanovské melodie, ke které se kapela vrátila v instrumentálce „Les Collines de Senyaan Pt. III“. Za vrcholný monument však osobně považuji finálový track „The Black Rider 4K8 (Chanson Pour la Station de Service)“, jenž kapelu staví do světla instrumentálních velmistrů. Krusty však v tomto ohledu zůstává spíše nad věcí. „Máme občas zajímavé zkušenosti s muzikanty-konzervatoristy. Jsou to borci s úžasnou technikou a skvělým hudebním softwarem v hlavě. Zahrají vše… Ale často jsou to úžasní… interpreti. A ne 
skladatelé, autoři. Sami nevymyslí nic. Bubeník, který měl kdysi nahrávat „Thots“ dnes bubnuje ve WOHNOUT. Byl skvělý, úžasný, ale chtěl po nás svoje zamýšlené party v notách, což bylo něco nemyslitelného. Druhý konzervatorista byl klávesák Lauda, který nahrával naše druhé EP „The Hills Of Senyaan Pt.II“. Svoje party nějakým způsobem nahrál, ale pamatuji si, že se velice divil, že se studio musí platit (smích). Nejlepším absolventem státní konzervatoře byl a navždy bude kytarista Biggles, tedy Jiřík Kučerovský. S tím jsme v kontaktu stále. Je to fenomenální kytarista, který zahraje naprosto vše. Takto má vypadat hotový muzikant!! Navíc je to skvělý skladatel, čehož jsou důkazem jeho party na albech „Ka Ba Ach“ a „Kro Ni Ka“. O jeho kapele ANIMÉ samozřejmě ani mluvit nemusím. Tam je to jasné…“ Co však říká Krusty na expanzi Jiřího Kučerovského mezi hvězdy showbyznysu? Pro nezasvěcené prozradím, že tento talentovaný kytarista v současnosti doprovází na svých cestách Tomáše Kluse, novou písničkářskou ikonu. „Jirkovo vystupování s Tomášem Klusem je jeho povolání, které ho navíc i baví, takže proč ne? Asi je to lepší než se zahrabat jako profesionální muzikant v bezejmenném orchestru na pražské muzikálové scéně (smích). Jirka je povoláním muzikant – tedy tím, po čem polovina scény touží. A ono není jednoduché najít práci ve svém oboru, která tě uživí…. Takže vzkaz všem: konec snění a hybaj do normálního zaměstnání… a ve volném čase hrát to, co opravdu chcete!“
ALL